Historie zvonů ve veselském kostele

Historie zvonů ve veselském kostele

S blížícími se Velikonocemi je spojen i návrat magických tónů kostelních zvonů – a právě o nich bude dnešní Veselské povídání paní Kubrické…

To je ta noc, o které bylo psáno: „Noc jako den se rozjasní“a „noc je mým světlem ve všech mých radostech“. A tak posvěcená tato noc zahání hříchy, smývá viny, hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost, zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci. Úryvek z EXSULTET

Velikonoce – svátky jara, naděje, života, probouzení přírody s nadějí pro novou úrodu. Čas, kdy příchod naděje symbolizuje i návrat magických tónů kostelních zvonů.

Pověst o odlétání zvonů do Říma na Velikonoce je známá. Vždy na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu (Gloria in excelsis Deo) zvony umlkají a odlétají do Říma pro požehnání. Letí zcela tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily, průvod uzavírá Zikmund z chrámu svatého Víta a Marie z Týnského chrámu – veliké české zvony, které již po léta slouží jako stráž. Když zvony doletí, papež jim požehná za věrné služby církvi a zvony letí zpět. Na Bílou sobotu po Gloria se vrátí a zvoní: „Byl jsem tam! Byl jsem tam!“ Toto zvonění má prý kouzelnou moc – když hospodyně při tomto zvonění zamete dům, nebudou se v něm po celý rok držet švábi; pokud se při něm člověk umyje v pramenité vodě, bude celý rok zdráv; ovocnými stromy v zahradě se má zatřást, aby se probudily, a rovněž postříkat vodou (nebo potřít čerstvě zadělaným těstem), což jim prý na celý rok dodá sílu.

Velké zvony v katolických kostelích bývají pojmenovávány po světcích a musí být také řádně vysvěceny. Vybírána jsou zpravidla jména podle českých patronů (Václav, Anežka, Jan Nepomucký, Cyril a Metoděj) nebo největších svatých (Marie, Josef). Svěcení provádí kněz, často biskup, před zavěšením zvonu na věž. Tradice svěcení zvonů je doložena od 10. století. Zvon často dostává jméno podle svatého, jemuž je zasvěcen příslušný kostel.

Historii zvonů ve veselském kostele popisuje p. Vojtěch Zapletal:

„Zvony jsou nejstaršími památkami našich kostelů. Často se různé předměty v kostele mění, ale zvony zůstávají. Jejich nápisy, letopočty jsou vlastně nejstarší kostelní kronikou. Škoda, že se na význam jejich zapomínalo. Ze starých inventářů a skrovných záznamů farářů Infangra a Průcka dovídáme se počet i jména zvonů kostela veselského v nejstarších dobách. Filiální kostel ve Veselé měl před r. 1784 pouze jeden zvon, vážící 50 lib., s letopočtem 1687. Pocházel pravděpodobně z dřívějšího kostela, který stál mezi Stříteží a Veselou a jest to zvon, který r. 1689 koupila Zuzana Korabečná z Malé Bystřice za 30 R mor. pro veselský kostel. Farář Weiser vzal z Velehradu pro veselský kostel varhany, oltáře a také zvony. Dva byly dány na věž a třetí , pro který už nebylo místa, půjčil do Branek r. 1793 s podmínkou, že bude vrácen, až se postaví nový zděný kostel. Měl tedy veselský kostel v roce 1784, kdy se stal farním, tři zvony: sv. Martin 100 lib., litý r. 1736, sv. Cyril a Metoděj 80 lib., litý r. 1709, beze jména 50 lib., litý r. 1687. Tyto tři zvony převzal r. 1820 nový kostel. Tehdy měl býti vrácen půjčený zvon v Brankách. Branečtí však jej vrátit nechtěli. Teprve faráři Infangrovi se podařilo r. 1851 po velikých mrzutostech dostat půjčený zvon nazpět. Vážil 90 lib. a byl zasvěcen sv. Trojici. Po 18-ti letech v r. 1869 vrácený zvon pukl a byl prodán zvonaři. Malý zvon 50 lib. těžký s letopočtem 1687 byl v tomto roce prodán obci Malé Lhotě, kde sloužil až do r. 1942. Z prodeje těchto zvonů byl r. 1871 pořízen nový zvon od Hilzera z Nov. Města u Vídně, ve váze 327 lib., za 346 zlatých a posvěcen na jméno sv. Josef – sv. Pius. Ve stejném roce si zakoupila obec Velká Lhota také od Hilzera zvon sv. Floriána, 115 lib. těžký . Dříve měly obě Lhoty zvony železné. Farář Průcek zjednal ještě čtvrtý zvon sv. Ignáce ve váze 118 lib., v r. 1877. Až do 1. světové války byly na věži čtyři zvony: sv. Martin 100 lib., litý r. 1736, sv. Cyril a Metoděj 90 lib., litý r. 1709, sv. Josef – sv. Pius 327 lib., litý r. 1871, sv. Ignác 118 lib., litý r. 1877.

V r. 1917 byly na válečné účely odevzdány zvony sv. Martin a sv. Josef – sv. Pius. Zvon sv. Martin přes 100 let volal farníky na služby Boží a vyprovázel je na poslední cestě. V březnu r. 1918 odevzdán i zvon sv. Ignác, a tak zůstal jen nejmenší sv. Cyril a Metoděj. Nesnesl však nadlouho svoji samotu a jakoby žalem nad ztrátou svých kamarádu pukl v r. 1921. Faráři Podmolíkovi nastala povinnost postarati se o nové zvony. Za pomocí manželů Čapkových, p. arcibiskupa a farníků pořízeny hned v příštím roce nové tři zvony. Volen byl mollový akord „cis“, „e“, „fis“. Jména zvonů byla: sv. Maria, váha 210,7 kg, sv. Martin, váha 110 kg, sv. Cyril a Metoděj, váha 93 kg. Slavnostně nesl se hlas nových zvonů po údolí a farníkům radostně bušila srdce při svěcení, které se konalo s velikou slávou. V dubnu r. 1942 zůstal jen sv. Cyril a Metoděj, který koná službu za svoje kamarády a jeho hlas vlévá sílu a důvěru duším jako svatí apoštolé, jimž je zasvěcen…

Děkuji P. Jiřímu Poláškovi, který mi zaslal další informace doplňující osud veselských zvonů po r. 1942: „nejstarší veselský zvon z r. 1687 sloužil svému účelu v letech 1869-1942 ve zvonici na Malé Lhotě. V odborné literatuře je zvon mylně považován od r. 1942 za ztracený. V dubnu 1942 byl totiž zabaven pro válečné účely. Byl však zařazen do kategorie C, tedy zvony památné a díky tomu přečkal válku v Praze-Libni, odkud byl v srpnu 1945 v pořádku vrácen. 12.8.1945 byl slavnostně znovuvysvěcen (farní kronika Veselé). V nedávné době byl několik let deponován a prošel renovací, zrekonstruována byla také zvonice. Od listopadu 2012 zvon opět slouží svému účelu v plné své kráse.“

Také děkuji za zaslanou informaci o malém zvonu, pod kterou je uveden ing. Rostislav V. Němejc, Ph.D., z 8.1.2013: „v r. 1947 daroval kostelu ve Veselé malý zvonek Josef Mičola, zaměstnanec ČSD z Veselé. Dostal ho ze skladu a sám ho přimontoval na věž. Byl nazván sv. Barbora (slouží coby umíráček). Na přelomu 60. A 70. let se místní organizace KDU zajímala o pořízení nových zvonů, nikdy k tomu však nedošlo. Již 65 let tak ve veselském kostele vyzvání dva zvony, první zvon sv. Cyril a Metoděj (odlit 1922) o váze 93 kg (akord „fis“) a zvon sv. Barbora (odlit před rokem 1947) o neznámé váze (do 50 kg).“

Veselské zvony

17.3.2015 pořízená fotografie zvonů ve veselském kostele, vlevo je menší zvon používaný při úmrtích, vpravo větší zvon oznamující podobně jako ostatní zvony mše, čas večerní, případně další mimořádné společenské události – svatby, narozeniny významných osob, korunovaci panovníků, inauguraci volených představitelů státu. Zvonění se užívalo i jako poplachový signál při požárech, povodních, vpádu cizích vojsk ale také při radiačním nebezpečí.

Příjemné prožití velikonočních svátků přeje Jarmila Kubrická

Exsultet (lat. zajásej) je v římské liturgii název velikonočního hymnu, který zpívá jáhen během velikonoční vigilie. Jedná se o oslavný zpěv na velikonoční svíci čili paškál, která je znamením vzkříšeného Krista. Exsultet vznikl zřejmě v 7. století, avšak jeho původ zůstává nejasný.