Z kroniky obce Veselá – díl II
Rubriky : Místopis Veselá , Společenský život , Veselá
Druhý díl kroniky paní Jarmily Kubrické bude o historii kostela a fary …
Z dochovaných historických pramenů první zmínka o veselském kostele je z roku 1396, kdy biskup Mikuláš léno Arnoltovice i „s právem patronátním“ ve Veselé předal p. Lackovi z Kravař. K veselské faře snad náležela i Střítež a Hrachovec. Přesné místo nejstaršího kostela není známo, historik a vlastivědný pracovník Eduard Domluvil předpokládá, že někde na půli cesty mezi Veselou a Stříteží. Rovněž není známo, kdy tento kostel zanikl, pravděpodobně však v průběhu husitských válek, kdy na celém panství katolická víra ochabla. Počátkem 17. století se však farníci ke katolické církvi opět vraceli, podle mnohých odkazů na veselský kostel, který byl pravděpodobně vystavěn přímo nad vsí Veselou v roce 1586 (zašovský rektor – řídící učitel Jan Vranečka v roce 1728 – v roce výstavby nového kostela – uvádí, že ve starém shnilém dřevěném kostelíku byl za oltářem uveden čitelný letopočet 1586). Duchovní správa je zrušena v roce 1615, rokem 1625 přiřazena do Valašského Meziříčí, v roce 1666 do Rožnova. Po roce 1711 podle pověsti byl starý kostel rozebrán. Nový dřevěný kostel s věží byl postaven r. 1728 nákladem Františka Ludvíka, hraběte ze Žerotínů a prací lidu veselského, na stavbu přispěly též obce Zašová, Malá Bystřice, Střítež, Brňov a Malá Lhota. V roce 1784 byl kostel povýšen císařem Josefem II. na kostel farní. Prvním farářem se stal Jan Nepomuk Weiser, kněz řádu cisterciánů ze zrušeného kláštera na Velehradě. Rozený stavitel, vybudoval novou faru ve slohu krásenského zámku. Roku 1820 na popud faráře Tobiáše Tomaštíka započala stavba nového zděného kostela, která byla již roku 1821 ukončena. Velikou zásluhu na ní měl tehdejší vrchní správce krásenský Josef Drobník, který věnoval i obraz sv. Martina na hlavní oltář. Zvlášť pozoruhodný je krásně řezaný rám – umělecká, velmi stará práce. Původní obraz, časem velmi sešlý, byl nahrazen novým obrazem novojičínského malíře Bergera, ale rám pro svou uměleckou hodnotu byl v roce 1936 renovován velmi citlivě firmou Doupovec z Valašského Meziříčí zásluhou faráře H. Štíhla. Dřevěné vyřezávané sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha jsou velmi staré a zdobí kostel asi již od jeho zbudování. Pozoruhodný je i obraz sv. Anny s uměleckým barokním rámem. Výzdobu kostela doplňují obrazy Křížové cesty z r. 1865. Boční obraz Matky Boží Bolestné byl postaven v roce 1853. Stejného stáří jako sám kostel jsou i sochy čtyř andělů nad hlavním oltářem. Za faráře Josefa Prucka – pokrokového kněze a vlastence (1861-1878) zbudovali farníci ke kostelu 114 schodů z obyčejných kamenů. Sedláci a mlynář stavěli schody na 6 kroků, domkáři a pasekáři na 3 kroky. Mládenci s kaplanem Floriánem Tomkem zasázeli po obou stranách schodiště lipové stromy, které se časem rozrostly v krásnou alej. V roce 2002 muselo být započato s kácením – údajně pro stáří stromů, kácení starých lip vzbudilo v mnoha občanech hodně lítosti, není se čemu divit, vždyť lípy rostly v naší blízkosti od roku 1870. Některé lípy před hlavním vchodem do kostela a před vstupem ze schodiště na starý hřbitov byly staré až 200 let. Vesnická farnost má dva hřbitovy – starý u kostela, nový hřbitov byl založen farářem Petrem Lubojackým , dokončen farářem Josefem Segetem a posvěcen v roce 1910. První kamenný kříž postavil v roce 1863 veselský fojt Michal Bechný v lokalitě „Za Smréčím“ – dnes se tu říká „U kříža“. 12.9.1954 za velké účasti farníků a mnoha hostů bylo provedeno svěcení nových varhan. Kostelem sv. Martina se nesla Česká mše Fr. Kolaříka, skladby J. S. Bacha, Fr. Schuberta, Ant. Dvořáka aj., na varhany hrál St. Vrbík, hudební skladatel, na violoncello Jan Poruba, učitel hudby ze Zašové. Chrámový sbor z Veselé dirigoval kapelník Boh. Janke, solový zpěv M. Duřpeková, učitelka hudby z Valašského Meziříčí. Světil kanovník Seget z Rožnova. Varhany byly vyrobeny Továrnou na varhany v Krnově – cena 152 tis. Kč. O pořízení nových varhan se nejvíc zasloužil pan farář Karel Drong, který na ně prováděl i sbírku po domech farnosti spolu s Josefem Pisklákem. V roce 1959 byla provedena oprava kostela. Náročnou stavbu lešení při všech venkovních i vnitřních opravách vedl tesařský mistr Josef Palát, nebezpečné a náročné klempířské práce na věži kostela dělal Josef Bechný za pomoci svého mladšího bratra Eduarda, při druhých nátěrech věže zde pracoval Josef Palát ml. Z věže byly vyňaty staré dokumenty a doplněny novými, které sepsal farář Alfréd Pchálek, podpisy na ně dali varhaník Josef Bechný, kostelník Stanislav Černý, klempíř Josef Bechný, který zhotovil i nové trubkové pouzdro z plechu pro uložení všech dokumentů do baně věže (nejstarší písemnosti byly z roku 1869 od faráře J. Prucka , na listině z 9.8.1869 je podepsán Josef Schober, rektor, spoluvarhaník a učitel). Kostel dostal i novou omítku v barvě okru. Náklady činily jen něco málo přes 25 tis. Kč zásluhou farníků, kteří pracovali zdarma a svépomocí zajišťovali potřebný materiál včetně poskytnuté stravy. O nelehké službě kněží ve veselské farnosti svědčí i dopis P. Petra Lubojackého z roku 1898: „… pracuji již sedmý rok na jedné z neobtížnějších štací v diecési. Neschůdné cesty, veliká vzdálenost, samé kopce a hory, v zimě náledí a děsné vichřice stěžují duchovní správu náramně. V zimě, v létě, ve dne, v noci všady se musí jít pěšky. Není tudíž divu, že při takových poměrech i sebesilnější se brzy strhá. I níže psaný utrpěl ve Veselé na zdraví velice. A k tomu měl nížepsaný to neštěstí, že 4. února 1898 jda do Brňova do školy na náledí upadl a levou nohu strašně si pochroumal…“. Ke jménům již zmíněných kněží dlužno připojit i další jména jako Karel Černocký (působil zde v letech 1879-1892), Vojtěch Zapletal (1942-1947) – pro svou upřímnost a otevřenost si získal lásku všech svých farníků, zejména dětí, zemřel předčasně 30.12.1966, Karel Drong (1947-1956) – všestranně vzdělaný kněz, hudební nadání využíval při nácviku vánočních aj. mší, Alfréd Pchálek (1956-1987) – čestný kanovník kroměřížský, obětavý kněz, který pro svou farnost vykonal velmi mnoho, zemřel náhle 22.11.1987 na zástavu srdce, pohřben za velké účasti několika desítek kněží a několika set občanů u kostela sv. Martina mezi svými farníky, jak si sám přál, Karel Šenk (1987-2001) – děkan, nesmírně oblíbený pro svou vstřícnost a lásku k lidem, který přes své zdravotní problémy a pracovní vytížení věnoval mnoho úsilí při práci pro naši farnost, Vojtěch Daněk (2001-2009), který do Veselé obětavě docházel z farnosti v Zašové a po zákeřné nemoci již se na farnost nevrátil, a proto dnem 1.9.2011 jmenován a ustaven arcibiskupem Janem Graubnerem farářem farnosti Zašová a administrátorem farnosti Veselá P. Jiří Polášek.
Kostel a fara jsou nejstaršími stavbami ve Veselé, tyto stavby a část vybavení kostela jsou zapsány do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
Je třeba říci, že v blízkosti kostela a fary stála původní stará škola (dnes dům č.p. 27 majitel Jaroslav Kuběj) a také hospoda „U Daňků“ (dnes dům č.p. 75, majitel Karla Zuzaňáková). Naši předkové měli tedy všechno, vzdělání i kulturu na jednom místě.
