Historie cholerového kříže v Zašové

Historie cholerového kříže v Zašové

Letos je to 180 let od těch hrozných útrap, které připomíná právě cholerový kříž, o kterém jsme psali i zde.

Historie cholerového kříže v Zašové

První písemná zmínka o Zašové se objevuje roku 1370. Vesnicí protéká potok Zašovka, který byl v minulosti nazýván také Košový.

Krásné údolí plné zahrad,“ zaznamenal roku 1914 prof. Eduard Domluvil. „Na stráních horských jest okolo Zašové na deset včelínů a šestnáct pasek. Poutní kostel zašovský jest z nejpěknějších na Valašsku; je krásně sklenutý, vysoký a prostranný. Škola zašovská je největší a nejzdobnější ze všech dědinských škol v okresu. V dědině viděti nyní již málo dřevěných selských stavení; též střechy jsou taškového krytu, jež červenou barvou v zeleni zahrad pěkně vynikají.

Obživu lidem poskytovalo v minulosti především rolnictví, nejúrodnější pole byla na Luhách. Ani dobytkářství nebylo zanedbáváno. Provozována různá řemesla. Tkalci docházeli do krásenské továrny tkát polohedvábí, mnoho dělníků i dělnic chodilo přes hory za prací do Nového Jičína do továren kloboučnické, tabákové a soukenické. V Hrachovci se pálily cihly. V Krásně byly skelné hutě a sirkárna. Podomácky byly pleteny sedadla pro továrnu na ohýbaný nábytek. Někteří se zabývali také háčkováním. Na třicet dělníků pracovalo ve dvou obecních lomech na pískovec. Pracovali také v lese.

Při ohlédnutí do historie zjistíme, že roku 1742 se Zašovjané účastnili selského povstání, shromáždění pobouřených poddaných se konalo právě v Zašové.

Prastarý dřevěný kostel v Zašové byl zasvěcený svaté Anně. Roku 1714 položil Karel Jindřich z Žerotína základní kámen pro nový kostel, po dostavbě roku 1725 byl zasvěcen Navštívení blah. P. Marie. Z dřevěného kostelíka byl do nového zděného přenesen starožitný obraz bl. P. Marie, který dal vzniknout poutím v Zašové.

Roku 1835 měla Zašová 163 domů, 1202 obyvatel, 50 koní, 166 hovězího dobytka. Život klokotal v navyklém rytmu. Žádný netušil, že následujícího roku postihne obyvatele obce velké neštěstí v podobě cholery – nemoci v té době v podstatě neléčitelné, jejíž příčina nebyla tehdy ještě rozpoznána.

V Pamětní knize farnosti Zašovské, psané od roku 1902, zaznamenal o této události farář Josef Odstrčil:

V pátek po slavnosti Růžence Blahoslavené Panny Marie koná se kající průvod od svatého kříže na dolním konci osady u silnice do chrámu Páně z vděčnosti za to, že milý Pán Bůh na přímluvu Blahoslavené Panny Marie strašlivou choleru, která roku 1836 také hrozně ve farnosti zuřila, milostivě odvrátiti ráčil.

Roku 1836 zuřila v Zašovské farnosti cholera tou měrou, že od 17. září do 7. října zemřelo na ni v Zašové 52, ve Stříteži 15 osob. Všudy srdcelomný nářek a pláč, ano i nejzarytější hříšníci k Bohu se vraceli. Usnešeno, že den 7. října bude dnem kajícím. Všichni farníci, vyjma nemocné, shromáždili se na konci dědiny u kříže, při okresní silnici z Valašského Meziříčí do Rožnova vedoucí, a odtud v průvodu brali se do chrámu Páně. Hned na prahu svatyně padli všichni na kolena a plačíce a rukama lomíce lezli po kolenou ku hlavnímu oltáři, na němž postaven byl milostný obraz P. Marie Zašovské, a kolem oltáře, prosíce Boha aby hroznou metlu, choleru, od farnosti na přímluvu P. Marie odvrátiti ráčil. A hle! Božská všemohoucnost položila choleře meze; zemřelať téhož dne jen ještě jedna osoba, však 40 nemocných se uzdravilo. Šla památka té události Zašovské farnosti pátek za slavností Růžence P. Marie – „pátek morový – cholerový“, že nikdo nepracuje a všichni slavným službám Božím obcují, ráno i odpoledne. První kající průvod konal se v pátek, dne 7. října 1836. Roku 1886 o padesátileté památce prvního kajícího průvodu konán s povolením Jeho Eminence, Nejdůstojnějšího knížete pana arcibiskupa Bedřicha, lankraběte z Fürstenbergův průvod s Nejsvětějším kolem hřbitova.“

Záznam o pohromě v podobě cholery pochází také z pera historika Františka Šiguta, autora knihy „Poutní místo Zašová“, vydané roku 1942, ve které uvádí:

R. 1836 zuřila v zašovské farnosti cholera tou měrou, že od 17. září do 7. října t. r. zemřelo na ni v Zašové 52 osob (čítáni jen katolíci). Všude se ozývá srdcelomný pláč, ano i nejzarytější hříšníci k Bohu se vraceli, jak svědčí farní kronika. Bylo proto usneseno v první neděli v říjnu mezi tehdejším farářem P. Wintrem a farníky, že pátek 7. října má býti společným kajícím dnem. Všichni farníci – vyjma nemocné – shromáždili se na konci dědiny u kříže při silnici do Rožnova a odtud šli v průvodu do kostela. Na prahu kostela všichni padli na kolena a takto pochodovali za modlitby k hlavnímu oltáři a kolem oltáře, prosíce Boha, aby na přímluvu Panny Marie hroznou metlu cholery od farnosti odvrátil. Všichni přítomni hlasitě plakali. Nikdo se za slzy nestyděl. A výsledek proseb se dostavil. Ten den zemřela ještě jedna osoba, ale od té chvíle nezemřel již na choleru nikdo. Z vděčnosti za vyslyšení zavázali se zašovští, že budou každoročně světiti t. zv. cholerový pátek, totiž první pátek v říjnu, účastí na bohoslužbách. Svůj slib také plnili a dodnes plní. R. 1886 konalo se padesáté výročí složení slibu a r. 1936 sté. Při stém výročí r. 1936 měly k tomu účelu prázdno i školní děti. Konal se průvod ke kříži na dolním konci.“

Staří pamětníci, narození na přelomu 19. a 20. století, vzpomínali, že podle vyprávění jejich předků přiváželi povozníci po čas panující cholery rakve pro zemřelé z Valašského Meziříčí. Kolikrát forman ještě nedorazil s objednanými rakvemi a už mu spěchal posel naproti, aby se vrátil pro další rakve.

V Zašové podnes tuto událost připomíná cholerový kříž. Má své místo u dolního mostu na rozcestí, kde býval zájezdní hostinec a později už zaniklá hospoda u Frňků. Na protější straně cesty vznikla po roce 1990 z prastaré nevzhledné stodoly pěkná a oblíbená restaurace „U Václava“.

Sakrální památka má kamenný podstavec, vlastní kříž a Kristus jsou z kovu. Kříž je orientován k severu po směru hlavní cesty středem vesnice a ke kostelu.

Do kamenného podstavce je vytesán nápis: Kříži! Tys byl udustojen nésti světa výplatu, za outočiště ustrojen našich hříchů k odvratu, Krví Beránkovou zpojen smazal´s naši zátratu.

Kříž je na podstavci datován rokem 1857, ale v čase výskytu cholery zřejmě už na tomto místě nějaký kříž stál. Po roce 2000 byl kříž restaurován.

V roce 2016 uplyne 180 let od doby, kdy obec Zašovou postihla obávaná cholera. Podnes tuto tragickou událost připomíná zmíněný cholerový kříž v dolní části obce. Na cholerový pátek počátkem října si však už nikdo nevzpomene. To vše je už jen historie.

sb

Poznámka.

Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění, jehož původcem je gramnegativní bakterie Vibrio cholerae. Přenos choroby je nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi, nebo potravinami. Zdrojem nákazy může být také nemocný člověk, popřípadě člověk-přenášeč. Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody (až 26 litrů za den) může dojít ke zhroucení homeostázy a ke smrti.

Účinnou prevencí je mytí rukou, převařování vody a její desinfekce, dodržování základních hygienických pravidel.

Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálií. U těžších případů se nasazují antibiotika. Při neléčené choleře je úmrtnost 50% případů. Ve vyspělých zemích a při dostupnosti lékařské péče umírá kolem 0,75% pacientů. Úmrtnost při epidemiích cholery se v rozvojových zemích v posledních dvaceti letech pohybuje mezi 3-15%.

Výskyt cholery byl poprvé zaznamenán v letech 1816-1826 v Asii; 1829-1851 v Evropě a severní Americe; 1852-1860 Rusko; 1863-1875 Evropa; 1881-1896 Evropa; 1899-1923 Rusko a Otomanská říše. Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom Fillip Pacini roku 1854.

Morový kříž Zaš (5)


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace