ZAŠOVSKÝ FARÁŘ P. HEŘMAN ŠTÍHEL (16.10.1903 Staříč u Místku – 28.3.1946 Zašová)
P. Heřman Štíhel, farář u Matky Boží v Zašové, profesor náboženství, působil v Zašové v letech 1940-1946, byl v pořadí třináctým zašovským farářem. Ve své době, a je tomu tak podnes, byl považován za mimořádně ušlechtilý zjev.
OHLÉDNUTÍ ZA ZAŠOVSKÝM VARHANÍKEM MIROSLAVEM BOROVIČKOU (28.11.1926 – 4.12.2000)
Varhany zašovského kostela se zapsaly také do paměti starší generace.
ZAPOMENUTÝ RODÁK – profesor FRANTIŠEK ČÁŇ (1857-1924)
Málokdo si dnes dokáže představit, jak Zašová vypadala v polovině 19. století. V té době už šindelové střechy na dřevěných domech prořídly, nahradila ji tašková krytina, která červenou barvou uprostřed zelených zahrad vesnici pěkně oživovala.
V severní části zašovského hřbitova se nachází černý pomník s bílým nápisem: „Ludvík Jaroň, francouzský legionář a krejčovský mistr v Paříži, 1874 – 1935.“ Vedle je na pomníku zažloutlá fotografie. Kdo byl Ludvík Jaroň?
P. JAROSLAV NOHAVICA – ZAŠOVSKÝ KNĚZ (1.2.1921 Zašová – 27.4.1949 Hranice)
Dřevěná chaloupka nedaleko mostu přes zašovský potok, kde se Jaroslav Nohavica narodil, patřila k těm ubožejším. Přesto právě z ní vyšel zašovský novokněz.
Jsem velmi rád, že zde můžeme se souhlasem autora p. Drápaly uveřejnit výběr z tkz. Vranečkovy kroniky. Jde o faktografické informace, které se přímo vážou na historii Zašové.
Postava autora básnické sbírky Zašovské pomněnky, která v roce 1947 vyšla pod pseudonymem J. O. Bor, byla po dlouhá léta tajemstvím. Dokonce přepečlivý spisovatel Oldřich Šuleř ve své knize „Laskavé podobizny“ (Repronis Ostrava, 2005) uvádí: „Postava Jana O. Bora je – byť to zní neskutečně – zahalena tajemstvím, věru že se o něm tuze málo ví.“
ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK (3.1.1891 – 19.5.1950)
Nahlédnutím do závěru předminulého století se můžeme poučit, že v březnu roku 1891 se konaly volby do říšské rady, kde konzervativní staročeši byli nuceni ustoupit radikálním mladočechům, ti založili Národní stranu svobodomyslnou, bojující za občanská práva, rovnost a rozšíření samosprávy. V květnu roku 1891 byla v Praze zahájena jubilejní zemská výstava
Připomeňme si zašovského rodáka, učitele a malíře Václava Jaroně. Narodil se 4. 2. 1920 v Zašové, zemřel 20. 3. 2005 ve Valašském Meziříčí. Od dětství byl život Václava Jaroně pevně srostlý s Valašskem. Povoláním byl učitel, působil doma i v zahraničí.
Trpěly egyptské sfingy, žoldáci několika armád si z nich udělali terče pro své zbraně. Krutý konec potkal Stalinovu sochu na Letenské pláni v Praze a pozůstatek podstavce dodnes nechává tušit o jak mohutný monument šlo, než ho rozmetala exploze. Nejrůznější plastiky minulého režimu jsou káceny a smýkány v nejlepším případě do depozitářů a nabízeny sběratelům kuriozit, v horším případě končí v tavicích pecích. Neméně dramatické osudy měly sochy prvního Československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
