Pastýřská mše Josefa Schreiera ve Veselé

Pastýřská mše Josefa Schreiera ve Veselé

Pojďme bratři do Betléma, je tam velmi krásná panna, porodila pacholátko a přerozkošné děťátko …. „
Letos na Štědrý den zazní ve veselském kostele pastýřská mše „Čuj, Miko, čuj!! Josefa Schreiera.

Patří k nejvýznamnějším dílům kantorské hudby na Moravě v 18. století, vychází z valašského lidového prostředí. Pochází nesporně z rodu františkánských vánočních mší té doby, v nich se střídá latina se zemitým textem v národním jazyce. Základem mše jsou pastorely, drobné scénky s pastýřskými náměty. Střídají se zpěvy v jazyce českém, latinském a ve valašském nářečí, v některých případech současně, což je pro laika nepředstavitelné, ale v této pastorální mši zajímavé a půvabné. Zpěvy vyjadřují spontánní radost pastýřů z narození Ježíška. Zpívalo se jednohlasně až dvojhlasně, výjimečně trojhlasně, jako doprovodný nástroj sloužily františkánům jenom varhany, jiné nástroje pouze o velkých svátcích. Až do poloviny 19. století bylo zvykem provozovat figurální chrámovou hudbu v sólovém obsazení, přitom soprán a alt mohli zpívat jen malí chlapci. Chrámová klenba totiž působí jako přirozený zesilovač a každé násobení hlasů na kůru jde na úkor srozumitelnosti textu. V době vzniku kolem r. 1755 – 1760 a po dobu více než sto následujících let byla tato mše velmi populární. Hrála se ve venkovských kostelech po celé Moravě, hráli ji i v Čechách, ale také na území dnešního Polska a v Uhrách. Pak upadla na dlouhou dobu v zapomenutí.

Josef Schreier se narodil 2. ledna 1718, v Dřevohosticích Bystřice p. Hostýnem, byl český barokní hudební skladatel, který komponoval chrámovou hudbu a lidové operety. O jeho životě je známo velmi málo. Jeho otec Jan Jiří Schreier se oženil s Alžbětou Tělepovou, rodem z Dřevohostic. Dne 2. 1. 1718 se jim narodil syn Josef. O jeho dětství a raném mládí není zpráv. Až v matrice obce Bílovice u Uherského Hradiště byl objeven zápis, že 13. června 1740 si mládenec Josephus Schraier z Dřevohostic – nyní místní rektor, bere za manželku pannu Annu, dceru zesnulého Mikuláše Bureše, dřívějšího rektora. Tímto sňatkem si tedy Josef ve svých 22 letech zajistil místo učitele a správce chrámové hudby a zpěvu. Proto se tehdy učitelům říkalo kantoři (latinsky – zpěváci) a mnoho z nich hudbu i skládalo.

Manželé měli dvanáct dětí, z nichž některé brzy po porodu, nebo o něco později, zemřely. Jeden z jejich synů – Jan – po vstupu do piaristického řádu přijal jméno Norbert (1744-1811). Stal se významným slovenským filozofem, skladatelem a teologem, rektorem piaristického gymnázia v Banské Štiavnici, byl jedním z významných činitelů slovenského národního obrození. Manželé Schreierovi posloužili také místním občanům jako kmotři při křtu, stejně sirotkům jako dětem ze zámožnějších rodin. Po roce 1760 se stopy po Josefu Schreierovi z bílovické matriky vytrácejí. Předpokládá se, že se přestěhoval s rodinou pravděpodobně do Modré u Bratislavy (v této oblasti se mohl dobře seznámit s františkánskou hudbou a zde na jihozápadním Slovensku také zanechal nejvíce svých skladeb). Na Slovensku byly v nedávné době objeveny další záznamy o skladbách Josefa Schreiera, které by mohly prokázat, že v tehdejších Uhrách později žil, a to skladby na kůrech v Pruském, Dubnici nad Váhom, Kežmarku, Lubici, Ilavě, Trenčíně, Pezinku, Půchově, Trnavě a Banské Štiavnici. Tři jeho skladby se dostaly i do kláštera v Čenstochové, kde jsou dnes uloženy. Koncem života zřejmě přesídlil na střední Moravu, neboť měl být ve službách holešovského hraběte Rottala. Kdy a kde zemřel, není známo. Kromě pastýřské mše je Josef Schreier také autorem dvou zpěvoher na české texty Aurea Libertas ( „Zlatá svoboda“ – žertovný dialog dvou mládenců o ženitbě, dílko je chválou svobodného stavu) a Veritas exulans („Vyhnaná Pravda“ – hořká satira o Světě, který se spřáhne s Politikem, aby společně zlikvidovali Pravdu, nebo ji alespoň vyhnali do exilu), pravděpodobně i skladatelem často citované hanácké Opery o Landemborkovi (komická opereta v hanáckém nářečí z doby prusko-rakouských válek) a tří krásných českých velkopátečních oratorií, jejichž spisy se dochovaly na kůrech v Bystřici pod Hostýnem, Kojetíně, Lipníku nad Bečvou a v Kvasicích. Další duchovní skladby má ve sbírce z Rajhradu a z Dřevohostic.

8. září 2011 byl neúnavný šiřitel díla Josefa Schreiera, dřevohostický učitel Mgr. Zdeněk Smiřický, přijat na pražském arcibiskupství nynějším kardinálem Mons. Dominikem Dukou, jehož informoval o osobnosti a díle dřevohostického rodáka. Pana kardinála osobnost zapomenutého dřevohostického skladatele velmi zaujala, Mgr. Zdeňku Smiřickému bylo přislíbeno, že vánoční mše Josefa Schreiera „Missa pastoralis in C boemica“ zazní o Vánocích roku 2012 v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. A tak na Boží hod vánoční, 25. 12. 2012 v 10:00 hodin zazněla vánoční mše Josefa Schreiera jako pražská premiéra v katedrále svatého Víta v Praze. Byla uvedena v rámci slavnostní mše svaté, kterou sloužil kardinál Dominik Duka. Vánoční mši “ Missa pastoralis in C boemica“ Josefa Schreiera s velkým nadšením nacvičil a skvěle provedl Pražský katedrální sbor a orchestr pod vedením dirigenta MgA. Josefa Kšici. Pražské premiéry se zúčastnilo na padesát dřevohostických občanů v čele s iniciátorem – Mgr. Zdeňkem Smiřickým a starostou Stanislavem Skýpalou. Pan kardinál je vřele přivítal jako poutníky z Moravy.

Prameny Schreierovy moravské pastorální mše tvoří10 dosud známých opisů z let cca 1780-1893. Veselští zpěváci budou zpívat podle nejstaršího opisu z Rajhradu (vzniklého kolem roku 1820), který se dochoval v hlasech na ručním papíru formátu 240×375 mm, s uvedeným titulem na původní obálce:

Missa pastoralis in C Boemica a Canto Alto Basso, Violino Primo et Secundo Clarino vel Corno I-mo et II-do Tympano et Organo. Sig. Schreyer

Všichni se budeme snažit zpívat tak, aby krásná slova vám, kteří přijdou na Štědrý den do veselského kostela, přinesla do vašich srdcí lásku a radost v tento jedinečný vánoční čas … „

Jarmila Kubrická


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb


Miniatury
Prezentace

Archivy