PhDr. Arnošt Kubeša
Výročí této výrazné osobnosti Valašska jsme vzpomínali na besedě před rokem … teď trochu podrobněji.Před 120 lety se narodil středoškolský profesor, etnograf, muzejní pracovník a především sběratel lidové tvořivosti PhDr. Arnošt Kubeša, který se svou činností zapsal i do dějin Zašové jako místní učitel a zakladatel národopisného souboru Valašský krúžek, který letos taktéž oslavil 75 let své existence (byl založen 1950, od roku 1980 nese jméno Zašovjan).
Arnošt Kubeša se narodil 26.1.1905 ve Vidči. Jeho rodiče Rajmund a Božena bydleli v místní škole a oba byli učitelé. Mladý Arnošt tak byl od počátku spjat se školním prostředím. V roce 1908 se jeho otec stal učitelem v Loučce a ještě téhož roku se tam přestěhovali. Nedaleko byl vrch Hradiště, kde ve středověku stával hrad. Arnošt rád poslouchal pověsti o tomto hradu a tlupách zbojníků, kteří tam zakopávali své poklady. Jeho záliba ve zbojnictví a pozorování valašských tradic později přešlo v badatelskou vášeň. Po 15 letech se přestěhovali do Kunovic a Arnošt začal studovat na gymnáziu ve Val. Meziříčí. Měl rád vesnický způsob života a o město ani studium nejevil zájem. Pro jeho pozdější směřování byl ale pobyt na gymnáziu stěžejní- seznámil se zde s učitelem hudební výchovy Janem Nepomukem Poláškem (1873-1956). Okouzlila jej Poláškova přirozená autorita, umocněná statutem uznávaného hudebního pedagoga, skladatele a sběratele lidových písní. Arnošt se již tehdy začal účastnit společenského dění a zapisovat první písňové texty z okolních vesnic. V roce 1923 začal studovat dějepis a zeměpis na Masarykově univerzitě v Brně.
Setkání se sbírkami Fr. Sušila, Fr. Bartoše nebo setkání s Leošem Janáčkem v roce 1925 jej utvrdilo v plánu po škole sesbírat písně jeho rodného Valašska. Zkoušky skládal opakovaně a dokončil studium až během výkonu základní vojenské služby v Bruntále. Svou učitelskou dráhu zahájil Arnošt Kubeša v Kunovicích u Uherského Hradiště jako pomocný učitel. Několik let pak učil střídavě po celém Československu až získal místo učitele dějepisu a zeměpisu na gymnáziu ve Val. Meziříčí. Tam se opět setkal s J. N. Poláškem a naplno se začali věnovat sběru lidových písní, čímž získali přezdívku „pěsničkoví profesoři“. Na konci 30. let zde Arnošt založil první studentský krúžek. Napříč událostem druhé světové války, ochromené kultuře i školství, vyšla první společná sbírka obou profesorů pod názvem Vałaské pěsničky. 
Z důvodu chybějící zkoušky z německého jazyka a častých absencí ve výuce, kdy dával přednost sběru písní, nemohl dále vykonávat učitelskou činnost a tak byl v roce 1944 totálně nasazen jako dělník na meziříčském vlakovém nádraží. Po válce se opět stal učitelem a svou činností podporoval nově vznikající valašské krúžky, účastnil se besed, výstav, folklorních slavností aj. Změna politických poměrů po roce 1948 Arnošta opět uvrhla do putování po různých školách, až bylo v roce 1951 z „kádrových důvodů“ rozhodnuto o jeho přeložení do „osmiletky“ v Zašové, kde jeho ponižování ze strany nadřízených orgánů pokračovalo. Vyučoval zde dějepis, hudební výchovu, přírodopis a zeměpis a našel si zde svou budoucí manželku Marii Janišovou, která mu byla velikou oporou. Mezitím v roce 1952 na Karlově univerzitě obhájil svou dřívější práci o Kunovicích a získal tak titul PhDr. Protože se Arnošt nepřizpůsobil dobovým poměrům ve výkladu historie, byl s ním v roce 1953 rozvázán pracovní poměr. Následně byl převelen do muzea v Malenovicích a pak do zámku v Lešné. Léta 1958 a 1959 byla pro Arnošta spojena s významnými životními událostmi- oženil se a narodil se mu syn Arnošt.
Od roku 1961 byl ředitelem Valašského Muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde se zasloužil o rozvoj Valašské dědiny v lokalitě Na Stráni. Po odchodu do penze se věnoval tématu zbojnictví, přednáškám, sepisováním pamětí a sběru písní (sesbíral na 5000 písní). Arnošt Kubeša zemřel po krátké nemoci dne 15.12.1993 ve věku 88 let a rok na to byl pohřben na Valašském Slavíně symbolicky vedle svého „pěsničkového“ kolegy Poláška.
K. Zeťová
