ZAŠOVSKÝ RODÁK DANĚK JAROMÍR – LETEC A VOJÁK DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Jaromír Václav Daněk se narodil 19. 4. 1911 jako druhý z osmi dětí v selské usedlosti na Daňkově kopci v Zašové. Absolvoval učitelský institut, působil jako učitel v Zašové a později na jednotřídce v údolí Kněhyně v místě Na Kozulích. Po absolvování vojenské služby se vrátil jako důstojník v hodnosti podporučíka.
Vyšívačka ze Zašové Marie Košárková (dívčím jménem Holišová) se narodila roku 1913 v Zubří. Provdala se do Zašové, kde kolem roku 1995 zemřela. Její manžel Jan Košárek byl nejprve zaměstnán v kloboučárně u Janyšky ve Valašském Meziříčí, potom přešel na dráhu a u železnice pracoval až do důchodu.
ZAŠOVSKÝ FARÁŘ P. HEŘMAN ŠTÍHEL (16.10.1903 Staříč u Místku – 28.3.1946 Zašová)
P. Heřman Štíhel, farář u Matky Boží v Zašové, profesor náboženství, působil v Zašové v letech 1940-1946, byl v pořadí třináctým zašovským farářem. Ve své době, a je tomu tak podnes, byl považován za mimořádně ušlechtilý zjev.
OHLÉDNUTÍ ZA ZAŠOVSKÝM VARHANÍKEM MIROSLAVEM BOROVIČKOU (28.11.1926 – 4.12.2000)
Varhany zašovského kostela se zapsaly také do paměti starší generace.
ZAPOMENUTÝ RODÁK – profesor FRANTIŠEK ČÁŇ (1857-1924)
Málokdo si dnes dokáže představit, jak Zašová vypadala v polovině 19. století. V té době už šindelové střechy na dřevěných domech prořídly, nahradila ji tašková krytina, která červenou barvou uprostřed zelených zahrad vesnici pěkně oživovala.
V severní části zašovského hřbitova se nachází černý pomník s bílým nápisem: „Ludvík Jaroň, francouzský legionář a krejčovský mistr v Paříži, 1874 – 1935.“ Vedle je na pomníku zažloutlá fotografie. Kdo byl Ludvík Jaroň?
Je spousta lidí, kteří se dnes zajímají o historii svého rodu a sestavují si „rodinný strom“, odborně se tomuto odvětví říká genealogie (věda zkoumající vztah dvou souvisejících jevů nebo faktů; rodokmen, rodopis, věda o rodové posloupnosti).
P. JAROSLAV NOHAVICA – ZAŠOVSKÝ KNĚZ (1.2.1921 Zašová – 27.4.1949 Hranice)
Dřevěná chaloupka nedaleko mostu přes zašovský potok, kde se Jaroslav Nohavica narodil, patřila k těm ubožejším. Přesto právě z ní vyšel zašovský novokněz.
Jsem velmi rád, že zde můžeme se souhlasem autora p. Drápaly uveřejnit výběr z tkz. Vranečkovy kroniky. Jde o faktografické informace, které se přímo vážou na historii Zašové.
Postava autora básnické sbírky Zašovské pomněnky, která v roce 1947 vyšla pod pseudonymem J. O. Bor, byla po dlouhá léta tajemstvím. Dokonce přepečlivý spisovatel Oldřich Šuleř ve své knize „Laskavé podobizny“ (Repronis Ostrava, 2005) uvádí: „Postava Jana O. Bora je – byť to zní neskutečně – zahalena tajemstvím, věru že se o něm tuze málo ví.“
