Pomník padlých ve Veselé: 70 let paměti

Pomník padlých ve Veselé: 70 let paměti

Tragické události 20. století zasáhly i obec Veselá. Památku místních obyvatel, kteří položili své životy v první a druhé světové válce, připomíná pomník padlých vybudovaný v roce 1956. Letos tak slavíme 70 let od doby, kdy byl pomník postaven.

Myšlenka na zbudování pomníku se zrodila již krátce po skončení druhé světové války. Při slavnosti osvobození 8. 5. 1945 se podařilo vybrat částku 16 000 korun. Kvůli politickým poměrům a zejména měnové reformě v roce 1953 však byly tyto prostředky znehodnoceny a realizace se na dlouhá léta odložila. Teprve v roce 1956 se iniciativy ujali místní občané – Josef Jaroň (1909–1982) daroval mramorovou desku na jména obětí a Josef Bechný (1919–1997) obstaral žulové kvádry. Kámen na základy pocházel z obecního lomu. Samotná realizace byla rychle dokončena díky obětavým obyvatelům Veselé.  Jednoduchý avšak důstojný pomník ze stupňovitě kladených bloků zakončený kamenným křížem se krátce po dokončení stal místem tiché vzpomínky. Příbuzní padlých zde začali spontánně zapalovat svíčky a klást květiny. Slavnostní odhalení ani vysvěcení však tehdejší úřady nepovolily. Na pomníku je uvedeno celkem sedmnáct jmen místních obyvatel. Dvanáct z nich připomíná oběti první světové války z let 1914–1918, pět jmen pak patří obětem druhé světové války v letech 1939–1945. Někteří padli přímo na bojištích, jiní zemřeli na následky zranění nebo při bombardování. U několika mužů zůstaly jejich osudy nejasné a byli později prohlášeni za mrtvé. Pomník se postupně stal jedním z hlavních míst paměti obce. O jeho údržbu se staral místní Český svaz žen a při oslavách osvobození zde tradičně končíval průvod. V roce 2012 prošel pomník i jeho okolí obnovou za přispění Ministerstva obrany České republiky a obce Zašová. Pomník padlých ve Veselé, umístěný na okraji obce, je dnes součástí místní naučné stezky. Především ale slouží jako pietní místo při významných výročích a zůstává trvalou připomínkou lidských osudů, které války nenávratně poznamenaly. Nápis „Nezapomeneme“ tak i po sedmdesáti letech nese své hluboké poselství.

Oběti první světové války (1914–1918):

Jan Bechník (1895–?) před válkou pracoval jako obchodní příručí. Ve válce sloužil jako vojín 3. pěšího pluku a později jako příslušník československých legií u 2. střeleckého pluku. Od ledna 1918 je veden jako nezvěstný po zmizení z vojenské nemocnice.

Josef Bechník (1893–1914) se vyučil malířem pokojů. Za války byl vojínem 25. praporu polních myslivců. Padl na ruském bojišti na podzim roku 1914.

Josef Daněk (1896–1918) byl před válkou obchodní příručí. Sloužil u pevnostního dělostřelectva. Zemřel v roce 1918 v rezervní nemocnici v Rakousku.

Rudolf Onderka (1881–1915) byl rolník a sezónní palič cihel. Ve válce desátník 25. zeměbraneckého pěšího pluku, vyznamenaný za statečnost. Zemřel na následky zranění při převozu z bojiště v Haliči.

Josef Piš (1875–1916) byl řídící učitel. Sloužil jako četař 43. polního praporu. Zemřel na zápal plic v záložní nemocnici v Rakousku.

Cyril Randýsek (1883–1917) byl rolník a sezónní tesařský tovaryš. Zahynul při výbuchu v muniční továrně v Plzni během práce.

Rupert Rudolf (1878–1925) byl rolník. Za války vojín 25. zeměbraneckého pěšího pluku. Od roku 1914 nezvěstný na ruské frontě, později soudně prohlášen za mrtvého.

František Sakovský (1873–1916) byl nádeník. Sloužil u tyrolských císařských myslivců. Padl v létě 1916 na italském bojišti.

František Špurek (1865–1916) byl nádeník, vdovec a otec tří dětí. Ve válce příslušník vozatajského oddílu. Zemřel v nemocnici v Brně.

Josef Trusina (1890–1916) byl zedník. Vojín 3. pěšího pluku. Od roku 1914 nezvěstný na srbském bojišti, později prohlášen za mrtvého.

František Vanduch (1892–1915) pomáhal v hospodářství rodičů. Sloužil jako vojín 3. pěšího pluku. Zemřel v nemocnici v Brně krátce po převozu z fronty.

Adolf Zuzaňák (1897–1916) před válkou pracoval jako služebný u sedláka. Vojín tyrolských císařských myslivců. Padl na italské frontě.

Oběti druhé světové války (1939–1945):

Antonín Bechný (1923–1945) byl elektrotechnik a soustružník. Zapojen do domácího odboje, zatčen gestapem a zavražděn v koncentračním táboře.

Josef Hrabovský (1916–1942) byl železniční výpravčí. Aktivní účastník odboje. Popraven zastřelením po odsouzení stanným soudem. Posmrtně byl vyznamenán Československým

válečným křížem a v loňském roce také Cenou obce Zašová.

Ludvík Kovář (1911–1944) byl dělník ve Vítkovických železárnách. Zahynul při spojeneckém bombardování během cesty na lékařskou prohlídku.

Karel Svět (1905–1941) byl elektromontér. Zapojen do odboje, poté zatčen gestapem a popraven v Kounicových kolejích v Brně. V loňském roce byl oceněn in memoriam Cenou obce Zašová.

Josef Zuzaňák (1916–1944) byl dělník. Vězněn v koncentračních táborech, kde v roce 1944 zemřel.

K. Zeťová