O tom, že je SDH nejstarším fungujícím spolkem v obci jsme se zmínili již zde. Jsem proto moc rád, že zde můžeme uveřejnit kompletní historii sboru od roku 1893 do roku 2013. Jde o almanach, vydaný u příležitosti 120. let Sboru dobrovolných hasičů v Zašové .
Připomeňme si učitele, básníka a spisovatele Metoděje Jahna (14. 10. 1865 – 14. 9. 1942) – rodáka z Valašska. Tělem i srdcem měl vazbu k Valašskému Meziříčí, kde se narodil a vystudoval gymnázium, k Zašové, která byla jeho prvým učitelským místem a kde rozvíjel literární tvorbu, ke Komárovicím u Kelče, kde působil na jednotřídce jako řídící učitel a k Rožnovu pod Radhoštěm, kde byl řídícím učitelem na obecné škole chlapecké a kde se jeho literární tvorba uzavřela.
Po dostavbě nového kostela v Zašové byly v r. 1773 ke cti zakladatelů mnišského řádu trinitářů zakoupeny dva větší nové zvony. Oba 30. ledna vysvětil olomoucký biskup Jan Václav Freynfelsem, 2. března byly vytaženy na věž a poprvé se jimi zvonilo 9. března 1773.
Měl jsem to štěstí a setkal se při srpnové návštěvě roku 2010 s paní Annou Martinkovou – tehdy nejstarší občankou Zašové. Naše povídání se točilo kolem vzpomínek na dětství, rodinu a události, kterých za to století nebylo málo … Vždyť jí do života zasáhly obě světové války, doba bídy a hladu i čas radosti a štěstí.
Nevím kolik lidí zná jméno zašovského rodáka Ferdinanda Škrobáka. Povědomou zmínku o tom, že se jedná o muzikanta, mi doplnil obsáhlý článek, který se mi náhodou dostal do rukou.
Není to tak běžné, aby se dnešní mladá generace hlouběji zajímala o historii – a když jde o fakta, která se týkají přímo Zašové, tak je potřeba zbystřit dvojnásobně.
ZAŠOVSKÝ RODÁK DANĚK JAROMÍR – LETEC A VOJÁK DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Jaromír Václav Daněk se narodil 19. 4. 1911 jako druhý z osmi dětí v selské usedlosti na Daňkově kopci v Zašové. Absolvoval učitelský institut, působil jako učitel v Zašové a později na jednotřídce v údolí Kněhyně v místě Na Kozulích. Po absolvování vojenské služby se vrátil jako důstojník v hodnosti podporučíka.
V severní části zašovského hřbitova se nachází černý pomník s bílým nápisem: „Ludvík Jaroň, francouzský legionář a krejčovský mistr v Paříži, 1874 – 1935.“ Vedle je na pomníku zažloutlá fotografie. Kdo byl Ludvík Jaroň?
Postava autora básnické sbírky Zašovské pomněnky, která v roce 1947 vyšla pod pseudonymem J. O. Bor, byla po dlouhá léta tajemstvím. Dokonce přepečlivý spisovatel Oldřich Šuleř ve své knize „Laskavé podobizny“ (Repronis Ostrava, 2005) uvádí: „Postava Jana O. Bora je – byť to zní neskutečně – zahalena tajemstvím, věru že se o něm tuze málo ví.“
