Zašovské sestřičky – seriál, díl III.
Rubriky : Osobnosti , Poutní místo Zašová - Stračka , Společenský život , Zašová
Závěrečný díl povídání od Jožky Krůpy …
Kongregace chudých školských sester de Notre Dame. V Zašové jsme jim říkali prostě „sestřičky“, specializovaly se na školství a péči o mládež, proto „školské“, ale proč Notre Dame?
Sestry v původním řeholním oděvu.
V Lotrinsku ve Francii vznikl roku 1597 nový ženský řád podle řehole sv. Augustina: Kanovničky naší Paní. Oslovení „naše Paní“, francouzsky „Notre Dame“, je ve Francii užíváno jako titul Panny Marie (viz známá katedrála Notre Dame). Řád se rozšířil i do Německa, ale začátkem 19 stol. zde musel ukončit svou činnost. Blahoslavená Terezie Karolina Gerhandingerová však na činnost tohoto ženského řádu navazuje roku 1833 nově založenou kongregací „Schulschwestern von Unserer Lieben Frau“. Kongregace se rychle šířila, měla dostatek dorostu a o sestry byl zájem jako o učitelky a pečovatelky o postižené děti. Z téhož důvodu pozval sestry z Německa do obce Hyršov (v Sudetech) P. Gabriel Schneider. Tato mise však nebyla úspěšná, sestry byly brzy povolány zpět do Německa. Z iniciativy P. Schnaidera proto vzniká roku 1853 zcela nová česká větev této kongregace, která si však ponechává v názvu, jako odkaz na kořeny ke kterým se hlásí, francouzské sousloví „de Notre Dame“. Domovský klášter (tzv. mateřinec) měly české „notrdamky“ v Horažďovicích. Navzdory prvnímu nevydařenému pokusu se však nakonec rozšířily do Čech i školské sestry původem německé větve notrdamek (dnes působí ve Slavkově) a paradoxně – na rozdíl od těch původem českých – užívají ve svém názvu počeštěný výraz: Školské setry Naší Paní. Prostě Unserer Lieben Frau, Naše Paní i Notre Dame má stále stejný význam. Národních větví sester notrdamek je mnoho a navzájem si prý říkají z legrace „sestřenice“.
Pro úplnost: kongregace těch „našich“ notrdamek se organizačně členila a člení do 5 provincií, přičemž Zašová byla pouze jednou z mnoha filiálek a od roku 1930 patřila do provincie českobudějovické. Další provincie byly pražská, mariánskolázeňská, slovenská a americká. Ano, „naše“ školské sestry působily i v USA, a to o deset let dříve než v Zašové. V roce 1933 měla Kongregace chudých školských sester de Notre Dame 1110 sester působících v Československu a v USA a patřila tak k nejpočetnějším řeholím u nás.
Alespoň část sester mohla v Zašové i po roce 1950 zůstat a působit díky tomu, že zde byly dlouho nenahraditelné v péči o seniory domova důchodců. Mnohé jiné však už nikdy neopustily klášter Bílá Voda, který pro jeho odlehlost zneužil komunistický režim jako internační tábor. V roce 1950 se stal jedním z míst, kam byly proti své vůli a protiprávně svezeny řeholnice z celé republiky. V Bílé Vodě žilo současně až 450 řeholnic najednou. Klášterem prošlo na 1000 sester, mnohé zde zestárly, zemřely a jsou pohřbeny na tamním hřbitově.
I v době protektorátu čelily školské sestry vlně perzekucí, a to zvláště kvůli porušení zákazu přijímat novicky německého původu. Dvě z internovaných sester zemřely v nacistickém koncentračním táboře. Ostatně mezi oběti této doby můžeme počítat i zakladatele zašovského ústavu biskupa Jana Stavěla, který zemřel na infarkt z rozčílení, když se k němu donesla falešná zpráva, že zašovský ústav zabrala německá armáda.
Na závěr tohoto seriálu o Školských sestrách de Notre Dame citace z kroniky nyní umístěné v jejich současném generálním mateřinci v Hradci Králové:
„Čtvrtým naším stálým sídlem je filiálka v Zašové, která je jakoby stulena k poutnímu chrámu Panny Marie Zašovské – útočišti Valašska. Zde mnohé sestry nechaly při budování i své zdraví, neboť se tu hodně stavělo svépomocí a bylo tu i velké hospodářství. K ústavu přiléhá rozlehlá ovocná a zeleninová zahrada. V bývalých ložnicích sirotků i v učebnách dětí v ústavní škole bydlí dnes 142 důchodců s 10 sestrami a dalších 40 civilních zaměstnanců dochází z vesnice i dojíždí z blízkého okolí. Sestry své modlitby vykonávají v klausurní kapli a na bohoslužby chodí do přilehlého poutního chrámu pilně navštěvovaného i obyvateli městečka. Lidé si zde vesměs podrželi pravou zbožnost. V mnoha rodinách jsou bývalé žákyně našich sester, takže se smíme radovat z úrody zavlažované potem a obětmi členek naší kongregace.“
Letos tomu bude neuvěřitelných 40 let, co poslední sestřičky musely ze Zašové odejít. Jsou mezi námi pamětníci, kteří vědí mnohem víc než já, kteří by mohli vyprávění doplnit vlastním vzpomínkami, fotografiemi. Prosím, neostýchejte se to udělat a neodkládejte to, dejte svá svědectví a vzpomínky na papír, zapůjčte nám staré fotografie. Zašovské sestřičky si zaslouží, aby se na ně nezapomnělo.
Zotavovna v Zašové u sestřiček – rok 1947
Končím větou, která měla být spíše v úvodu tohoto vyprávění jako jeho motto. Je to věta, která je podle současné generální představené české větve školských sester de Notre Dame sestry Anežky Bednářové pro tuto kongregaci stěžejní. Je to Mariina věta z evangelia: „Udělejte všechno, co vám (Ježíš) řekne.“ – Jan 2,5
Děkuji sestrám Anežce a Invencii za ochotně poskytnuté informace, sestře Marcele za vzpomínky.
Josef Krůpa
