„Voda teče a je dobrá!“

„Voda teče a je dobrá!“

Letos uplyne 50 let, kdy byla ukončena druhá etapa výstavby veselského vodovodu – po vybudování vodojemu v první etapě následovalo dokončení hlavního vedení. V dalším roce pak budování šachtic a izolace nádrže, aby v červenci 1967 byl celý spádový vodovod uveden do provozu a ve Veselé začala z vodovodních kohoutků v domech téct dobrá pitná voda.

Vodovod byl stavěn obyvateli Veselé tzv. svépomocí a v tak malé vesnici, a dá se říct i složitém terénu, to nebylo jednoduché. Ale Veselané vodovod chtěli, protože mít dostatek dobré pitné vody bylo snem mnoha, zejména bydlících v dolní části obce, kde byly často problémy hlavně při vzestupu hladiny vody v řece Bečvě. Tehdy se spodní voda, která procházela často nevybetonovanými a nijak neizolovanými hnojišti, dostávala do studní a znehodnocovala vodu v nich. Dobrou pitnou vodu postrádala také škola, jejíž budova byla v té době v dolní části obce. Tehdejší vedení obce s předsedou Františkem Mičolou a tajemníkem Evženem Bardoněm rozhodlo a další zastupitelé s novým zvoleným předsedou Františkem Adámkem se do práce pustili. Stavbou vodovodu byli jako vedoucí pověřeni Zdeněk Palát, který vypracoval plány, a Václav Kubrický. Neobešlo se to však bez potíží. V obecní kronice toho roku zaznamenáno: „ z původně přihlášených 250 rodin na vodovod, klesl počet na 44, jak uslyšeli, že musí přiložit ruku k dílu, čekali, až půjde voda okolo jejich domu a budou to mít lacinější a bez práce, přece jen jsou chytřejší než jejich sousedé a vědí jak na to“. V červenci 1964 byl vyměřen vodojem, v srpnu se začalo s výkopem a byla vybetonována nádrž. Na vodojemu každá rodina odpracovala kolem 10 hodin, celkem bylo odpracováno 500 hodin. Výstavba byla plánována na dvě etapy, první vybudování vodojemu a následně pak hlavního vedení. Materiál hradil stát, v roce 1965 se sháněly vodovodní trubky, kterých byl nedostatek. Každému přihlášenému zájemci o vodovod byly přiděleny čtyři úseky po 15 m k vykopání kanálu pro trubní vedení. Kopalo se v zahradách, skrz cesty, břehy, močály, dokonce v některých případech obětaví občané povolili vykopání vodovodu i skrz jejich příbytky. Práce to nebyla lehká, kopalo se ručně a všude bylo hodně kamení a pověstný slín, výkopy se protáhly až do zimy. Ze zájemců o vodovod byla vytvořena komise, která odvedla velký kus práce, k nejobětavějším patřili Josef Holub, Stanislav Malík a Stanislav Riedl, kteří věnovali hodně času práci při výkopech a instalaci vodovodního potrubí. Jak již bylo uvedeno, vodovod byl stavěn svépomocí, materiál hradil stát (obci zaplaceno 110 tis. korun), celková hodnota práce obyvatel Veselé, když vezmeme v úvahu počet odpracovaných hodin (každá odpracovaná hodina „oceněna“ částkou 5 korun) činila 120 tis. korun, dále evidovány ještě další výdaje ve výši 20 tis. korun, celkově pak vodovod vyčíslen na 250 tis. korun. V obecní kronice zaznamenáno rukou tehdejšího kronikáře p. Jaroslava Horáka: „já sám s radostí končím stálé brigády i zápisky a vepisuji do kroniky: další veliká akce naší malé vesničky Veselé je dokončená, voda teče a je dobrá!“ Veselský vodovod i přes dílčí opravy funguje dosud. Letos bylo provedeno propojení obou potoků na horním konci obce tak, aby vody bylo dostatek a aby mohla být voda v nádrži použita i pro případné zasněžování svahu lyžařského vleku při nedostatku přírodního sněhu. Iniciativa našich lyžařů a vstřícný postup vedení obce opět pomohly dobré věci – nebudeme se muset bát, že vody nebude, když nastanou období bez deště, a lyžaři budou moct sjíždět svah nad Veselou i v čase, kdy sice mrzne, ale nesněží. A voda bude podle expertů v budoucnosti čím dál vzácnější, varují, že do deseti let nastane nouze o vodu. Ze studie vědců vyplývá, že se s pozvolně rostoucí teplotou ve střední Evropě změní i rozložení ročních srážek: mírně se sníží zimní a naopak zvýší ty letní. Tyto změny způsobí podle klimatologů problémy v zásobování vodou anebo v energetickém využívání vodních zdrojů. „Lidstvo pracuje intenzivně na tom, aby Zemi co nejvíce poničilo. Sami sobě kopeme hrob,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz geograf a hydrolog, profesor Bohumír Janský z přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy, „jen pro srovnání: například voda byla v Česku po roce 1989 ponechána jako surovina napospas volnému trhu. Pokud bychom ji ale i nadále nechali trhu a nechránili lidi, tak by to pokračovalo značným bohatnutím soukromých vodohospodářských společností, které by vydělávaly na vodném i stočném obrovské zisky. Bez regulace tohoto vodního byznysu (a voda je základní životní surovinou, kterou nelze nechat jen na libovůli trhu) by to časem neskončilo pro lidi dobře. I na mých studiích ve Švýcarsku nám tamní „tvrdí kapitalisté“ kladli na srdce, že některá odvětví – a patří k nim i vodohospodářství či přírodní suroviny – musí zůstat v rukou státu, anebo alespoň pod jeho kontrolou. A protože se to v Česku v minulosti ignorovalo, stojí někde voda třicet korun za kubík a jinde naopak jen pět. V prvním případě je vodohospodářská společnost v rukou zahraniční firmy (například v Praze či v severních Čechách anebo na severní Moravě), v tom druhém se o vodu starají místní samosprávy. A někde je voda dokonce zdarma, aniž by to ruinovalo městskou kasu“.

Letos v květnu proběhla ve Veselé anketa mezi občany připojenými na obecní vodovod, zda občané mají zá­jem o připojení na Stanovnici a tedy odebírání pitné vody z této nádrže, či preferují současný stav, tj. kdy je vodovod obecní a voda z lesů nad Veselou je v úpravně přefiltrována a dezinfikována chlornanem. Ze 142 domácností napojených na obecní vodovod se 96 vyslovilo pro ponechání vodovodu v majetku a správě obce, i za cenu zdražení vody. Čtyři domácnosti byly pro předání vodovodu společnosti VaK Vsetín a ostatní se nevyjádřili – tolik informace ze Zašovského zpravodaje 6/2015.

Že by patriotismus či trošičku „srdeční záležitost“?
(Wikipedie: Patriotismus či někdy též vlastenectví je postoj vycházející z emotivního kladného a podpůrného postoje jednotlivců či skupin ke státu, vlasti, oblasti či městu).

Jarka Kubrická