Nejstarší zpráva o Zašové pochází z roku 1370. Obec stulená v údolíčku kolem Zašovského potoka rozprostírá polnosti do dlouhých honů východně a západně.
Obyvatelé Zašové se v polovině 18. stol. zabývali převážně zemědělstvím. V roce 1755 zde bylo 31 sedláků, 1 mlynář, 1 švec, 1 krejčí, 1 tkadlec, 1 cihlář, obecní kovář a obecní pastýř.
Roku 1676 měla Zašová 46 domů; r. 1794 domů 128 a obyvatel 793; r. 1835 domů 163 a obyvatel 1202, koní 50, hovězího dobytka 166; roku 1910 domů 257, obyvatel 1817, koní 37, hovězího dobytka 484, ovcí 10.
Původně zemědělská obec měla i svůj průmysl. Tzv. „druhý mlýn“ náležel vrchnosti, byl o dvou složeních a s mlýnkem na kaši na stálé vodě. Více než sto let stará budova uprostřed vsi sloužila v závěru 19. století jako výrobna lan a provazů, používaných v loďařství. Roku 1898 zavedl Rudolf Schlattauer v Zašové tkaní gobelínů. Provoz byl roku 1908 přenesen do Valašského Meziříčí, kde existuje podnes pod značkou MGM (Moravská gobelínová manufaktura).
Krajkové ozdoby „Zašovské kytičky“ začala roku 1947 vytvářet „Mistryně zašovské krajky“ Milada Jaroňová. Soubor jejích prací, včetně pětadvaceti krajkových motýlů z výzdoby vstupní haly byl na EXPO 1958 v Bruselu oceněn stříbrnou medailí Světové výstavy.
V Zašové se narodil po celém světě uznávaný geofyzik a seismolog, tvůrce tzv. „Pražské seismické školy“ Alois Zátopek (1907-1985). Jako student gymnázia prováděl první technické pokusy v kůlně na zahradě. Kromě profesury na UK v Praze byl stálým poradcem UNESCO pro studium zemětřesných oblastí. Jeho rodný dům zdobí pamětní deska.
Zašovským rodákem je spisovatel František Stavinoha (1928-2006). Kromě dalších literární počinů napsal také půvabnou baladickou knížku „Podbeskydské pastorále“. Věhlas si získal zašovský varhaník a hudební skladatel Arnošt Borovička, také i jeho syn Miroslav Borovička.
Z památek je to památkově chráněná budova klášterního kostela z let 1725-1728, socha Jana Nepomuckého z konce 18. století, kamenný kříž před kostelem z roku 1805. Kromě dalších také cholerový kříž z časů, kdy roku 1836 zuřila v obci cholera. Oblíbeným cílem vycházek je zašovská Stračka s jeskyňkou a sochou Panny Marie Zašovské a s nikdy nevysychajícím pramenem výtečné vody.
1936 POHLEDNICE ZAŠOVÁ (nákladem A.Borovičky) pohled na kostel a klášter
Starý letecký snímek Zašové
