ZAŠOVSKÝ FARÁŘ P. HEŘMAN ŠTÍHEL

ZAŠOVSKÝ FARÁŘ P. HEŘMAN ŠTÍHEL

ZAŠOVSKÝ FARÁŘ P. HEŘMAN ŠTÍHEL (16.10.1903 Staříč u Místku – 28.3.1946 Zašová)

P. Heřman Štíhel, farář u Matky Boží v Zašové, profesor náboženství, působil v Zašové v letech 1940-1946, byl v pořadí třináctým zašovským farářem. Ve své době, a je tomu tak podnes, byl považován za mimořádně ušlechtilý zjev.Horlivě pečoval o kostel a také o farníky. V obtížné době druhé světové války nechal opravit exteriér i interiér chrámu. Nechal vybudovat v kostele jeskyňku, do níž byla přenesena socha Panny Marie Lurdské ze Stračky. Sochy sv. Terezie a sv. Antonína dal umístit do výklenků sloupů a sochu Panny Marie Zašovské do jeskyňky ve Stračce. Areál Stračky nechal upravit a zpřístupnil toto poklidné místo novým chodníkem. Zrekvírování tří zvonů pro válečné účely však zabránit nemohl. Zemřel po dlouhém utrpení ve věku pouhých 43 let. Pohřben je v Zašové. 
P. Heřman Štíhel se narodil 16. 10. 1903 ve Staříči u Místku. Jeho otec byl obchodníkem. Dne 5. 7. 1927 byl v Olomouci vysvěcen na kněze arcibiskupem dr. L. Prečanem. Pro velké nadání a ušlechtilou povahu byl poslán do chlapeckého semináře v Kroměříži. Mezi studenty byl velmi oblíbený. Od jeho žáků přicházely dopisy plné lásky, vděčnosti a úcty. Po třech letech působení v kroměřížském semináři odešel na další studia do Brna a Vídně. Trápen revmatismem opustil na radu lékařů seminář a odešel do duchovní správy. Byla tu naděje, že změnou místa se mu vrátí nebo alespoň zlepší zdravotní stav.

 Roku 1936 nastoupil jako farář do Veselé u Valašského Meziříčí. I tam práce vyžadovala nadbytek tělesného zdraví. Farníky milován povznášel náboženský život farnosti. Opravil veselský kostel, zavedl do něj elektrické světlo, zachránil cenný rám obrazu sv. Martina, opravil faru. Po pěti letech působení ve Veselé přešel roku 1940 do Zašové. Tady se jeho umělecký vkus vzácně uplatnil při opravě tohoto nejkrásnějšího valašského poutního kostela. Přes nepřízeň doby, podporován farníky a poutníky, vymaloval vnitřek chrámu, položil novou podlahu, vystavěl nové věže. Tři a půl roku upoután na postel, těšil se, že mu Pán Bůh vrátí zdraví a bude moci své dílo dokončit. Než Pán usoudil jinak a povolal k Sobě svého věrného služebníka, který vzorným životem, dobrotou svého srdce a laskavým slovem dovedl si získat srdce všech. 
Pohřeb, který se konal v pondělí 1. dubna 1946 o 10. hod. dopoledne, byl projevem lásky, vděčnosti a úcty všech, kdož P. Heřmana Štíhla znali. Z fary do kostela ho odnesli farníci; z kostela na hřbitov pak kněží. Pohřební mši sv. sloužil kanovník Josef Seget z Rožnova pod Radhoštěm. Se zemřelým se v kostele rozloučil, jeho práci a utrpení krásnými slovy ocenil prof. dr. Josef Hlouch z Olomouce. Pohřebního průvodu, jakého Zašová ještě nikdy neviděla, se zúčastnila školní mládež ze Zašové, Stříteže a Veselé, družičky, hudba, Sbor dobrovolných hasičů, Mariánská družina a velké zástupy farníků a poutníků. Pohřební obřady na hřbitově vykonal assesor P. Petr Křivák z Olomouce, dobrý přítel zemřelého, jenž poděkoval mrtvému jménem pana arcibiskupa a konsistoře. Za spolužáky a kněze se s ním rozloučil P. Karel Bělík, farář ze Slušovic, za včelařský spolek řídící Alois Kerle, za rodáky bývalý farář ze Staříče děkan Korec. Jménem farního úřadu a příbuzných poděkoval všem za účast na pohřbu zašovský kaplan P. Antonín Křižan, který zemřelému tlumočil poslední pozdrav spolků a korporací.
„Chci být pohřben v Zašové uprostřed svých milých farníků, kteří ukázali tolik obětavosti při opravě chrámu Matky Boží…“, tak P. Heřman Štíhel napsal ve své poslední vůli v pevné naději, že farníci na něho nezapomenou. Nemýlil se, podnes je zapsán v myslích obyvatel Zašové jako člověk dobrý, laskavý a spravedlivý.

(sb)