Daně a jak na ně …

Daně a jak na ně …

Zase – jako každý rok – nám nastávají povinnosti řádně zaplatit daně, někdo platí méně, někdo více, podle toho, jaký měl příjem či jaký majetek vlastní. Bylo tomu tak vždy, je tomu tak i nyní a s největší pravděpodobností bude tomu tak i nadále. Posuďte sami, jak na tom byli naši předkové v minulosti…

 Podle záznamů ve starých kronikách „ bylo v roce 1676 ve Veselé jedno fojství, sedm gruntů, dvanáct chalup a mlýn (ten byl v roce 1760 za 60 R – zřejmě rynských – a 16 Rynských roční činže odprodán do vlastnictví mlynáři). Bývalo při Veselé také několik „včelínů“. Podle starých záznamů z r. 1676 „ Veselá platila 2 R (zřejmě rynských), 25 gr. (zřejmě krejcarů) 5 denního platu gruntovního a dávala 12 1/8 měřic ovsa, 7 hus, 38 slepic, 3 kopy 22 kusů vajec. Za husu dávali sedláci 15 grejcarů. Za tyto a jiné své dávky dostávali sedláci po jedli, za ni ročně grejcar připláceli, za oves dostávali po buku na světidla“. Nová gruntovní kniha byla založena v r. 1744, z ní vyplývá, že vrchnost prodávala selské grunty do vlastnictví svých poddaných od r. 1783: „grunt č. 1 byl prodán za 80 Rynských, chaloupky byly prodávány po 20 Rynských. Ale paseka nad dědinou byla již koupena r. 1754 za 80 Rynských a osvobozena od všech robot za 10 Rynských ročního platu. Povinnosti císařské a zemské musel pasekář skládat obci nevyhnutelně“. Dědičným bylo původně jen fojství r. 1625 zakoupené za velký obnos 700 Rynských, z této sumy však vrchnosti nepřipadl žádný podíl. V roce 1821 byla založena gruntovní kniha, ve které byly uvedeny podrobně povinnosti rolníků: „ sedlák, např. jenž měl na 30 jiter pozemků, robotoval třemi neb čtyřmi koňmi 52 dní, jiný, jenž měl nad 25 jiter pozemků, konal 104 dní roboty pěší. Někteří zas za část roboty platili činži a druhou část robotovali. Gruntovní činže, sypané obilí a jiné dávky přírodní jeví větší pravidelnost. Sedláci dávali ovsa 1 měřici 2 a 2/3 mírky, místo husy 12 krejcarů, slepice 4 krejcary a vajec 15“. Ale to nebylo všechno, měli i další povinnosti vůči škole a kostelu: „ desátku na kostel a školu dávali pšenice 2 achtele a 2 mírky, tolik též rži, půl mázu másla, 4 vejce a 1 slepici“. Chalupníci mívali 1-11 jiter pozemků: “ robotovali 26 dní pěší, jeden též 70 dní a desátku dávali 2 vejce“. Domkáři a chalupníci buk nedostávali s výjimkou těch, kteří odevzdávali oves. Domkáři, kteří postavili své domky na obecních pozemcích, platili obci několik krejcarů ročně a „robotou panskou byli povinni 13 dnů, jeden domkář s postaveným domkem na dominikálním pozemku (panská půda spravovaná přímo vrchností, to zajišťovala robotní a námezdní pracovní síla. Tato půda až do novověku nepodléhala zdanění.) nerobotoval, ale platil 10 Rynských domovní činže. Mlynář platil 16 Rynských činže“.

Tak vidíte, a jak jsme se dočetli i dříve se „povinnosti císařské a zemské musely skládat obci nevyhnutelně“. A je to!

Jarmila Kubrická

Ferdinand I. (1526–64) přestal r. 1547 razit groše a zavedl nejprve tolary, které ale ke konci svého panování opět zrušil a r. 1561 byla zavedena stříbrná říšská mince, t. zv. zlatý rýnský (Florenus) po 60 krejcarech. „Zlatý“ byl původně skutečně zlatý peníz. krejcar (z němec. Kreuzer) podle křížku na něm vyraženého, byl nejprve stříbrný, od r. 1760 měděný. 1858 – 1892 zavedena nová mincovní jednotka 1 zlatý (jedna zlatka) má 100 krejcarů.  Název zlatka a krejcar vymizel až s první světovou válkou, protože v té době byly dány do oběhu stříbrné dvoukoruny (Jedna zlatka = 2K.) a bronzové dvouhaléře nahradily krejcary.

Míry rakouské:
máz = 2 pinty = 1,415 litru.
jitro (joch) = 3 měřice = 1600 čtver. sáhů = 57,55745 a
měřice = ⅓ jitra = 533,5 čtver. sáhu = 19,18582 a.
čtvrt = ½ jitra = 800 čtver. sáhů.
achtel (⅛) = ⅛ měřice = 2,39823 a.
mírka = 1/16 měřice = mázlík = 1,19911 a


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace