Vzpomínky legionáře Aloise Maliňáka

Vzpomínky legionáře Aloise Maliňáka

Vzpomínky legionáře strýčka Lojzka Maliňákového ze Zašové, které nám zprostředkoval Jiří Borovička – děkujeme !

Přikládám zpracovanou historickou nahrávku z vyprávění legionáře strýčka Lojzka. Nahrávka vznikla víceméně náhodou před léty v Zašové v rodině u Borovičků v rámci nějaké rodinné sešlosti nebo oslavy. Nahrávka byla pořízena na historický páskový magnetofon, později přehrána na mg kazetu a nakonec přetažena do PC formátu. 

Příběh sleduje anabázi Československých legií po uzavření Brestlitevského míru. Popisuje jejich cestu přes Ural na východ Ruska do Vladivostoku, odtud lodí do Ameriky a následně plavbu přes Panamský průplav na východní pobřeží Spojených států. Tady legionáře zastihl neúspěšný pokus o atentát na loď, kterou se plavili. Odtud následovala cesta domů přes Giblartar do Evropy (Itálie). Originál nahrávky je poměrně dlouhý, vyprávění místy trochu na „přeskáčku“. Proto jsem záznam „metodicky“ přeuspořádal a rozdělil chronologicky do více sekvencí, aby konečný výsledek byl posluchačům srozumitelnější. Kvalita původní nahrávky není nic moc, snažil jsem se odstranit šumy a ruchy aby byl poslech srozumitelnější. 

Kromě strýčka Lojzka je možno na nahrávce občas slyšet hlasy mých rodičů Ludmily a Miroslava Borovičkových, maminčina bratra Jana Škrobáka, dále její sestru tetu „Máňu“ Míčkovou z Vidče a taky její švagrovou „Máňu“ Škrobákovou. Na nahrávce občas objevují hlasy mých sourozenců a malých bratranců nebo sestřenic.  Přikládám jedinou fotografii strýčka Lojzka, kterou mám k dispozici – je datována 4. června 1920 v San Francisku a zřejmě byla pořízena na lodi, kterou se legionáři plavili. 

Takže tak …  Všechny zdravím – Jiří Borovička
   A my doplňujeme vzpomínky vnučky – paní De La Hozové …
Děda byl odveden v létě r. 1915,  v říjnu 1915 narukoval, v prosinci je odvelili na východní frontu na Ukrajinu. V rakouské armádě sloužil 8 měsíců.Pohybovali se spíše v týlu,  byli tam i Maďaři a Rakušané, někdy v červnu 1916 byli nasazeni do boje, ale byli obklíčeni a dostali se do ruského zajetí, to bylo někde blízko Rovna. Pak je převezli do zajateckého tábora u Kyjeva, tam pak vybírali lidi na práci v cukrovaru, tak se i děda přihlásil a odvezli je do Korjukovky, kde pracovali prakticky rok. Tam se dávali víc dohromady Češi a Slováci, zvl. po únorové revoluci 1917, měli tam pak i větší volnost. Vytvořili skupinu dobrovolníků -„Českou družinu“, která pak byla zařazena do záložního batalionu a později do čs. pluku – 3. střelecký pluk Jana Žižky – to bylo někdy v létě 1917. Byli tam další 2 Zašovjané (František Daněk a Josef Hajda). Za čs. vojáky tam  přijel i T.G.Masaryk a promluvil k nim. Byli zapojeni do bojů a někdy začátkem roku 1918 ustupovali z Ukrajiny před Němci. Na Permské frontě byl děda raněn do nohy. Někdy na přelomu let 1918/1919 odjeli do týlu chránit sibiřskou dráhu. Bylo to tam zřejmě dost složité, boje s bolševiky – internacionalisty (Němci, Maďaři). Čekali stále na to, kdy se dostanou domů. Na cestu vlakem na východ se vydali v prosinci 1919. Dojeli do Vladivostoku, na blízkém  „Ruském ostrově“  dlouho čekali na evakuaci. Evakuace začaly v březnu 1920. Začátkem dubna 1920 na Vladivostok ještě zaútočili Japonci. 13.4.1920 se nalodili na loď „Mont Vernon“ – kolem 5 tis. lidí a opustili Rusko. 2.5.1920 připluli do San Francisca, 14.5.1920 pokračovali dál, 25.5. přes Panamský průplav, a začátkem června ještě do Norfolku ve Virginii, kde byli ve vojenském táboře a až 23.7.1920 vypluli přes Atlantik směr Evropa na lodi „Amerika“. 3.8. propluli Gibraltarem a 9.8.1920 přistáli v Terstu a pak vlakem konečně domů. Takže domů se děda vrátil po 5 letech. Přikládám kopie jediných dvou fotek z té doby, které mám k dispozici (na té fotce je uprostřed).  Zdravím  De La Hozová