Veselská kronika – Alois Mikyška

Veselská kronika – Alois Mikyška

Co má společného Střední průmyslová škola stavební ve Valašském Meziříčí a Veselá? O tom více v článku paní Jarmily Kubrické …

V letošním roce slaví 140. výročí založení Střední průmyslová škola stavební ve Valašském Meziříčí, podívejme se tedy trochu do historie: roku 1874 vznikla Odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Byla druhou střední školou na Valašsku, první školou uměleckoprůmyslového charakteru na Moravě. Záhy dosáhla vynikající řemeslné i umělecké úrovně a získala úspěchy na výstavách doma i v cizině. Odborná škola pro zpracování dřeva byla v roce 1951 změněna ve Vyšší průmyslovou školu stavební (dnes Střední průmyslová škola stavební), která navázala na bohaté tradice své předchůdkyně. V roce 2005 došlo ke sloučení se Středním odborným učilištěm stavebním, takže od té doby pokrývá škola všechny stupně středního odborného vzdělávání. Mnoho žáků i učitelů patřilo k předním malířům (B. Jaroněk, J. Baruch, J. Brož), sochařům (F. Úprka, J. Antek) a zejména proslulým architektům (V. Hilský, R. Podzemný, A. Tenzer, J. Místecký, B. Kupka, Z. Plesník, L. Vrátník, V. Palla). Z významných osobností Valašska absolvovali tuto školu:

Josef Antek (Miloš Bublík) – vytvořil pamětní desku bratří Křičků pro Kelč, busty L. Janáčka, J.N. Poláška, byl vynikajícím restaurátorem a podílel se na obnově letohrádku královny Anny a věže Karlova mostu v Praze

Josef Baruch – věnoval se malbě, ilustraci a grafice. Za gobelín Radegast získal na výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925 stříbrnou medaili. Ilustroval díla J. Nerudy, P. Bezruče, vytvořil návrhy pro sokolské a vojenské prapory

František Hlavica – známy jsou jeho podobizny T.G.Masaryka, P. Bezruče, J. Suka, J. Kubelíka, ilustroval řadu knih Mahena, Kvapila, Erbena

Bratři Alois a Bohumil Jaroňkovi – zakladatelé Valašského muzea v přírodě v Rožnově p. R.

Bohumír Kupka – čelní představitel českého funkcionalismu, účastnil se sokolské odbojové činnosti, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi

Augustin Mervart – věnoval se malířství, usiloval o zachycení rázovitých tvarů a barev rodného Valašska (Jaro na Horní Bečvě, Mraky nad Kněhyní)

Josef Místecký – v Praze studoval u profesora Plečnika a Kotěry, navrhl řadu interiérů, domů, koberců, památníků

Co však má společného s touto školou a  její historií Veselá? Kromě toho, že zde studovala řada veselských rodáků a někteří zde i pracovali, že ředitelem školy byl určitou dobu i veselský občan a rodák Ing. Zdeněk Palát? Na veselském hřbitově je pohřben zakladatel této školy, jeho hrob není označen, není na něm uvedeno ani jméno ani životní data. Chodíme však kolem něj a ani nevíme, jak silný příběh skrývá …

Na Obecním úřadě v Zašové v knize hřbitovní je v záznamech označených „nad kostelem v řadě I“ zaevidována hrobka, v níž je zaletována rakem s ostatky nájemce s tužkou napsanou poznámkou „hrob je volný pro Mikyškovy“. Jde tedy o místo posledního odpočinku JUDr. Aloise Mikyšky. Kdo tedy byl tento člověk?

Narodil se 9.5.1831 v Olbramkostele u Znojma. Studoval filosofii v Brně, práva na univerzitách ve Vídni, Štýrském Hradci, Olomouci a v Praze. Po advokátní praxi ve Vídni byl notářem v Brně. V roce 1863 si otevřel advokátní kancelář ve Valašském Meziříčí. Byl jedním z prvních českých právníků na východní Moravě. Byl velmi aktivním a mezi lidmi velmi oblíbeným člověkem, účastnil se významně veřejného života města i kraje. Stál u zrodu Sokola, hasičské jednoty, muzejního spolku a Měšťanské besedy. V roce 1874 byl zvolen poslancem zemského sněmu za skupinu venkovských obcí okresů Rožnova p. R. , Valašského Meziříčí a Vsetína. V letech 1879 – 1891 byl poslancem říšského sněmu. Zasloužil se o postavení železnice, o regulaci řeky Bečvy, o povýšení Rožnova p. R. na město a o rozvoj živnostenského školství. Měl podíl na vzniku prvních středních škol na Valašsku, gymnázia (1871) a Odborné školy pro zpracování dřeva (1874) ve Valašském Meziříčí. Roku 1889 se stal starostou města Valašské Meziříčí. Jeho jméno je zde spojeno se založením parků Abácie, Kozina, Botanika a celé Husovy ulice. Ve své kanceláři ve Valašském Meziříčí založil v roce 1864 Občanskou záložnu, ta byla v té době mezi lidmi velmi oblíbena. V létě roku 1903 se však objevily nekryté směnky na Občanskou záložnu, a to vyvolalo mezi střadateli paniku. Následný krach záložny ožebračil mnoho lidí na Valašsku. V důsledku těchto událostí JUDr. Mikyška dne 4.9.1903 na svém statku v Brňově spáchal sebevraždu zastřelením a byl poté pohřben na hřbitově ve Veselé, pod jejíž farnost obec Brňov patřila. Střadatelé se odmítali smířit se skutečností, že ředitel záložny je mrtev a že přišli o všechny své úspory, což mělo za následek další životní tragédie. Proto tedy místo posledního odpočinku zakrývá jen velký kámen bez jména a dat. Mikyškova sebevražda byla po dlouhou dobu brána jako přiznání viny na krachu záložny, přestože jeho skutečný podíl na něm nebyl nikdy prokázán. Kdo by měl zájem dovědět se o této kontroverzní, nicméně jedné z nejvýznamnějších osobností Valašska více, může si přečíst knihu Oldřicha Šuléře Sláva a pád valašského pánbíčka, který obsahuje řadu Mikyškových životopisných prvků. U příležitosti stého výročí úmrtí JUDr. Aloise Mikyšky byla vydána také publikace PhDr. Ladislava Baletky s názvem JUDr. Alois Mikyška  s podtitulem Po stopách velké kariéry.

Až půjdete ve Valašském Meziříčí Poláškovou ulicí a vkročíte do obchodního střediska (dnes Obchodní centrum Antonín Cimala), zkuste si představit, že tento dům si nechal postavit a poslední roky svého života zde strávil JUDr. Alois Mikyška. A až půjdete kolem místa jeho posledního odpočinku na veselském hřbitově, pokuste si vzpomenout na tohoto člověka, jemuž se pro jeho vliv a ekonomickou moc přezdívalo valašský král nebo také vévoda z Mezopotámie.

Mikyska

Místo jeho posledního odpočinku na veselském hřbitově …

 


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace