FERDINAND ŠKROBÁK – muzikant
Rubriky : Osobnosti , Společenský život , Zašová
Nevím kolik lidí zná jméno zašovského rodáka Ferdinanda Škrobáka. Povědomou zmínku o tom, že se jedná o muzikanta, mi doplnil obsáhlý článek, který se mi náhodou dostal do rukou. Byl v jednom vydání časopisu Naše muzika. Profesní kariéru Ferdinanda Škrobáka tam popsal pan Bohumil Pešek. Věru žádalo by si více práce shromáždit další informace o tomto našem významném rodákovi. Bylo by zajímavé zaznamenat, jak to tehdy bylo, když jako významná autorita v oblasti dechových hudeb nacvičoval se Zašovskou dechovkou v roce 1970 na koncert u příležitosti 600 let obce Zašová,… Bylo by zajímavé sehnat o něm další informace (překvapilo mne, kolik odkazu na jeho jméno vyhledají internetovské vyhledávače, …). Třeba se té práce někdo ujme – jistě pak výsledek takového bádání zveřejníme.
V tuto chvíli jsme rádi, že Vás se svolením redakce časopisu „Naše muzika“ a pana Bohumila Peška můžeme seznámit se zmíněným článkem:
Ferdinand Škrobák
Byla doba, že jen málokterý hudebník, ať už civilní nebo vojenský, neznal jméno Ferdinanda Škrobáka, hudebníka, dirigenta a hudebního skladatele. Patřil k významným představitelům naší vojenské hudby třicátých a čtyřicátých let a to především pro svoji skladatelskou tvorbou, pevně zastoupenou v repertoáru hudeb československé armády.
Narodil se 17. října 1895 na Valašsku ve vesnici Zašová nedaleko Valašského Meziříčí. Jeho otec byl domkařem a matka dcerou pasekáře. Od mládí projevoval velké hudební nadání a záhy se začal učit hře na pozoun u Aloise Skypaly. Nezbylo mu ale nic jiného, než volit cestu chudých, hudebně nadaných chlapců a přihlásit se jako hudební elév k některé plukovní hudbě. V 17 letech tak nastoupil u c. a k. ppl. 85, který tehdy byl posádkou v Levoči. Kapelníkem plukovní hudby byl jeden z králů českého pochodu – Josef Potužník, který mladého hudebníka v jeho růstu všestranně podporoval. Bylo mu 19 let, když vypukla první světová válka, kterou celou prodělal s plukovní hudbou na frontě v Rusku a od roku 1918 na frontě v Itálii. Po návratu z války se přihlásil 28. listopadu 1918 do československé armády a nastoupil k hudbě čs. střeleckého pluku 25 (dříve zeměbraneckého) v Kroměříži, kde byl dirigentem Rudolf Klobouk. Z této hudby vznikla, po zrušení plukovních hudeb k 1. lednu 1919 Posádková hudba Kroměříž s kapelníkem Rudolfem Kloboukem. V srpnu 1919 se stal šikovatelem (název hodnosti byl v květnu 1920 změněn na hodnost rotmistra hudebníka). V září 1920 se Posádková hudba Kroměříž stala plukovní hudbou čs pěšího pluku 3. U této hudby působil až do října 1920, kdy byl přemístěn k hudbě čs pěšího pluku 36 v Užhorodě. Zde sloužil pod kapelníky Josefem Vozkou (do 1927), Rudolfem Blažkem (do 1929), Václavem Novotným (do 1931) a Václavem Drozdou (do 1933). Dirigentem plukovní hudby byl Škrobákův dlouholetý přítel František Drábek, s jehož sestrou ho pojil velmi blízký vztah. K 15. září 1933 byly hudby systemizovány i u horských pěších pluků a Ferdinand Škrobák byl přemístěn k 3. horskému pěšímu pluku do Popradu. Hudbu řídil pozdější učitel VHŠ Vojtěch Pokorný, kterého v roce 1935 vystřídal Antonín Novák. V březnu 1933 byl Škrobák povýšen na štábního rotmistra. V té době vznikají jeho úspěšné skladby inspirované slovenskými lidovými písněmi, mimo jiné s poetickým názvem „Podtatranské perly“. V únoru 1936 byl Škrobák přemístěn k čs. pěšímu pluku 33 do Chebu k hudbě řízené kapelníkem Bohuslavem Lokvencem.
Jeho pokusy být povolán k dirigentské zkoušce byly dlouho neúspěšné, zejména pro jeho temperamentní a bohémskou povahu, která mu připravila mnoho nepříjemností a která vadila zejména hudebnímu referentovi MNO Prokopu Oberthorovi. Změnu přinesl až rok 1936. Prokop Oberthor odešel do výslužby a MNO vypsalo soutěž o vojenskou pochodovou písničku. Do soutěže bylo přizváno 900 skladatelů, došlo 538 zásilek a v nich 2995 prací. Soutěž byla vyhodnocena 22. března 1937. Bylo vytříděno 35 prací a 8 jich bylo odměněno. Škrobákova píseň „Pod Gerlachem“ s textem Ludvíka Volbrechta zaslaná pod názvem „Tempo di Marcia“ vyhrála 1. cenu a stala se po menší úpravě i plukovním pochodem 3. horského pěšího pluku. Autorovi vítězné písně nebylo možno nadále odpírat dirigentské místo a tak byl 15. března 1938 přemístěn, po úspěšně vykonané dirigentské zkoušce dne 10. února 1938, k ppl. č. 17 do Trenčína, kde čerstvě nastoupil jako kapelník Rudolf Urbanec. S ním ho poutalo celoživotní upřímné přátelství. U pluku setrval rok, po 14. březnu se nucené vrátil do Čech a odešel z armády. Nabídku, pokračovat ve službě ve vládním vojsku odmítl. Během války působil jako dirigent závodního orchestru Wikov a městský kapelník v Prostějově a jako kapelník a učitel hudby v Čelákovicích a ve Zruči nad Sázavou. Byl aktivně zapojen i do odbojové činnosti. Ihned po skončení války nastoupil službu jako dirigent u hudby ppl. č. 27, kde byl 1. července 1945 povýšen na praporčíka. Od září do listopadu 1945 byl přidělen na stáž k Posádkové hudbě Velká Praha. Od 1. dubna 1946 se hudba ppl. č. 27 stala hudbou vojenské akademie. Škrobák odešel 1. června 1946 jako dirigent k ppl. č. 29 a v říjnu se stal štábním praporčíkem. V listopadu 1947 nastoupil trvale k Posádkové hudbě Praha, kde vystřídal Emila Kaplánka, odcházejícího do výslužby. V té době se hudba pražské posádky řízená Janem Fadrhonsem stala pojmem pro celou hudebně zainteresovanou veřejnost. Koncerty na různých místech v Praze, časté rozhlasové relace jen popularitu tohoto vynikajícího tělesa umocňovaly. Po odchodu Jana Fadrhonse na MNO k 15. říjnu 1949 převzal na krátkou dobu řízení hudby Ferdinand Škrobák, povýšený při zrušení sboru rotmistrů v květnu 1949 na poručíka hudebníka. Hudbu řídil do 15. března 1950, kdy byl jmenován dirigentem nově vytvořené hudby letectva, řízenou od dubna 1949 Josefem Velánem. K 1. Prosinci 1951 ukončil dráhu vojenského hudebníka a odešel do důchodu. Na jeho místo u hudby letectva nastoupil mladičký Jindřich Brejšek.
V letech 1952 -1954 působil jako kapelník hudby Dopravních podniků Praha, instruktor Mládežnické hudby v Přívorech u Všetat a dalších různých orchestrů, porotce soutěží a příležitostný kapelník. Zbytek života trávil jako důchodce v Praze, snad náhodou v ulici, ležící pod Vítkovem. Zde také 24. srpna 1989 zemřel. Mezi jeho známé skladby patří především pochody Pod Gerlachem, Pod Vítkovem, Svorně k cíli, Pozdrav hrdinům, Bojem k vítězství, Intercontinental, Sláva vítězům, Gardovým tankistům, Našim brigádníkům, Pochod hutníků nebo Pivovarský pochod. Z dalších skladeb pak např. valčík Květy jara, směsi Podtatranské perly, Květy z pod Radhoště, různé polky a další taneční skladby.
Text a foto: Bohumil Pešek
