Tradice gobelínářství začala v Zašové

Tradice gobelínářství začala v Zašové

Jak dlouhá je tradice ruční výroby gobelínů? Nástěnné obrazy, koberce a dokonce i oděvy jsou tkány pod hlavičkou Moravské gobelínové manufaktury (MGM). Málokdo ale už ví, že výrobu gobelínů zavedl r. 1898 Rudolf Schlattauer ve valašské obci Zašová, kde v té době stejnou technikou zhotovovali rukavice.
Rudolf Schlattauer se narodil 25. 4. 1861 v Hranicích n. M. a zemřel 3. 1. 1915 Valašské Meziříčí. Studoval malířství na Akademii ve Vídni, Paříži, Berlíně a Mnichově. Cestoval a věnoval se tkaní gobelínů. S tkaním látkových obrazů se seznámil v Norsku, kde si jimi zdobili příbytky.
Zavedením výroby gobelínů v Zašové v budově někdejšího kláštera, která dnes slouží jako Ústav sociální péče, se Rudolf Schlattauer stal zakladatelem českého gobelínářství. Po celý život se však potýkal s potížemi a nepochopením, uznání se mu dostalo až po smrti.
Pro zašovské ženy šlo sice o příležitost k výdělku, ale nebyla to nijak snadná práce. Po začátcích tkaní gobelínů v Opavě přenesl svou dílnu Rudolf Schlattauer pravděpodobně pod vlivem profesora Čáně do Zašové. K tomuto místu se také váže první dochovaná úřední zmínka z Okresního hejtmanství Valašské Meziříčí, že „v Zašové v domě č. 45, zvaném U Bažantů, provozují od roku 1898 Schlattauer a Hentschel manufakturní výrobu gobelínů“ a že zaměstnává 10 žen za denní mzdu 40 krejcarů. Měli v západním křídle kláštera Trinitářů v prvním patře pronajaty čtyři místnosti. Na začátky gobelínové výroby v Zašové svého času vzpomínala tetička Maleňáková.
„V listopadu se nás sešlo 12 rob, tam jak je Pavelkův grunt. Dělaly jsme, jak tomu říkali, gobelíny. Pan Schlattauer přinesl obrázky pěkně namalované, a tytéž, jen čarami naznačené. Ty jsme si musely dát na stav za osnovu. Skvrny byly označené čísly jak šňůrky v dírkách na kartách. Podle těch čísel jsme každá věděla, co a jak k dílu patří. Navyprávěl nám o těch barvách toho hodně, také o barevných tónech, ale my jsme mu moc nerozuměly. Když se vymluvil, začal nás učit pan Henčl přebírat prsty osnovu – to jsou ty dlouhé tenké provázky, namotané na horním válci stavu, hustě vedle sebe, a na dolním válci též tak přivázané. Musí být rovně natažené a dobře vypnuté, všechny stejně, i když se dílo stláčí na dolní válec. Na to se musí dát velký pozor. Protože zpředu se dělá rub, líc nevidíte, až když je celé dílo hotové. A když se nedává při práci pozor, pak je obrázek hrbatý jak cesta do pasek. Prstem se zachytí nitě, jak je to vyznačené na papíře. Provleče se osnovou útek, to je ta barevná vlna, až po označené místo, a vrací se zpět. Pak se berou dopředu druhé nitě a zase zpět. Utloukaly jsme to vidličkami na kterých byl připevněný kousek olova. A tak se to dělá kousek po kousku. Tři týdny jsme se učily, to jsme dělaly zadarmo, potom nám platili tři rýnské týdně. To bylo peněz – új!
Pan Schlattauer bydlel a maloval ve městě v Zádruze na Staňkovém. Chodily jsme tam s hotovým dílem, on nám dal obrázky a vlnu. Vždycky byl oblečený v haveloku a v černém širáni.“  Roku 1908 byla výroba přenesena do Valašského Meziříčí a Rudolf Schlattauer byl jmenován ředitelem Moravské gobelínové manufaktury (MGM).
Zašovské gobelinářky se i pak podílely svou prací na úspěších Gobelínky. Kromě dalších to byly Milka Hambálková, Anděla Nohavicová, Miroslava Gajdová, Anička Škrobáková, Amálie Špůrková, Eliška Krčmářová. Jako mistr uměleckého řemesla zde dlouhou dobu pracoval Vladimír Jaroň. Nejčastější náměty vlastních prací mistra Schlattauera byly valašské chaloupky, boží muka, květiny. Tyto jeho malé gobelíny stále vynikají nádhernou barevností, citlivým provedením a podnes jsou působivé.  Zatím co se výrobní postupy a nástroje v jiných odvětvích během času převratně změnily a zrychlily, výroba gobelínů zůstala do dnešních dnů neměnná, také moderní náměty na gobelínové obrazy se v MGM zhotovují na stejných zařízeních a stejným postupem.

-sb-

RUDOLF SCHLATAUER, malíř, gobelínář, ředitel zemské gobelínové školy
ve Valašském Meziříčí.
Narozen 25. dubna 1861 v Hranicích, zemřel 4. ledna 1915 ve Valašském Meziříčí. Narodil se v Hranicích v Zámecké ulici čp. 116 jako syn Antonína Schlatauera, soukenického mistra, a Cecílie, dcery Františka Březiny, valchaře suken v Hranicích, a Kateřiny Veselé z Letovic. Pokřtěn Rudolf Antonín. Antonín Schlatauer koupil měšťanský dům v Zámecké ulici s postřihačskou dílnou v roce 1849 za 1630 zlatých a pracoval tu v šedesátých letech jako postřihač. Syn Rudolf začal v roku 1871 studovat na českém městském gymnáziu v Hranicích, po jeho postátnění a přeměnění na německé gymnázium opakoval v roce 1872-1873 1. třídu. Podle dochovaných katalogů německého gymnázia měl jako žák české národnosti ve 11. německé třídě v roce 1875-1876 velké jazykové potíže a špatný prospěch. Katalog z roku 1877-1878 se nedochoval, v ročníku 1878- 1879 nebyl Schlatauer jako žák gymnázia již zapsán. Zhoršily se také životní podmínky jeho rodičů. Otec ztratil práci jako postřihač v důsledku zřízení Hellerovy továrny na sukna v Hranicích, stejně jako ostatní cechovní soukeničtí mistři. Zadlužený dům dal proto Schlatauer v lednu 1876 vložit a zapsat na jméno manželky Cecílie Schlatauerové v ceně 3754 zlatých. Dne 18. února 1 878 se však ve věku 66 let zastřelil (údajně v pomatenosti). Dům vdovy byl pak prodán v dražbě 8. května 1880 za 6500 zlatých. Mladý Schlatauer, dobrý kreslíř, odešel v roce 1877 do Vídně, složil zkoušky a byl přijat za žáka akademie výtvarných umění, studoval u Hanse Makarta. Po smrti otce a prodeji matčina domu v Hranicích musel studium přerušit, živil se malováním obrázků, v roce 1882 byl opět zapsán na vídeňskou akademii umění, studoval malířství u profesora Griepenkerla, studia však nedokončil. Odešel do Mnichova a pracoval tu nějakou dobu jako malíř – kopista, později pobýval také v Paříži. V roce 1897 navštívil a žil jistý čas v Norsku, kde studoval severské obrazové tkalcovství a gobelínovou techniku. Získané zkušenosti využil po návratu do vlasti roku 1898 k založení gobelínové tkalcovny ve vsi Zašová u Valašského Meziříčí, s finanční pomocí přítele Ladislava Henčla z Moravské Ostravy. Přijal do ní 12 místních dívek a žen a učil je po svých norských zkušenostech tkaní gobelínů a vázání koberců. Byla to první tkalcovna toho druhu ve střední Evropě. Dílna a její výrobky se staly brzy známé. Návrhy gobelínů, nejčastěji malých rozměrů 100 x 200 cm nebo 50 x 80 cm zpracovával Schlattauer sám a vedl provoz celé dílny. Začátky manufaktury nebyly lehké. Zájem o nástěnné koberce byl malý, v měšťanských domech byly zcela neznámé. Teprve velká výstava gobelínů Schlattauerovy dílny v letech 1903-1904 v Moravském zemském muzeu v Brně vzbudila zájem o tento druh uměleckých prací. Schlattauer přizval ke spolupráci četné další umělce, aby rozšířili svými malířskými návrhy dosavadní soubor výrobků dílny. Např. malíře profesora Hanuše Schweigera, přítele ze studií ve Vídni u profesora Makarta, jehož gobelíny s náměty „Krysař z Hammeln“, „Vodník“, „Boží muka“ aj. se staly brzy velmi známé a prodávané. Schlattauerova práce a úsilí dát chudému venkovskému obyvatelstvu Valašska práci a příležitost uplatnit své nadání vzbudily zájem a podporu některých členů moravského zemského výboru, kteří dosáhli v roce 1908 na zemském sněmu v Brně rozhodnutí zřídit ve Valašském Meziříčí speciální gobelínovou školu. Ředitelem této školy ustanoven Rudolf Schlattauer. Tato zemská gobelínová škola dostala ve Valašském Meziříčí prostorné učebny a dílny, kromě Schlattauera učily zde ještě dvě odborné učitelky. Schlattauer získal pro spolupráci další malíře a architekty a došlo k velkému rozkvětu tohoto zařízení. Návrhy pro nové menší gobelíny dělal dále Schlattauer většinou sám. Byly to květinové náměty živých barev, např. „Pampelišky“, „Blatouchy“, „Makovice za měsíčního svitu“, „Břízky s muchomůrkami“, „Opuštěný mlýn v lese“, „Valašské chalupy“, gobelíny ročních období „Jaro, Léto, Podzim, Zima“ aj. Z jeho návrhů je známo více než 80 gobelínů. Schlattauer uspořádal výstavu svých gobelínů v roce 1910 v sále Besedy v Hranicích. Nadějný rozkvět ústavu zbrzdilo vypuknutí světové války 1914 a později brzká nemoc a smrt Schlattauera. V roce i 921 získala tato zemská gobelínová a kobercová škola a dílna vlastní tovární budovu a dosáhla velkých úspěchů pod vedením nových odborníků a umělců a proslula zejména výrobou velkých reprezentačních nástěnných gobelínů v moderním stylu. V roce 1988 slavilo toto zařízení 80 let svého vzniku. Podnik proslul nejen novou tvorbou, ale také restaurováním starých, historických gobelínů.
Prameny a literatura
Matriky a pozemkové knihy města Hranic a Valašského Meziříčí.
Třídní katalogy německého reálného gymnázia v Hranicích. Leisching, J.: Rudolf Schlattauers Webereien. Mitteilungen des máhrischen Gevverbemuseums, Brunn 1904, s. 9-11. Rok narození 1862 je mylný.
Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. II. Praha 1950, s. 424. Zde rovněž mylný rok narození i úmrtí.

Z historie dílen ve Valašském Meziříčí