Jak dlouhá je tradice ruční výroby gobelínů? Nástěnné obrazy, koberce a dokonce i oděvy jsou tkány pod hlavičkou Moravské gobelínové manufaktury (MGM). Málokdo ale už ví, že výrobu gobelínů zavedl r. 1898 Rudolf Schlattauer ve valašské obci Zašová, kde v té době stejnou technikou zhotovovali rukavice.
O Zašové se píše v mnoha knihách – další v řadě je „Poutní místa Moravy a Slezska“ – napsal František Odehnal, vyšlo v nakladatelství Debora Praha v roce 1995.
V časopisu Spektrum Rožnovska vyšel před časem v rubrice „Rožnov známý neznámy“ článek pana Richarda Sobotky o mozaice na rožnovském vlakovém nádraží. Se svolením redakce i autora jej níže uvádíme. A vše doplníme i o další práce tohoto autora.
Správu obce vedl od středověku dědičný rychtář neboli fojt, který si udržel výsadní postavení v obci až do zániku patrimoniálního zřízení roku 1848. Roku 1374 byl zašovským fojtem jakýsi Ješek, který spolu s manželkou Markétou koupil fojtství od Voka z Kravař.
Pozorní čtenáři si možná všimli, že nám přibyla nová rubrika. Nazvali jsme ji „Dříve a nyní“ a soustředíme se v ní na porovnání stejných míst z historických pramenů, pohledů a fotografií a porovnáme s dnešním stavem.
Heraldika se v posledních desetiletích dostala do popředí zájmu odborníků i široké veřejnosti. Každé město, každá obec má svůj znak, svůj prapor. Jak vznikaly a jak vypadají?
Zašovský jez s jádrem betonovým a obkladem dřevěným byl na řece Rožnovské Bečvě postaven v roce 1926 majiteli vodních práv za příspěvku regulačního fondu obnosem 32 090.0 Kč. Majitelem jezu jsou majitelé vodního práva p. Artur Bažant a Richard Hříva ze Zašové. Tito se zavázali k udržování jezu a lícních zdí.
Měl jsem to štěstí a setkal se při srpnové návštěvě roku 2010 s paní Annou Martinkovou – tehdy nejstarší občankou Zašové. Naše povídání se točilo kolem vzpomínek na dětství, rodinu a události, kterých za to století nebylo málo … Vždyť jí do života zasáhly obě světové války, doba bídy a hladu i čas radosti a štěstí.
Amatérské divadlo bylo dříve standardní součástí společenského života v obci. Téměř každý spolek měl ambice, poprat se s nějakým divadelním kusem a slavnostně jej uvést pro pobavení spoluobčanů.
Zajímavou historii má Zašovská obecní pečeť. Podrobně o tom píše bývalý kronikář pan Zdeněk Poruba v knize o Zašové, která vyšla v roce 2003.
