Osvobození Zašové a Veselé

Osvobození Zašové a Veselé

Další z článků Karolíny Zeťové s aktuálním tématem výročí konce II. světové války u nás …

V květnu si připomínáme 80 leté výročí osvobození našeho území z nacistického područí a ukončení druhé světové války. Jaký byl život v těchto obcích během posledního válečného roku?

Poslední válečný rok se ve Veselé nesl v duchu výměny starosty, kdy se stávající starosta Ludvík Bechný snažil zbavit svého úřadu stůj co stůj. Důvodem bylo jeho zdraví, které mu znemožňovalo úřad vykonávat naplno (otoky, revmatismus, nemoc štítné žlázy a srdeční vada). Novým starostou obce se tak stal Vojtěch Kubrický dne 23.12.1944.

Běžný každodenní život v obou obcích byl v roce 1945 ovlivněn probíhající válkou téměř “za humny“. Od začátku roku byly v Zašové nakomandovány stovky mužů z Čech, kteří bydleli v obecné škole, hostinci U Lípy i v obecním hostinci. Kopali obranné zákopy od Zubří, přes Pohoř, až na krhovské paseky. Taktéž ve Veselé byla situace obdobná- část oddílu zákopníků bydlela v místní škole a výkopových prací se museli účastnit také místní občané. Na silnicích se stavěly ze silných dřevěných trámů protitankové překážky a v jejich blízkosti kulometná hnízda. Ve veselské škole, v hostinci a různě po domech byl ubytován oddíl, v němž bylo zastoupeno hodně mladých Poláků z okolí Katovic, kteří museli narukovat do wehrmachtu, kteří byli s narukováním nespokojeni, často zbíhali, ale vůči obyvatelstvu byli přátelští.

Bojová fronta se přibližovala každým dnem. V obci bylo běžně slyšet bombardování z fronty a také přelety bojových letadel v rojích po obloze byly zajímavou podívanou. Lidé se brzy -podle zvuku letadel- naučili rozeznávat, zda šlo o přelety letadel amerických, ruských či anglických. Ostražitost před možným náletem a schovávání se do úkrytů brzy vzaly za své, jelikož věřili, že na takto „bezvýznamnou horskou vesničku“ nikdo nebude plýtvat drahými pumami, které sloužily pro obranu důležitých strategických bodů v Ostravě a Opavě. Přesto v srpnu 1944 jedna taková dopadla na Veselou. Bombardér si patrně potřeboval odlehčit. Bomba dopadla do lesa nad kostelem, kde vyhloubila kráter, zničila asi 40 stromů a její tlaková vlna rozbila okenní tabule v nejbližších domech.

V místních lesích se zdržovali partyzáni– sledovali provoz na místní železniční trati a podávali informace postupující Rudé armádě. Zpravodajský výsadek Rudé armády zvaný “Jurij“, vedený A. N. Suchovem, zde působil od února 1945. Navázal styky s občany Zašové a Zubří, kteří mu poskytovali materiální pomoc, informace o nepříteli i zdravotní ošetření. Nejbližšími spolupracovníky se stali L. Kubját, F. a A. Krhovjákovi, J. Šťastný, F. Lev, V. Vašát a B. Kubját ze Zašové. Ve Veselé v lese nad kostelem měli partyzáni bunkr při potoku, který tekl od Malé Lhoty (odsud často chodili k Františkovi Mičolovi, který měl chalupu čp. 25 hned pod lesem, dále chodili za obecným hajním Františkem Kovářem do čp. 72). V Zašové bylo zřízeno protipartyzánské jagdkomando, stíhací oddíl, který měl potlačovat jejich činnost. Partyzáni působili občanům značné škody- vkrádali se pod pohrůžkou zbraní do místních domů a loupili hlavně jídlo a cigarety.

Do dějů posledních válečných dní zasáhla osoba Ladislava Pustějovského, tajemníka obecního úřadu ve Veselé, který spolupracoval s partyzány ukrývajícími se v oblasti Velké Lhoty a Malé Bystřice. Pustějovský 9. dubna 1945 navštívil partyzány J. Kunce, J. Solanského, J. Pluhaře, J. Němce (z Veselé) a odvedl je pod záminkou setkání s partyzánským oddílem majora Kuzmina v Malé Bystřici. Místo toho však byli obviněni z konfidentství, 10. dubna 1945 svázáni šňůrou z padáku a odvlečeni na louku Za Vrškem na Malé Lhotě, kde byli ubiti a ubodáni. Zachránil se pouze Josef Němec, který se později schovával v lesích a jeho otec mu tam nosil jídlo a léky.

S blížícím se koncem války se do Zašové začaly při ústupu z bojových pozic stahovat demoralizované německé a maďarské jednotky. Za zašovské Sokolovny se stal polní lazaret. V dubnu se v obou obcích ukázali Vlasovci, kteří se chtěli dostat na Malou Lhotu, ale chatrnou mostní konstrukci veselského mostu přejelo pouze osobní auto. Pod těžkým nákladním vozem se most probořil a Vlasovci se namočili do Bečvy a následně se (někteří i zranění) sušili v domě čp. 54.

Hlavním dějištěm bojů mezi osvobozující Rudou armádou a ustupujícími Němci a Maďary se stal nedaleký Rožnov. Ve dnech 4. a 5. května 1945 se zde střetly obě armády. Rudá armáda prvotně zlikvidovala muniční zásoby protivníka, který se dal po těžkých bojích na ústup. Boje v Rožnově utichly výbuchem dolního mostu. V obou obcích byly slyšet nepřetržité zvuky dělostřelby, vybuchujících granátů a během noci byla nad obzorem vidět i záře hořícího Rožnova. Celá Zašová i Veselá byla proto v pohotovosti, lidé schovávali cennosti, šaty i potraviny, zpevňovali si úkryty, stále nachystáni na případný rychlý útěk- hlavně ti z dolního konce Zašové (zde se obávali nějvětších škod při ústupu německých vojsk směrem do Val. Meziříčí) se raději přestěhovali na horní konec a paseky. Navíc nešel elektrický proud, tudíž se nedal poslouchat ani rozhlas. Jen ten, kdo měl rozhlasový přijímač na baterie, mohl zprávy z éteru poslouchat. Pamětníci vzpomínají, jak se chodili tajně dívat na kolonu německých vozů vedoucí směrem z RpR do VM.

Ještě 5. května 1945 v noci se ve Veselé ubytovala jednotka wermachtu o síle jedné roty. Štáb s několika muži zůstal Na Dolině. Ostatní muži se rozešli do lesů v Sojově a nad kostelem. Odtud bylo po celou noc slyšet střelbu. Před úsvitem 6. května se Němci shromáždili před školou a odešli polní cestou V Rovni směrem k Valašskému Meziříčí. Rolníci z Veselé museli Němcům poskytnout své koňské potahy a odvézt jejich věci. Na dva německé vojáky se přitom zapomnělo. Nocovali v domku čp. 29 a oba zaspali. Když se probudili, rudoarmějci už byli vidět na protější stráni. S pokřikem „Ivan!“ dvojice Němců utekla. Někde nad Hrachovcem je potkal tehdy 18 letý absolvent dřevařské školy Milan Podzemný z Valašského Meziříčí. Pokládal je za zběhy, a když se ho ptali na cestu, nasměroval je k Hrachovci. Tam byli později zajati ruskými vojáky a jeden z nich byl pro vzpurnost zastřelen a zakopán u mostku přes Hrachovecký potok.

6.5.1945 ráno boje utichly a Zašovští i Veselští se probudili do osvobozené obce. Místo maďarských a německých vojáků vítali Rudou armádu, která mířila dále na Val. Meziříčí. V obci nastala euforie a lidé vyvěsili do oken do té doby pečlivě schované československé prapory na znamení vítězství a svobody…

Během války bylo zabito 19 zašovských a 4 veselští občané. Někteří zemřeli pro odbojovou činnost, byli umučeni či popraveni. Jejich životy končily ve vězení, v koncentračních táborech. Jiní padli vyčerpáním při totálním nasazení na pracích v Německu nebo jen prostou náhodou, kdy byli ve špatný čas na špatném místě, např. při leteckém útoku, či pádu letadla.

Další nespočet občanů bylo vězněno a do konce života si nesli fyzické i psychické následky krutého zacházení nacistického režimu. Dne 4.5.2025 se v obou obcích uskutečnily mše svaté za padlé ve válce, kteří se tohoto krásného dne osvobození nedožili…  
K. Zeťová

Doplnění – fotografie z pietního aktu v Zašové a ve Veselé … díky Svaťovi Nepalovi!
Vzpomínání na Veselské oběti od Rostislava Němejce zde …
4.5.2025-výročí-80.osvobození