Akce Ř – pozvání na besedu …
Rubriky : Osobnosti , Poutní místo Zašová - Stračka , Společenský život , Zašová
K letošnímu roku připadá výročí 75 let od násilného odsunu řádových sester ze Zašové. U této příležitosti zveme na besedu o Bílé Vodě, kde byla většina sester internována …Pojďme si ale prvně připomenout, jak se sestry do naší obce dostaly. V roce 1901 se z Vítkovic do místního kláštera přestěhoval Ústav sv. Josefa pro výchovu dívek osiřelých anebo mravně ohrožených (tzv. sirotčinec). Zakladatel spolku Jan Stavěl tehdy koupil část klášterního areálu, který zůstal po zrušeném řádu trinitářů. V roce 1911 zde vystavěl novou budovu a v ní založil dívčí školu. Po odchodu Školských sester sv. Františka poslal v roce 1920 žádost o přidělení sester de Notre Dame z Horažďovic a jeho prosba byla vyslyšena. Řádové sestry se začaly věnovat výuce v ústavní škole a staraly se o výchovu sirotků. V roce 1938 zemřel biskup a zakladatel spolku Jan Stavěl na infarkt, když se dozvěděl falešnou zprávu, že klášter obsadila německá armáda. Nový ředitel ústavu Dr. Nejezchleba v roce 1939 převedl sirotčinec i školu do vlastnictví kongregace, aby je užívaly „pouze k dosavadnímu účelu, tj. k účelům školským, dobročinným a lidumilným“. Počet sester postupně narůstal a jejich starost se rozšířila i o práci na hospodářském statku. Za války již budova u kostela přestala kapacitně vyhovovat a tak byla rozšířena a navýšena o jedno patro do dnešní podoby a byla zde rozšířena výuka o mateřskou školu a později i o dětskou ozdravovnu.
Další plány nebyly uskutečněny, protože v rámci boje státní moci s církví proběhla „Akce K“ a „Akce Ř“. Akce K byl krycí název pro nezákonnou a násilnou likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů. Tato akce probíhala od dubna 1950 a od července na ni navázala Akce Ř- nezákonné zavírání ženských klášterů a rušení ženských řeholních řádů v komunistickém Československu, které postihlo i zašovskou Kongregaci chudých školských sester de Notre Dame– 13 řádových sester bylo 28. září 1950 převezeno do internačního tábora v Bílé Vodě na Jesenicku. Sedm zbývajících bylo ponecháno v Zašové, aby se staraly o provoz starobince a hospodářství. Veškerý majetek řádu byl postupně zestátněn.
Předešlé „akce“ měla dovršit tzv. Akce B v červenci 1953. V plánu bylo úplné zrušení všech ženských řeholních řádů a kongregací. Tento plán se však díky zhoršující se politické situaci neuskutečnil. Českoslovenští komunisté se raději přiklonili k postupnému každodennímu nátlaku, který měl mít za následek dobrovolný odchod sester do civilního života. Řeholnice byly nuceny pracovat v těžkých podmínkách (zejména v průmyslu), byly nuceně stěhovány do nevyhovujících prostor, podrobovány politickému školení, atd. Řádové sestry se však nedaly zastrašit a naopak se ještě více semkly. V Zašové zůstaly působit po další tři desetiletí od odsunu, kdy pokračovaly v péči o klienty domova důchodců (v letech 1968-1969 pěčovaly mimo jiné i o 108 letou Marii Bernátkovou – dle Guinnessovy knihy rekordů tehdy nejstaršího žijícího člověka na světě). Poslední čtyři řeholnice ze Zašové odešly až v roce 1979 do Koclířova. Jejich činnost se navždy nesmazatelně zapsala do historie obce.
Karolína Zeťová
