Veselá na mapách již 310 let

Veselá na mapách již 310 let

Řekne-li se mapa, většina z nás si vybaví složený list v šuplíku. Když ho rozložíme, otevře se před námi přehledný obraz krajiny: silnice, řeky i obce jsou jasně zakresleny, odlišeny barvami a uspořádány podle pevných pravidel. Orientace je snadná a všechno má svůj řád. Dříve však mapy vypadaly docela jinak.

Nejstarší „mapy“ vznikaly už v pravěku, kdy lidé ryli podobu krajiny do mamutích klů. Nešlo však o přesné zobrazení v dnešním smyslu, ale spíše o zachycení prostoru tak, jak ho sami vnímali – jakousi mentální mapu okolního světa. (Jeden z těchto vzácných dokladů dnes uchovává Archeopark v Pavlově.) Ve středověku a raném novověku se již do poměrně věrného mapování vkradl symbolický a výtvarný rozměr, takže mapy doslova nabývaly podoby uměleckého díla. Stačí vzpomenout kuriózní Bohemiu Rosu, kde jsou Čechy zpodobněny jako květ růže (dílo slezského kartografa Kristiana Vettera z roku 1668), nebo ztvárnění Evropy jako ženy s korunou, žezlem a královským jablkem, jejíž tělo tvoří jednotlivé země (publikováno v knize Sebastiana Münstera Cosmografia v roce 1544). Již tehdy bylo české království stylizováno jako srdce Evropy. Podle těchto map byste se sice na cestu vydali s nadšením, ale do cíle byste nejspíš nedorazili.

Právě proto začaly vznikat mapy, jejichž cílem už nebylo zaujmout, ale obstát v praxi. Byly potřeba pro orientaci v terénu, správu území i vojenské plánování. Už v roce 1569 vznikla první mapa Moravy od Pavla Fabricia. Toto dílo, byť nepřesné a neúplné, určovalo podobu moravského markrabství na dalších více jak 55 let. O nápravu jeho chyb se zasadil Jan Amos Komenský, který ve své mapě z let 1623–1626 vyznačil i hospodářské objekty a obecně zpřesnil záznam vzdáleností. Pokud bychom na těchto mapách hledali Veselou, hledali bychom marně. Na Komenského mapě jsou sice zaznačena sousední města jako Krásno, Meziříčí či Rožnov, menší sídla v ní často zůstávají bezejmenná jako prostý bod (např. Krhová, Zašová, Zubří). Alespoň částečná náprava nastala v roce 1692 vydáním tzv. Vischerovy mapy. Byť je umístění obcí (Krhowa, Hrachowetz, Zassowa, Strizites, Zebrsi) geograficky poněkud zkreslené, Veselá se již zde poprvé objevuje, i když prozatím, patrně pro nedostatek místa, pouze v podobě prostého bodu.

Teprve na počátku 18. století Veselá vystupuje z anonymity a objevuje se poprvé pod vlastním jménem. Císař Josef I. tehdy pověřil Jana Kryštofa Müllera vyhotovením mapy Uher a následně i Moravy. Mapování probíhalo v letech 1708–1712 a mělo zachytit mimo jiné „všechny silnice a mýta pro potřebu země a bezpečnost cestujících“. Výsledná mapa, vydaná roku 1716, využívala pro vykreslení terénu tzv. pahorkovou metodu s osvětlením od západu a byla zpracována v měřítku odpovídajícímu přibližně 1 : 180 000. Právě na této mapě se Veselá objevuje poprvé – už nejen jako bod v krajině, ale pod vlastním jménem Wessela.

Další mapování pak postupně přináší i stále podrobnější obraz. S postupující potřebou detailnějšího plánování a vedení vojenských operací začaly vznikat v průběhu 18. století podrobnější topografické mapy, které již přináší bližší pohled na urbanismus tehdejších sídel. Na prvním vojenském mapování (1764–1768) je Veselá zachycena se svou rozptýlenou zástavbou podél Veselského potoka, podobně i na druhém vojenském mapování (1836–1840). Ještě detailnější pohled nabízí mapa rožnovsko-krásenského panství vytvořená kolem roku 1820, zatímco na zašovském mapovém listě přibližně z téže doby zůstává spíše schematická. Během několika desetiletí tak Veselá urazila na mapách dlouhou cestu – od místa, které nebylo zaznamenáno vůbec, přes bezejmenný puntík v krajině až k obci se svým jménem, a nakonec i vlastní tváří. Z nenápadného bodu si tak postupně vydobyla své místo na pomyslné mapě světa.