ZAPOMENUTÝ RODÁK – profesor FRANTIŠEK ČÁŇ (1857-1924)
Málokdo si dnes dokáže představit, jak Zašová vypadala v polovině 19. století. V té době už šindelové střechy na dřevěných domech prořídly, nahradila ji tašková krytina, která červenou barvou uprostřed zelených zahrad vesnici pěkně oživovala.
V severní části zašovského hřbitova se nachází černý pomník s bílým nápisem: „Ludvík Jaroň, francouzský legionář a krejčovský mistr v Paříži, 1874 – 1935.“ Vedle je na pomníku zažloutlá fotografie. Kdo byl Ludvík Jaroň?
Je spousta lidí, kteří se dnes zajímají o historii svého rodu a sestavují si „rodinný strom“, odborně se tomuto odvětví říká genealogie (věda zkoumající vztah dvou souvisejících jevů nebo faktů; rodokmen, rodopis, věda o rodové posloupnosti).
P. JAROSLAV NOHAVICA – ZAŠOVSKÝ KNĚZ (1.2.1921 Zašová – 27.4.1949 Hranice)
Dřevěná chaloupka nedaleko mostu přes zašovský potok, kde se Jaroslav Nohavica narodil, patřila k těm ubožejším. Přesto právě z ní vyšel zašovský novokněz.
Postava autora básnické sbírky Zašovské pomněnky, která v roce 1947 vyšla pod pseudonymem J. O. Bor, byla po dlouhá léta tajemstvím. Dokonce přepečlivý spisovatel Oldřich Šuleř ve své knize „Laskavé podobizny“ (Repronis Ostrava, 2005) uvádí: „Postava Jana O. Bora je – byť to zní neskutečně – zahalena tajemstvím, věru že se o něm tuze málo ví.“
ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK (3.1.1891 – 19.5.1950)
Nahlédnutím do závěru předminulého století se můžeme poučit, že v březnu roku 1891 se konaly volby do říšské rady, kde konzervativní staročeši byli nuceni ustoupit radikálním mladočechům, ti založili Národní stranu svobodomyslnou, bojující za občanská práva, rovnost a rozšíření samosprávy. V květnu roku 1891 byla v Praze zahájena jubilejní zemská výstava
Připomeňme si zašovského rodáka, učitele a malíře Václava Jaroně. Narodil se 4. 2. 1920 v Zašové, zemřel 20. 3. 2005 ve Valašském Meziříčí. Od dětství byl život Václava Jaroně pevně srostlý s Valašskem. Povoláním byl učitel, působil doma i v zahraničí.
Trpěly egyptské sfingy, žoldáci několika armád si z nich udělali terče pro své zbraně. Krutý konec potkal Stalinovu sochu na Letenské pláni v Praze a pozůstatek podstavce dodnes nechává tušit o jak mohutný monument šlo, než ho rozmetala exploze. Nejrůznější plastiky minulého režimu jsou káceny a smýkány v nejlepším případě do depozitářů a nabízeny sběratelům kuriozit, v horším případě končí v tavicích pecích. Neméně dramatické osudy měly sochy prvního Československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Tímto nadpisem se Vám nesnažím připomenout, že žijete v Zašové, která je vyhlášeným poutním místem nejen na Moravě, ale chci Vás upozornit na zajímavý zdroj informací o naší obci …
