„Strýc Francek“

„Strýc Francek“

Moc rád zde uveřejním vzpomínku na „Strýca Francka“ od Jiřího Borovičky …

František David (v rodině známý jako „Strýc Francek“) zpívá Rakouskou císařskou hymnu.

„Strýc Francek“ byl bratr moji babičky Marie Borovičkové, pocházel z početné rodiny Davidovy, která bydlela v Zašové „Na luhách“ na tzv. „Panštici“. V mládí jej postihla nějaká forma zřejmě dětské obrny, špatně chodil, měl zkroucené prsty na rukou a nohou, ale úspěšně se se svým postižením vyrovnával. Byl usměvavý, i přes své postižení byl manuálně zručný a měl velmi dobrou paměť. Neoženil se však, zůstal sám, svůj život dožil v rodině u Borovičků, kde byla pořízena tato nahrávka – v té době mu bylo 84 roků. Nahrávka byla pořízena na jeden z prvních cívkových magnetofonů, které byly tehdy k dispozici, potom byla převedena na mg kazetu a nakonec do přiloženého PC formátu. Kvalita nahrávky nebyla nic moc, obsahovala vysokou hladinu šumu, kterou jsem se snažil odstranit, ale nějakou vypovídající hodnotu určitě má. Komentář na konci nahrávky patří mojí mamince Ludmile, která už v době nemohoucnosti „Strýca Francka“ ošetřovala a opatrovala..
Níže přikládám přepis textu hymny, Hymna měla historicky určitě více textových i jazykových verzí, „Strýc Francek“ zřejmě zpívá její poslední variantu v češtině tak, jak se zpívala před pádem Rakousko-Uherska:

Zachovej nám Hospodine
Císaře a naši zem
Dej, ať z víry moc mu plyne
Ať je moudrým vladařem
Hajme věrně trůnu Jeho
Proti nepřátelům všem
Osud trůnu Habsburského
Rakouska je osudem.

…Plňme věrně povinnosti
Braňme… právo počestně
A když třeba, s ochotností
V boj se dejme statečně
Na paměti věčné mějme
Slávu vojska vítěznou
Jmění, krev i život dejme
Za Císaře, za vlast svou!

Přikládám fotku strýca Francka, ale kvalita je zoufalá… Na fotografii, která jej zachycuje na autobusové zastávce „U Borovičků“ kde rád sedával a pozoroval „cvrkot“ na vesnici je patrná jenom jeho silueta. Ta ale není bez zajímavosti: strýc byl menší drobnější postavy, nosil dlouhý černý zimní kabát a k tomu neodmyslitelný klobouk. Díky svému zdravotnímu postižení byl méně pohyblivý, pohyboval se drobnými kolébavými krůčky a jeho figura na vesnici byla nezaměnitelná.

Strýc často navštěvoval místní prodejnu Pramen, kde si kupoval něco „dobrého na zub“ anebo chodil jenom po procházkách. Při chůzi měl ve zvyku neustále přecházet silnici z jedné strany na druhou, takže se většinou pohyboval uprostřed vozovky kde se (navíc ještě díky zhoršujícímu sluchu) stala jeho silueta postrachem řidičů.

Na vesnici tak občas kvílely brzdy aut a na dobře míněné rady své sestry babičky Marie Borovičkové aby dával větší pozor odpovídal strýc Francek na adresu řidičů: „…On mňa zná, ten by mňa nepřejél…“ nebo „…Šak má trůbiť…“.  Dále přikládám kopii vysvědčení chudoby.


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace