Básník a spisovatel Valašska – Metoděj Jahn

Básník a spisovatel Valašska – Metoděj Jahn

Připomeňme si učitele, básníka a spisovatele Metoděje Jahna (14. 10. 1865 – 14. 9. 1942) –  rodáka z Valašska. Tělem i srdcem měl vazbu k Valašskému Meziříčí, kde se narodil a vystudoval gymnázium, k Zašové, která byla jeho prvým učitelským místem a kde rozvíjel literární tvorbu, ke Komárovicím u Kelče, kde působil na jednotřídce jako řídící učitel a k Rožnovu pod Radhoštěm, kde byl řídícím učitelem na obecné škole chlapecké a kde se jeho literární tvorba uzavřela.

Pamětní deska Metoděje Jahna

 Vzpomínka na Metoděje Jahna, básníka, spisovatele a učitele, je mezi lidem stále živá.  V Komárovicích (původně samostatná obec, od roku 1980 po sloučení s Kelčí tvoří její místní část) si 19. 9. 2010 Metoděje Jahna připomněli odhalením pamětní desky na budově někdejší jednotřídní školy, kde v letech 1901 – 1919 Metoděj Jahn žil a působil jako řídící učitel. Pro současnou osadu, která měla před sto lety jako samostatná obec pouhých čtyřicet čísel a školu navštěvovalo dvacet žáků, je vzpomínka na Metoděje Jahna i v současné době velkou, především kulturní událostí. Zásluhu na realizaci pamětní desky má starostka osadního výboru Komárovice paní Věra Pavlíková a paní Martina Šibolová ve spolupráci s kulturní komisi města Kelče. Slavnosti odhalení pamětní desky se účastnil starosta města Kelč ing. Stanislav Pitrun, místostarosta ing. Karel David, zastupitele města Kelče, páter Jan Bleša a v hojném počtu také obyvatelé Komárovic.
 Metoděj Jahn se narodil v domku svého prastrýce Valentina Sopucha rodičům Vendelínovi a Josefe Jahnovým ve Valašském Meziříčí. Měl šťastné dětství. Prastrýc jej odmala učil lásce k vlasti i k lidem. Metoděj Jahn byl jedním z prvních žáků valašskomeziříčského gymnázia, zřízeného roku 1871. Aktivně pracoval ve studentském literárním kroužku, své první básně uveřejňoval pod jménem M. Hanuš v almanachu Zora. Po maturitě se podrobil doplňovací zkoušce na Učitelském ústavu v Brně.  V roce 1887 nastoupil službu učitelskou na trojtřídní škole v Zašové a učil zde 14 let. Tady poznával pravou tvář valašského venkova. Popravdě bylo to víc stínů než světla. V roce 1943 napsal k této životní etapě Metoděje Jahna prozaik, básník, literární kritik a historik Vojtěch Martínek: „První dojmy byly skličující, ne ovšem z malebné přírody, ale z nezvyklých poměrů místních a zejména ze školy. Ta byla zanedbaná, vlhká, učitelská práce těžká, náklonnost rodičů ke škole nevalná. Mladý učitel, jemuž nebylo dáno nikdy pevné zdraví, hledal potěchu víc než u lidí na potulkách krajem. Vycházel daleko do dědin a na paseky, poznával horské lidi v práci i svátečním oddechu. Horlivě se zabral do práce literární, ve které neviděl lehkou zábavu a rozptýlení po učitelských hodinách, ale činnost velmi odpovědnou.“ Navzdory obtížím právě v Zašové ožila Jahnova literární tvorba. Napsal zde povídky Nevzešlo ráno a Zapadlé úhory. Stále nové náměty ho nutily k dalšímu psaní. 
  Jeho literární tvorba vyzrála v Komárovicích u Kelče, kde v roce 1901 začal působit na jednotřídní škole. V básni Komárovice o tom napsal: „… jsem tu pěknou řádku let v tiché žil práci, světu utajen.“ Přece si ho svět všiml. Stalo se tak po vydání románu „Selský práh“ (první vydání v roce 1913, další v letech 1929, 1938, 1941, 1957, 1966), který – jak uvádí spisovatel Oldřich Rafaj v monografii Život a dílo Metoděje Jahna „…je právem označen za jeden z nejlepších našich selských románů a Jahn klasifikován jako spisovatel, který přinesl české literatuře to, co jeho tvorba od samého počátku slibovala.“ A také: „… bez Komárovic by nejslavnější a nejlepší kniha Metoděje Jahna Selský práh nevznikla.“ V Komárovicích strávil Jahn téměř dvě desítky let, čerpal zde inspiraci nejen z kontaktů se starousedlíky, zamiloval si také okolní přírodu, která mu učarovala a dodávala sílu žít během těžkých zkoušek života.
V září 1919 byl Metoděj Jahn ustanoven řídícím učitelem na obecné škole chlapecké v Rožnově pod Radhoštěm, který byl v té době vyhlášeným lázeňským městečkem. Tady Jahnova literární tvorba vrcholila, psal prózu i verše. Jeho láska k hornatému kraji dala vzniknout také básni Valašská idyla. K jeho posledním básním patří Valašská legenda, která se dočkala té pocty, že je rozvěšena po horských samotách a obyčejných chalupách mezi prostým lidem horalů. I když i v Rožnově pod Radhoštěm zůstával Metoděj Jahn v ústraní ústředního literárního ruchu, navštěvovali ho v jeho vilce na nábřeží renomovaní spisovatelé, literární vědci a kritici. Byl také jmenován členem Československé akademie věd a umění.  Metoděj Jahn musel překonat řadu životních strastí. Z jeho pěti dětí tři zemřely právě v Komárovicích. K tomu v básni Komárovice napsal: „Přečkal jsem tady běsné války dní, ztratil tu trojí mladou ratolest, / stesk po ní dlouho, marně srdcem zní. Proč, proč mi vzato, dál co mělo kvést?“ Sám až do konce života trpěl následky choroby střevního tyfu, kterým se nakazil při ošetřování nemocné matky. A ačkoliv měl další plány… „Potřebuji ještě pět let života, abych mohl dát knihám poslední formu a uskutečnit to, co se mi vznáší před duševním zrakem,“ jak žádal lékaře v nemocnici v Hranicích na Moravě, kam byl počátkem září 1942 převezen se zdánlivě nevýznamnou chorobou, další čas už mu nebyl dopřán. Do svého ústraní v horách se nevrátil. Lékařský záznam je snad až příliš strohý: zemřel 14. září srdeční slabostí. Bylo mu 77 let. Na poslední cestě svého spisovatele vyprovodily zástupy lidí celého kraje, aby mu projevily svůj vděk za jeho literární dílo. 

Ostatky básníka a spisovatele Metoděje Jahna byly 9. 7. 1972 uloženy na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě. Autorem pomníku je akademický sochař Ambrož Špetík. Dne 13. 9. 2002 odhalili v Rožnově pod Radhoštěm na budově Stefania, kde Metoděj Jahn učil, pamětní desku. Pamětní desku Metoději Jahnovi na někdejší jednotřídce v osadě Komárovice – Kelč odhalil starosta města ing. Stanislav Pitrun: „Tato deska bude trvalou připomínkou na občana Komárovic, pana řídícího, spisovatele, který se trvale zapsal do našich myslí, tak i do myslí našeho národa.“ Pamětní desku posvětil a požehnání všem přítomným dal P. Jan Bleša.  V závěrečném slovu řekla starostka osadního výboru Komárovice paní Věra Pavlíková: „Milý pane řídící, děkujeme vám za váš odkaz pro nás pro všechny.“ Slavnost doprovodila dechová hudba. Kulturní program připravily dětí z Komárovic pod vedením Marušky Plesníkové.
Richard Sobotka

A tento text o významném spisovateli Valašska doplníme právě literárními vzpomínkami na působení v Zašové a básní o Zašové, které byly uceleně vydány v knize „Kraj můj milovaný“. Vyšlo roku 2012 v edici Rožnovských malých tisků – svazek 20. , připravil Milan Hambálek.