FRANTIŠEK ČÁŇ

FRANTIŠEK ČÁŇ

ZAPOMENUTÝ RODÁK – profesor FRANTIŠEK ČÁŇ  (1857-1924)
Málokdo si dnes dokáže představit, jak Zašová vypadala v polovině 19. století. V té době už šindelové střechy na dřevěných domech prořídly, nahradila ji tašková krytina, která červenou barvou uprostřed zelených zahrad vesnici pěkně oživovala. Mimo orbu a chov dobytka se lidé zaměstnávali nejrůznějšími řemesly. Tkalci chodili tkát do krásenské továrny na polohedvábí. Mnoho dělníků a dělnic pracovalo v Novém Jičíně v továrnách kloboučnické, tabákové a soukenické. Dělníky zaměstnávala také cihelna v Hrachovci, v Krásně skelné hutě a sirkárna. Lidé v Zašové pletli sedadla pro továrny na ohýbaný nábytek. Zabývali se také háčkováním vložek do peřin a oděvních doplňků. Pracovali v lomech a také v lesích.  Obec měla v té době téměř 200 domů a přibližně patnáct set obyvatel. 

Dne 2. září 1857 se v Zašové narodil František Čáň, který se dokázal vymanit z běžné každodennosti, stal se vlastivědným pracovníkem, vypracoval se na profesora. Učil na gymnáziích v Opavě, Zábřehu a v Kutné Hoře, pak na Vysoké škole v Brně. Všude šířil národní uvědomění, což bylo v té době často trnem v oku rakouským úřadům. Prof. František Čáň spolupracoval také s akademickým malířem Rudolfem Schlattauerem (1861–1915) při založení gobelínové dílny v Zašové (1898). V té době učil malíř Rudolf Schlattauer větší počet dělnic umění výroby gobelínů, ale také vázání orientálních koberců. Roku 1905 zaváděl háčkování irských krajek, které o padesát let později přivedla k dokonalosti Mistryně Zašovské krajky v podobě zašovských kytiček paní Milada Jaroňová (1917-2005). Pracovnice tehdy vydělávaly denně 2 K i více, ale … „Málokteré ženy posud z umění toho těží. Zdá se, že obvyklý výdělek v továrnách nedal umění novému zdomácněti.“

 Podle farní kroniky z roku 1924 byla… „Zima velmi tuhá a panovala, jak jí přináleží, od polovice prosince do 21. března. Takové zimy lidé nepamatují. Než, díky Bohu, přečkali jsme ji šťastně.“ Rok i jinak začínal nešťastně. „Dne 12. března byl v pasekách na Zubersku blízko hranic zašovských mezi 3. a 4. hod. odpoledne zavražděn způsobem bestiálním a teprve 13.4. nalezen hajný Ludvík Dořičák ze Zubří. Jako podezřelí z vraždy zatčení dva pytláci ze Zašové, pocházející ze Zubří, také se k vraždě přiznali.“ Ani jaro neukazovalo přívětivou tvář. „Každý den pohřeb.“ Obtíže byly i s polními pracemi. „Stěží dostali jsme osivo a zemáky do země. Zemáků mnoho na poli vyhynulo. V červenci však nastala veliká vedra, zem vysušena tak, že se nedalo ani kopat. Byla to práce v zemácích těžká a namáhavá.“ 
Přesto se naskytl i slavností okamžik. „Dne 25. a 26. června navštívil pan prezident T. G. Masaryk Val. Meziříčí. Z celého okresu přišly dívky přivítat hlavu státu. Na náměstí bylo slavnostní uvítání všemi úřady, korporacemi a spolky. Bydlel v Krasně v zámku hraběte Sailerna. Za duchovenstvo byl farář zašovský Stančák s farářem zuberským Segetem. Z Val. Meziříčí odejel p. prezident na Vsetín.“  Profesor František Čáň se dočkal svobodného Československa. Možná byl mezi těmi, kteří vítali prezidenta Osvoboditele. Jeho čas se však naplnil. Zemřel ve věku 67 let dne 15. 9. 1924 v Zašové.

(sb)