Trinitářský klášter v Zašové a Matice zašovská

Trinitářský klášter v Zašové a Matice zašovská

Matice zašovská má za sebou rok obnovené činnosti – sluší se tedy připomenout, jaké je její poslání a kdy to všechno začalo … Za text děkuji Jožkovi Krůpovi.

Uprostřed valašské vesnice stojí při poutním kostele klášter. Sotva bychom zde v podhůří Beskyd očekávali existenci kláštera řádu, který vznikl koncem 12 století v daleké Francii a který se specializoval na vykupování křesťanských zajatců z muslimského zajetí. Jak k tomu došlo? Na počátku byl obraz P. Marie Zašovské, obraz už ve své době vzácný, který ještě více než pro své umělecké kvality byl ceněn jako obraz divotvorný, milostný. Nedochovalo se žádné jiné vysvětlení původu a důvodu umístění tohoto obrazu ve starém, chatrném dřevěném kostelíku sv. Anny, než prostá, starodávná legenda o zbloudilém a raněném rytíři, obdivuhodným způsobem zachráněném Matkou Boží. První písemná zmínka o tomto obraze je z roku 1672. (Současní odborníci kladou jeho vznik do poloviny 15. století.)

Po přestálém období husitských válek se nedostávalo katolických kněží. Do Zašové proto pouze jednou za čas dojížděl farář z Rožnova. Majitel meziříčsko-rožnovského panství hr. Karel Jindřich ze Žerotína se rozhodl vystavět v Zašové nový kostel, který by byl důstojným stánkem tomuto obrazu a odpovídal náporu poutníků. Základní kámen nového kostela byl položen 14. srpna 1714. V Zašové však stále chyběla vlastní duchovní správa.

Bratr zašovského rektota Jana Bartoloměje Vranečky – Václav byl laickým řeholníkem v Trinitářském klášteře v Ilavě. Začátkem 18. stol. se tento řád usadil i v Praze. Bratr Václav usiloval o to, aby si trinitáři mohli vybudovat svůj klášter i někde na Moravě. Po několika marných pokusech konečné císař i všechny dotčené úřady a instituce vyslovily souhlas, aby tento klášter vznikl právě v Zašové. Novostavba kostela s dosud nezajištěnou duchovní správou, tomuto rozhodnutí jistě napomohla. 15. července 1725 byl nový zašovský kostel předán k užívání slavnou benedikcí (žehnáním). Do nového kostela pak byl slavnostně přenesen obraz P. Marie Zašovské a spolu s kostelem svěřen do opatrování bratřím trinitářům. Ještě téhož roku byl položen základní kámen nového kláštera. Nejdříve bylo zbudováno východní křídlo, kam se bratři přestěhovali koncem roku 1728.

Zašovští trinitáři byli pro místní obyvatelstvo požehnáním, pozdvihli materiální i duchovní a kulturní úroveň života obce. Věnovali se i badatelské činnosti, šlechtění nových odrůd ovoce a údajně právě v zašovské klášterní zahradě byly poprvé v této oblasti pěstovány brambory. Trinitáři průběžně opravovali a zvelebovali kostel. Přistavěli novou zákristii s oratoří v jejím patře, zbudovali dvojici věží a do výklenků v průčelí pořídili sochy zakladatelů svého řádu. Kazatelna, křtitelnice a dva boční oltáře, jakož i unikátní vestavěný nábytek zákristie dodnes připomíná jejich působení.

Zde zemřelí trinitáři byli pohřbeni v kryptě kostela. Spolu s nimi i další dobrodinci kláštera a mimo jiné i bratři Vranečkové – dva prostí lidé, kteří se o zašovský klášter zasloužili nejvíce. Když byl výnosem císaře Josefa II. v roce 1783 klášter zrušen, ukázalo se, že byl jedním z nejchudších na Moravě. Z pořízeného soupisu však vyplývá, že v celách mnichů byly nalezeny četné přístroje ke zkoumání fyzikálních a atmosférických jevů a v klášterní knihovně se nacházelo 2500 svazků knih.

V menší části bývalého kláštera byla po jeho zrušení zřízena fara a prvním zašovským farářem se stal představený zrušené zašovské řeholní komunity P. František Jelínek. Spolu s ním zde směl ještě přechodně zůstat kněz, který v té době vyučoval na zašovské škole všechny předměty místo zestárlého rektora. Zbývající část klášterního areálu odkoupili soukromníci a budovy sloužily k podnikání. Později část budov odkoupila obec a přemístila sem obecní školu. V roce 1901 zakoupil podstatnou část klášterního komplexu vítkovický Spolek sv. Josefa a založil zde ústav stejného jména, který fungoval především jako sirotčinec. V roce 1911 vystavěl ústav pro své chovanky budovu nové dívčí školy; o výchovu a výuku dětí se pak staraly Školské sestry de Notre Dame. Zakladatelem ústavu byl tehdejší katecheta v Hranicích na Moravě, pozdější olomoucký biskup Jan Stavěl.

Bohužel s nástupem socialismu byl ústav postátněn, sestry jej musely opustit a areál byl využíván jako zvláštní škola, domov důchodců, a následně domov pro osoby s kombinovaným, převážně mentálním zdravotním postižením. Po nedávné tzv. transformaci sociálních služeb kraj seznal, že areál bývalého kláštera, který kdysi za právně pochybných okolností získal, už nepotřebuje, a tak byl na žádost obce převeden do jejího majetku. Obec Zašová získala klášterní areál přirozeně v jiném stavu, než ho kdysi řeholníci nedobrovolně opustili. Podstatná část východního křídla zůstává majetkem farnosti, ostatní části prošly mnohými přestavbami. Z rozlehlé zahrady zbyla jen část.

Vybudování trinitářského kláštera v Zašové bylo kdysi mimořádným počinem a v současnosti výjimečnost celého zašovského klášterního areálu ještě stoupla. Po zbourání trinitářských klášterů v Praze tak zůstává zašovský klášter ojedinělou památkou na působení tohoto pozoruhodného řádu v našich zemích. V naší obci získává podporu vize takového využití areálu kláštera, které by nebylo v žádné kolizi s jeho historickou stavební i duchovní minulostí, s jeho původním posláním.

Konkrétněji: jeví se jako vhodné a potřebné, aby zde vznikla nějaká forma ubytování a služeb pro seniory, učebny uměleckých škol, klubovny pro dětské zájmové organizace, výstavní prostory a v návaznosti na poutní tradici také turistické ubytování. Naše obec leží v turisticky a etnograficky zajímavé oblasti Valašska a Beskyd. Údolí Bečvy, ve kterém se obec rozkládá, je vstupní branou do tohoto regionu. Obcí prochází mezinárodní silnice i železniční trať, nově i cyklostezka. Naše obec svou strategickou polohou poskytuje jak dostupnost horských tras, tak i blízkost „civilizace“. Pro ubytování turistů je tak přímo předurčena. Zašová patřila kdysi mezi nejnavštěvovanější poutní místa a tato tradice nikdy zcela nevymizela. Už v roce 1947 zde byly snahy o vybudování domu pro poutníky. Jak je na mariánských poutních místech obvyklé i v Zašové je přírodní poutní areál s pramenem vody a poutní turistika zde v nedávné době získala nový impuls i tím, že přes obec prochází cyrilometodějská poutní stezka ze Sv. Hostýna na Radhošť.

Koncem roku 2016 založila skupina místních občanů spolek Matice zašovská. Starodávně znějící slovo „matice“ vyjadřuje důvěrný, až rodinný vztah členů jak ke svému spolku, tak také a především k celému poutnímu místu. Matice nahlíží na poutní místo v širokých souvislostech a s důrazem na slovo „poutní“. Všechny matice se vyznačují jakousi formou patriotismu, mají ctižádost, aby se poutníkům u nich líbilo a aby šířili dobré jméno poutního místa.

Specifikem Matice zašovské je její soustředění se na další osud bývalého kláštera. Ten by podle jejich představ neměl po adaptaci zůstat uzavřeným prostorem, přístupným pouze pro zde ubytované seniory nebo turisty, případně pro žáky uměleckých škol. Smyslem rekonstrukce by mělo být pokud možno obnovit a navrátit historický vzhled kláštera zvenčí i zevnitř, aby každý člověk viděl a cítil, že se jedná o památný objekt, který má nejen svou historickou hodnotu, ale i svou krásu, půvab, atmosféru.

Za velmi důležité však považujeme, aby především místní občané vnímali celý klášterní areál i samotný klášter jako svůj, jako významné místo a přívětivý kout své obce, ke kterému by měli (a mohli mít) pozitivní vztah. Aby to bylo možné, musí být alespoň část kláštera uzpůsobena tak, aby mohla plnit funkci veřejně přístupného, společenského a kulturního prostoru. Chceme, aby se zašovský klášter stal spolu s již opraveným chrámem a s poutním areálem u pramene vody ve Stračce tím, co dodá a vrátí Zašové punc kdysi slavného poutního místa, co naši obec činí specifickou, čím je výjimečná, nezaměnitelná. Vždyť která obec má svůj klášter?

Matice Zašovská je spolek občanský. Spolupracuje nejen s obcí ale i s místní farností, avšak ani obci ani církvi není ve své činnosti nijak podřízena. Matice Zašovská již v prvém roce své činnosti sama uspořádala nebo se podílela na několika společenských a osvětových akcích ve prospěch revitalizace zašovského kláštera a propagace poutního místa Zašová. Vydala nové pohlednice Zašové, podílí se na přípravě turistické brožury, propaguje a prezentuje obec na poutních a turistických webech, spolupracuje v rámci akce „Otevřené brány, pořádala své dny otevřených dveří, benefiční koncert, cestopisnou přednášku, divadelní představení, pomáhala se zajištěním některých dalších kulturních a společenských akcí v obci. Vrcholnou událostí tohoto roku bylo pro spolek Matice zašovská uspořádání společné pouti zástupců všech matic působících při moravských poutních místech.

V neděli 15. dubna tak zašovský chrám a později i sál kulturního domu zcela zaplnili poutníci – členové poutních matic z celé Moravy. Ač je Matice zašovská nováčkem mezi nimi, nejmenší jak počtem členů, tak i krátkou historii, jakož i nepatrnými prostředky, kterými disponuje, její cíle a ideály jsou podobné jako u všech těch slavných, velkých a na historii i na členstvo bohatých sesterských matic. Také Matice zašovská chce přispět k povznesení svého poutního místa. Její členové cítí, že tomuto cíli v současnosti nejlépe napomohou soustředěním svého zájmu na smysluplné využití trinitářského kláštera. Červenomodrý trinitářský kříž se stal součástí obecního znaku Zašové. Bylo by proto namístě, aby se jakýmsi jejím symbolem stal i samotný klášter.

15.4. – pouť Moravských matic – fotky najdete zde a zde.
Více o spolku najdete i na webu zde nebo na FB zde.


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace