Postava autora básnické sbírky Zašovské pomněnky, která v roce 1947 vyšla pod pseudonymem J. O. Bor, byla po dlouhá léta tajemstvím. Dokonce přepečlivý spisovatel Oldřich Šuleř ve své knize „Laskavé podobizny“ (Repronis Ostrava, 2005) uvádí: „Postava Jana O. Bora je – byť to zní neskutečně – zahalena tajemstvím, věru že se o něm tuze málo ví.“
ARNOŠT BOROVIČKA – ZAŠOVSKÝ VARHANÍK (3.1.1891 – 19.5.1950)
Nahlédnutím do závěru předminulého století se můžeme poučit, že v březnu roku 1891 se konaly volby do říšské rady, kde konzervativní staročeši byli nuceni ustoupit radikálním mladočechům, ti založili Národní stranu svobodomyslnou, bojující za občanská práva, rovnost a rozšíření samosprávy. V květnu roku 1891 byla v Praze zahájena jubilejní zemská výstava
Připomeňme si zašovského rodáka, učitele a malíře Václava Jaroně. Narodil se 4. 2. 1920 v Zašové, zemřel 20. 3. 2005 ve Valašském Meziříčí. Od dětství byl život Václava Jaroně pevně srostlý s Valašskem. Povoláním byl učitel, působil doma i v zahraničí.
Trpěly egyptské sfingy, žoldáci několika armád si z nich udělali terče pro své zbraně. Krutý konec potkal Stalinovu sochu na Letenské pláni v Praze a pozůstatek podstavce dodnes nechává tušit o jak mohutný monument šlo, než ho rozmetala exploze. Nejrůznější plastiky minulého režimu jsou káceny a smýkány v nejlepším případě do depozitářů a nabízeny sběratelům kuriozit, v horším případě končí v tavicích pecích. Neméně dramatické osudy měly sochy prvního Československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Dnes už si profesi ledaře málem neumíme představit. Technický pokrok má podobu chladniček a mrazicích boxů bez nichž by se sortiment nabízeného zboží zejména v současných teplých zimách velmi ztenčil.
Tímto nadpisem se Vám nesnažím připomenout, že žijete v Zašové, která je vyhlášeným poutním místem nejen na Moravě, ale chci Vás upozornit na zajímavý zdroj informací o naší obci …
