Kříž v Kačinách

Kříž v Kačinách

Starší text Richarda Sobotky o historii tohoto kříže …

V severní části obce Zašová, dole pod Pavelkama na Žernovém, byla v minulosti památka na adjunkta, který se v těch místech z nešťastné lásky zastřelil. Stalo se uprostřed tichých a divokých lesů zvlněné rovinky zvané Kačiny. Poblíž jsou kopce Vlčí, Elzová, Sovinec a vrch Ostrý. Veřovické vrchy se táhnou severněji, přibližně uprostřed jejich hřebene je nenápadné trojvrší Trojačka, kudy chodívala zašovská mládež na pouť do Mořkova. K místu tragické události, asi 200 m vzdálenému, vede pěšina přes Kačinský potok.  To všechno se muselo stát za starých časů, možná tak 200 roků zpátky, někdy v 18. století. Podnes se tam říká „U Řezníka“ – nebohý adjunkt se totiž jmenoval Řezník. Cesta tam v zátočině překlenuje Kačinský potok. Nešťastného adjunkta pohřbili tam, kde se zastřelil. A postavili dubový kříž, ale ten už dávno spadl a nikdo ho neobnovil. O oné tragické události se zmiňuje ve své knížce Podbeskydské pastorále zašovský rodák, spisovatel František Stavinoha.

„Je to historie smrtelné lásky chudého adjunkta k bohaté selské dceři, jehož tragédie je provázena vytím věrného psa. Slýchával jsem ji vyprávět od prastarého staříčka. S adjunktem se osobně setkával jako lesní dělník drvař a nejspíš byl při tom, když adjunkta pochovávali.“  Celá historie z prastaříčkova vyprávění je ve zmíněné knížce Františka Stavinohy uvedena v nářečí, zde volně přetlumočená:

Jednoho dne se na našich pasekách zjevil mladý a pěkný lesní adjunkt. Přišel odkudsi od Jičína. Tam si namluvil dcerku bohatého hospodáře. Tajně se scházeli, ale sedlák děvčeti zakázal s adjunktem se stýkat. I tak se spolu vídávali a jejich láska byla čím dál větší.  Sedlák se potřeboval chudobného ženicha zbavit, proto využil svého vlivu u panské moci a nechal adjunkta přeložit na zašovské polesí. Ale adjunkt nedokázal na svou lásku zapomenout. Lidé vyzvídali, odkud mladý adjunkt přišel, ale on mlčel jako hrob. Chodil po lese jako bez duše. Jen občas se na pasekách zastavil a porozprávěl s kravařama, ale svůj nešťastný osud nikomu nesvěřil. Jeho trápení však bylo čím dál větší. Až je nakonec nedokázal unést. Jednou uslyšeli drvaři výt v Kačinách psa. Když po třech dnech vytí neustalo, vypravili se na to místo. Adjunkt tam ležel mrtvý s prostřelenou hlavou, vedle něho zcepenělý pes. Našli i dopis na rozloučenou, zatížený kamenem. Adjunkt se v něm loučil se svou milou a prosil ji za odpuštění, že bez ní nemůže být, raději smrt z vlastní ruky volí. Prosil kravaře, aby ho pohřbili. Tam uprostřed lesů má svůj hrob. Do hlav mu postavili dubový kříž. Dodnes se tam praví U kříže v Kačinách. O adjunktově smrti se doslechla jeho milá. Jednou přišla, nechal se do těch míst dovézt. Tam se s adjunktem v slzách rozloučila.

A spisovatel František Stavinoha tragický příběh o nenaplněné adjunktově lásce uzavírá: „Zbývá dodat, že místo se zčernalým dubovým křížem v lese Kačinách bylo jedno z těch, které jsme procházeli v uctivém mlčení. Později tam při stavbě lesní cesty navezli nesčetné fůry zeminy. Kříž zmizel a dnešní zašovská mládež neví o pravé lásce ničehož.“ Zůstalo tiché místo uprostřed lesů, zarostlé houštinou. Tam se to někde všechno stalo. Kde přesně, to dnes už nikdo neví. Jen les, stromy a vítr.

Foto: O adjunktově hrobu a kříži v Kačinách vyprávěl na místě dávné tragedie ještě za svého života pan Josef Daněk (ročník 1920), který žil v nedaleké usedlosti: „Někde tady nebo tam se všechno muselo odehrát.“