Velikonoce

Velikonoce

Velikonoce jsou křesťanskými oslavami konce období půstu a připomínají poslední dny Ježíše Krista, jeho smrt i vzkříšení, pohanská tradice se váže k oslavám Velikonoc jakožto svátkům jara, znovuzrození a probouzení přírody po zimě. Tyto svátky oslavují i plodnost a nový život, pro křesťany je to největší svátek v roce. Název Velikonoce je odvozen od Velké noci – noci, kdy vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Velikonoce nemají jedno pevné datum, kdy jsou slaveny. Více se dozvíte v tomto článku paní Kubrické …

Konají se vždy v neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoční neděle pak může připadat na jakékoliv datum v rozmezí 22. března a 25. dubna. Velikonoční týden se nazývá týdnem pašijovým, jednotlivé dny v tomto týdnu mají své názvy a pojí se s nimi i některé pověry:

Květná neděle: je poslední postní nedělí. Podle Bible v tento den přijel Ježíš a jeho učedníci oslavit do Jeruzaléma svátek Pesach. Název této neděle je odvozen z květů, které připomínají palmové větve s květy, kterými lidé Ježíše vítali a kterými se zdobí kostely. Na Květnou neděli se tradovalo, že se nemá nic péct, aby se nezapekl květ na stromech a ten by pak neměl žádnou úrodu a že spolknout jednu až tři svěcené kočičky zajistí zdravý krk po celý následující rok. Svěcené kočičky se zastrkávaly za kříž či svatý obrázek, jinde se zase dávaly do sklepa. Obydlí se zametalo zelenými ratolestmi, aby všechna neřest tam zahynula.

Modré pondělí: je posledním masopustním pondělím, název Modré pondělí je pravděpodobně odvozen od látky, která se ten den vyvěšovala v kostele. Dříve se kostely zdobily modrým či fialovým suknem. V tento den by se nemělo pracovat ani nic dělat.

Šedivé úterý: V tento den se důkladně vymetalo a uklízelo obydlí.

Škaredá středa: Říká se jí též Smetná nebo Sazometná, podle tradice se v tento den mají vymetat komíny. Podle pověry, budete-li se v tento den mračit, pak Vám to zůstane tak po celý rok. Podle Bible je Škaredá středa dnem, kdy Jidáš zradil Ježíše.

Zelený čtvrtek: Na Zelený čtvrtek se naposled do Velikonoc rozezní zvony, říká se, že odlétají do Říma a znovu se ozvou až na Bílou sobotu. V tento den se traduje, že je zdravé jíst něco zeleného, to proto, aby byl člověk zdravý po celý následující rok a že kdo se tento den ráno omyje ranní rosou, ten má pevné zdraví (a krásu) na následující rok rovněž zajištěno. Také se doporučuje jíst na zelený čtvrtek i med, který chrání před žihadly a uštknutím. Med se maže na speciální pečivo, zvané jidáše, které má tvar provazu a připomíná provaz, na kterém se Jidáš oběsil, když polibkem zradil Ježíše. Na Zelený čtvrtek by se neměl nikdo s nikým hádat, jinak nás hádky a neshody budou provázet celý rok. Také bychom si rozhodně v tento den neměli od nikoho půjčovat, ale pokud dříve půjčené dnes vrátíme, pak si k nám údajně najdou cestu i peníze. Chcete-li mít hojnost peněz, zacinkejte mincemi v kapse při zvuku zvonů právě na Zelený čtvrtek.

Velikonoční triduum: Vrcholem a středem křesťanské liturgie je „slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně“. Toto „třídenní“ začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli.

Velký pátek: V tento den byl podle Bible Ježíš souzen, odsouzen a ukřižován. Pro křesťany dnes platí přísný půst. Na Velký pátek se prý podle tradice otevírá země a vydává své poklady. V tento den se nemá nic půjčovat, ale ani darovat nebo prodávat. Na Velký pátek neperte prádlo, nemělo se ani pracovat na poli nebo spát v sadu.

Bílá sobota: V tento den končívá půst, který trval celých předešlých 40 dní. Na bílou sobotu se v domácnostech uklízí, pečou se mazance a velikonoční beránci, zdobí se vajíčka a pletou pomlázky, v sobotu večer pak začínají vigilie – velikonoční bdění a tím se začíná slavnost Kristova, jeho vzkříšení. Zvláštní tradice se v tomto dni váže k ovocným stromům. Za jejich „probuzení“ k příští úrodě se postřikovaly vodou, někde hospodyně během zvonění otírala stromy čerstvě zadělaným těstem mazance nebo jiného obřadního pečiva. Nejčastěji lidé stromy třásli. Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii). Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Před vigilií se před kostely světil paškál – oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Hospodyně předtím uhasily ohně doma a znovu je rozžehly až polínkem rozpáleným od paškálu. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky.

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční): Pro křesťany jde o nejdůležitější svátek roku, je to den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. V kostele se světí jídlo, které se pak podává u slavnostní tabule. Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ („mši svaté“) a tento den nazvali „dnem Páně“.

Velikonoční pondělí (Červené): Je někdy nazýváno i Červené pondělí následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. U nás je spojeno s nejrůznějšími zvyky a tradicemi, hodně nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice.

Velikonoční symboly:

Beránek představoval v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé při svém svátku pojídají beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista.

Kříž je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Ukřižování odpovídá zimnímu slunovratu, kdy Slunce vstupuje do souhvězdí Jižního kříže.

Bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce (paškál). Ta je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jimiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.

Dalším z velikonočních symbolů je vajíčko, symbol nového života, neboť samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení.

Tetičko, matičko,
dejte mně vajíčko!

Esli mně ho nedáte,
vašu céru nevdáte,
bude v kútě sedět
a škaredě hledět,
šak to uhlídáte!

Mezi známé a stále dodržované tradice patří barvení a zdobení vajíček a pletení pomlázky a koledování, kdy chlapci s tatary upletenými z vrbových proutků, nebo s větvičkami jalovců -vše ozdobeno barevnými stuhami – vyrážejí za děvčaty na šmigrůst či buďačku. Šleháním se prý předává svěžest, mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Děvčata chlapcům za to zavěšovala na tatary či jalovce barevné stužky a dávala barvená a zdobená vajíčka či kraslice. První zmínka o velikonoční pomlázce pochází ze 14. století. O velikonočním pondělí se jí prý šlehali manželé a milenci. Ospalci byli zas časně zrána poléváni studenou vodou, či se do vody dokonce házeli, aby se probrali.

Jeden takový šmigrůst je zaznamenán i ve veselské kronice:

Psal se rok 1961 i sešli se chlapi tak kolem třiceti až padesáti let a že půjdou také na buďačku. A to se ví, že nevynechali ani kravín (pozn. v té době umístěný v prostorech bývalého fojství Zuzaňákových č.p. 1), kde bylo několik robek, které ošetřovaly kravičky. A tak, aby nepřišly o tuto legraci, vtrhli chlapi do chléva a nastal boj. Opravdu si přišly tentokrát na své, a to tak, že to musel rovnat Místní národní výbor ve Veselé, ale to bylo jen v jednom případě, ten druhý byl vyřízen na místě samém a to Jarkou z Půšťa, která chytla Frantu Převorového do náruče s tatarem i s litrem gořalky a hodila ho krávě do koryta a řka: „ na, Babušo, zežer teho neřáda!“ a utekla se schovati. A tak chlapci, vlastně chlapi po „vybílení chlévů“ pokračovali na další pouti vesnicí až do pozdních ranních hodin…..“

Těžko říci, proč se v roce 1962, jak je zaznamenáno v této  obecní kronice: „ hovořilo o zrušení velikonočních svátků: v závodech a na pracovištích probíhaly diskuse, ale větší část pracujících se stavěla proti tomuto návrhu“. Naštěstí všechno tedy dobře dopadlo a tradice nám zůstala zachována. I když podobné zážitky jak popsáno v kronice roku 1961 ve Veselé asi už nebudeme mít možnost zažít, tak vidět, jak se dříve velikonoce slavily je možné i letos v Dřevěném městečku v Rožnově p. Radhoštěm:

26.3. Bílá sobota – velikonoční jarmark s řemeslnými ukázkami
27.3. Hod Boží velikonoční – tradiční velikonoční a jarní zvyky v podání folklorních souborů s nabídkou kraslic, pomlázek…
28.3. Červené pondělí – šmigrůst s programem

Příjemné prožití velikonočních svátků přeje Jarmila Kubrická


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace