ZAPOMENUTÝ RODÁK – profesor FRANTIŠEK ČÁŇ (1857-1924)
Málokdo si dnes dokáže představit, jak Zašová vypadala v polovině 19. století. V té době už šindelové střechy na dřevěných domech prořídly, nahradila ji tašková krytina, která červenou barvou uprostřed zelených zahrad vesnici pěkně oživovala.
V severní části zašovského hřbitova se nachází černý pomník s bílým nápisem: „Ludvík Jaroň, francouzský legionář a krejčovský mistr v Paříži, 1874 – 1935.“ Vedle je na pomníku zažloutlá fotografie. Kdo byl Ludvík Jaroň?
Je spousta lidí, kteří se dnes zajímají o historii svého rodu a sestavují si „rodinný strom“, odborně se tomuto odvětví říká genealogie (věda zkoumající vztah dvou souvisejících jevů nebo faktů; rodokmen, rodopis, věda o rodové posloupnosti).
P. JAROSLAV NOHAVICA – ZAŠOVSKÝ KNĚZ (1.2.1921 Zašová – 27.4.1949 Hranice)
Dřevěná chaloupka nedaleko mostu přes zašovský potok, kde se Jaroslav Nohavica narodil, patřila k těm ubožejším. Přesto právě z ní vyšel zašovský novokněz.
Jsem velmi rád, že zde můžeme se souhlasem autora p. Drápaly uveřejnit výběr z tkz. Vranečkovy kroniky. Jde o faktografické informace, které se přímo vážou na historii Zašové.
Postava autora básnické sbírky Zašovské pomněnky, která v roce 1947 vyšla pod pseudonymem J. O. Bor, byla po dlouhá léta tajemstvím. Dokonce přepečlivý spisovatel Oldřich Šuleř ve své knize „Laskavé podobizny“ (Repronis Ostrava, 2005) uvádí: „Postava Jana O. Bora je – byť to zní neskutečně – zahalena tajemstvím, věru že se o něm tuze málo ví.“
V polovině června 2010 definitivně zanikla budova zašovského železničního nádraží. Patřilo k cechovním náležitostem, aby vlaková nádraží pěkně vypadala. Personál jednotlivých nádraží jako by soutěžil, které z nich bude úpravnější celkovým vzhledem budovy, okolí i květinovou výzdobou.
ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK (3.1.1891 – 19.5.1950)
Nahlédnutím do závěru předminulého století se můžeme poučit, že v březnu roku 1891 se konaly volby do říšské rady, kde konzervativní staročeši byli nuceni ustoupit radikálním mladočechům, ti založili Národní stranu svobodomyslnou, bojující za občanská práva, rovnost a rozšíření samosprávy. V květnu roku 1891 byla v Praze zahájena jubilejní zemská výstava
V Zašové, asi 1 km někdejší úvozovou cestou od hřbitova směrem k západu, přes potůček v Háji a dál na Krhovou, stojí na návrší a uprostřed polí osamělá kaplička. Původně byl ve vitrínce obrázek sv. Alžběty, proto se tomu místu dodnes říká „u Alžběty“.
Připomeňme si zašovského rodáka, učitele a malíře Václava Jaroně. Narodil se 4. 2. 1920 v Zašové, zemřel 20. 3. 2005 ve Valašském Meziříčí. Od dětství byl život Václava Jaroně pevně srostlý s Valašskem. Povoláním byl učitel, působil doma i v zahraničí.
