Zašovské sestřičky – seriál, díl I.

Zašovské sestřičky – seriál, díl I.

Přinášíme Vám třídílný seriál o Zašovských sestřičkách – sepsáno Jožkou Krůpou, kterému tímto děkuji …

Brzy potom, co poslední uživatel – Domov pro osoby se zdravotním postižením – opustil někdejší komplex budov Ústavu sv. Josefa, začali jsme i my upouštět od po generace zažitého názvu „ústav“ a začali se vracet k prapůvodnímu „klášter“. Do popředí zájmu se znovu dostala nejstarší historie spojená s působením řeholníků specializovaných na záchranu zajatců z muslimského zajetí. Ostatně jako trinitářský klášter (nikoliv jako ústav) je tento objekt registrován coby kulturní památka.

Bylo by však chybou kvůli slavné historii trinitářského řádu zapomenout na jiné řeholní společenství – na Kongregaci chudých školských sester de Notre Dame. Letos tomu bude 40 let, co ze Zašové musely odejít. Připomeňme si stručně: téměř 120 let poté, co byl řád trinitářů v celé monarchii zrušen, zakoupil podstatnou část bývalého kláštera Spolek sv. Josefa, aby zde provozoval sirotčinec. Zakladatelem spolku i ústavu byl kněz (učitel náboženství v Hranicích) Jan Stavěl. Nenechejme se tím však mýlit, spolek ani ústav nebyl v té době organizací náboženskou, ale civilní, občanskou. Stejně tak nebyla církevní ani soukromá dívčí škola, kterou zde v nové výstavné budově (r. 1911) spolek zřídil.

Jak a proč se Školské sestry de Notre Dame do Zašové ze svého mateřského kláštera v Horažďovicích dostaly, se dovídáme z dopisu P. Stavěla z května roku 1920:

Velebná máti,

dovoluji si zdvořile se otázati, zda by Vám nebylo možno poslati asi 6 ctihodných sester do sirotčince Ústavu sv. Josefa v Zašové. V sirotčinci jest asi 50 dětí a se sirotčincem je spojena soukromá dívčí škola, do níž chodí i děvčata z vesnice. Nevím ovšem, ponechám-li po prázdninách všechny třídy, ježto otop jest velmi drahý. Doposud zde vyučovaly Školské sestry sv. Františka z Přerova, ale ty byly povolány do škol na Slovensku…

V nejhlubší úctě P. Jan Stavěl, katecheta v Hranicích“

Řeholní sestry do Zašové skutečně ještě v témže roce přišly, aby vyučovaly v soukromé ústavní škole a staraly se o výchovu sirotků i v době mimo vyučování. Až do roku 1939 jich zde nebylo nikdy více než osm.

V roce 1938 v Olomouci umírá někdejší zakladatel ústavu biskup Jan Stavěl. Předsedou spolku sv. Josefa se stává kanovník Dr. Nejezchleba a pod jeho vedením se spolek v roce 1939 rozhodl převést sirotčinec i školu do vlastnictví kongregace školských sester. Důvody jsou uvedeny přímo ve smlouvě:

Spolek vydržuje v Zašové jednak školu a jednak ústav pro účely dobročinné a lidumilné. Činnost tu obstarávají dle dohody sestry z kláštera v Horažďovicích. Vzhledem k tomu, že spolek sám již nemá dostatek prostředků ani sil ve svém členstvu, postupuje své nemovitosti se vším příslušenstvím kongregaci za odstupní cenu 121 000 K. Nabyvatelka se zavazuje těchto nemovitostí užívati pouze k dosavadnímu účelu tj. k účelům školským, dobročinným a lidumilným a udržovati je vždy tak, aby těmto účelům mohly řádně sloužiti…“

Spolek tedy uznal, že je již nad jeho síly zajišťovat chod školy a ústavu. Spolek nezanikl, ale zůstal jen podpůrnou dobročinnou organizací. Spolek dál sháněl nové členy, z jejichž příspěvků byl dotován chod sirotčince, aby – jak ve své výzvě z roku 1940 píše nové vedení spolku – životní dílo Stavělovo nezaniklo.

Klášter po roce 1900 …

Před ústavem…

Kongregace musela na změněnou situaci reagovat: počet sester v Zašové se postupně zvýšil až na 20, protože na starost již neměly pouze děti, ale celý areál se vším všudy, včetně hospodářského statku (tzv. ústavského gruntu). Přestože byla válka, dokázaly sestry přebudovat kapacitně již nevyhovující objekt. Budova u kostela byla nákladem přes 600 000 K rozšířena a zvětšena o jedno patro do podoby, jak ji známe dodnes.


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace