ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK

ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK

ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK  (3.1.1891 – 19.5.1950)   

Nahlédnutím do závěru předminulého století se můžeme poučit, že v březnu roku 1891 se konaly volby do říšské rady, kde konzervativní staročeši byli nuceni ustoupit radikálním mladočechům, ti založili Národní stranu svobodomyslnou, bojující za občanská práva, rovnost a rozšíření samosprávy. V květnu roku 1891 byla v Praze zahájena jubilejní zemská výstava (uspořádané na paměť 100. výročí zemské výstavy 1791). Konala se bez německé účasti a protektorství nad ní převzal panovník František Josef I. (nejdéle vládnoucí český král, i když nikdy nekorunovaný), a 25. 9. 1891 ji také osobně navštívil. Výstavy se účastnilo celkem 8772 vystavovatelů a za pět měsíců trvání ji navštívilo 2,5 milionů lidí. Byla to zcela mimořádná společenská událost, která později podnítila řadu podobných podniků. Právě toho roku 1891 se v Brankách, malé vesnici nedaleko Valašského Meziříčí, narodil pekaři Borovičkovi syn, kterému dali jméno Arnošt. Ves Branky byla založena roku 1270. Od roku 1784 má obec vlastní duchovní správu. Kostel zasvěcený Neposkvrněnému Početí byl postavený roku 1787, fara roku 1791. Zámek parkem obklopený ve středu obce vznikl počátkem 18 století za Locknerů z Lockenau. Pokud jde o vzdělání – čtení původně vyučovala nějaká žena, děti k ní chodily převážně jen v zimě. Až roku 1780 byla v obci zřízena řádná škola, roku 1815 postavena zděná a roku 1874 škola nová. Obyvatelé sedláci a chalupníci se živili rolničením a chovem dobytka. Na místě bývalé palírny existovala továrna na dřívka a škatulky na sirky. Roku 1890 měly Branky 955 obyvatel a 145 domů, většinou dřevěných. Později byla při osadě zřízena železniční a telegrafní stanice.
 Arnošt, jako nejstarší syn, měl v Brankách převzít po otci pekařské řemeslo. Nestalo se tak. Při kosení trávy mu totiž jiný sekáč přeťal kosou lýtko. Úraz ho vyloučil z namáhavé fyzické práce. Pekařinu převzal mladší bratr. Rodiče umožnili Arnoštovi rozvinout hudební talent. Arnošt vystudoval varhanickou školu v Brně, kterou tehdy řídil hudební skladatel Leoš Janáček (3. 7. 1854 Hukvaldy – 12. 8. 1928 Ostrava). Vyučil se také obchodním příručím. Do Zašové se Arnošt Borovička nastěhoval před 1. světovou válkou. Působil v místním kostele jako varhaník a ředitel kůru, také jako soukromý učitel hudby. Původní varhany sloužily v zašovském kostele až do roku 1992, kdy byly nahrazeny novými, mají 1772 píšťal, 30 pedálových a 58 manuálových kláves a elektrické dmychadlo.  Nejstarší zpráva o Zašové pochází z roku 1370. Před první světovou válkou měla obec přibližně 2086 obyvatel a 329 domů. Lidé se živili převážně zemědělstvím, v obci byly také dva mlýny. Už v té době byla Zašová věhlasné poutní místo. Lidé ze širokého okolí přicházeli do kostela zasvěceného Navštívení Panny Marie (posvěcený roku 1742), poklonit se gotickému obrazu Panny Marie Zašovské pocházejícího z období kolem roku 1470, a do Stračky.

 Když se po skončení první světové války Arnošt Borovička oženil, zařídil s manželkou Marií (10. 10. 1897 – 1. 9. 1981) v zakoupené usedlosti ve středu obce nedaleko kostela obchod se smíšeným zbožím.  I pak se Arnošt Borovička věnoval převážně hudbě, vyučování žáků a působení v kostele, kde založil pěvecký sbor. Vedl i zašovskou dechovou a smyčcovou kapelu. Spolupracoval s místními divadelními ochotníky jako režisér a dirigent. Skládal písničky, vedl pěvecký sbor, varhaničil v místním kostele. K jeho nejúspěšnějším skladbám patří i Valašská mše vánoční, kterou v zašovském kostele uvedl a je občas uváděna dodnes. Arnošt Borovička se v Zašové zapojil do kulturního dění řady spolků – Orla, Lidové strany a dalších. Pomáhal při divadlech, tělovýchovných vystoupeních a výletech. Především se však věnoval chrámovému sboru a orchestru. Pro ně také složil řadu sborů a dalších skladeb. Vyškolil také řadu hudebníků, především své děti – Zdeňku a Miroslava. Miroslav se pak stal jeho zdatným nástupcem jak na kostelním kůru, tak také v řadě kapel a v hudební škole. 
Těžkou životní ránu mu způsobila smrt celé rodiny dcery Zdeňky (narozená v Zašové 19. března 1921) při bombardování Prahy 14. února 1945. Zároveň s ní zahynul také její manžel Jaroslav, majitel umělecko-průmyslového závodu v Praze II. a obě děti: Tomáš, nar. 18. 9. 1942 a Anička, nar. 27. 7. 1944.  Tato událost byla i jednou z příčin předčasného úmrtí Arnošta Borovičky 19. května 1950.  Varhaník Arnošt Borovička prožil dvě světové války, pád Rakouska-Uherska, byl u vzniku samostatného Československa, podílel se na obnově válkou poničené země, zažil také politický a společenský zvrat v únoru 1948. Po celou dobu zůstal věrný rodnému Valašsku. Především hudbě. Nade vše miloval hru na královský nástroj – varhany, které mistrně ovládal, neboť umění varhanické je dáno jen lidem obdařeným láskou k hudbě. Dodnes je Arnošt Borovička, varhaník a regenschori, neodmyslitelně spojován se Zašovou, kde prožil téměř čtyřicet let.  

(sb)