PÁS PANNY MARIE ZAŠOVSKÉ
Rubriky : Národopis , Poutní místo Zašová - Stračka , Zašová
Od ostatních odlišné znění zašovské pověsti zachytil známý moravský katolický básník Vladimír Šťastný a uveřejnil je v brněnském Obzoru, který býval přílohou Hlasu, 5. května 1884. V této pověsti není už rytíř zachráněn jen od bloudění v hlubokých lesích, nýbrž dokonce i uzdraven Pannou Marií z ran, které utrpěl v boji s Turky. Z vděčnosti staví pro obraz Panny Marie, který nalezl ráno na dubu, pod nímž se probudil, krásný kostel a zřizuje i klášter, do něhož uvádí řád Panny Marie, jehož účelem jest vykupovati otroky ze zajetí tureckého.
PÁS PANNY MARIE ZAŠOVSKÉ
Pověst národní. Vlad. Šťastný
Ztracena bitva; – do temného lesa
před Turky skryl se rytíř raněný;
pod stinným dubem beze síly klesá
a stírá z ran tok krve ruměnný.
Zaniká vřava tuhé půtky v dáli
a ryk a lomoz děsný utichá;
šíří se již noc, jak ty rány pálí
a krutou žízní jazyk vysychá.
Matičko, s Bohem! Nečekej mne z boje;
s Bohem, vy dálné kraje otcovské!
Smrt neb zajetí – toť jsou losy moje,
neuzřím vás už lesy zašovské.
Ó, Matko Boží, pomocnice věrná,
Tys mého žití spása jediná!
Hlava mu klesá, a již křídla černá
mrákota smrtná po něm rozpíná.
Viz, jaká sem to kráčí z lesů temna
královské paní v luny zásvitu?
Postava, tvář tak velebná i jemná
a zraky září jasem blankytu.
Modravý šat má dlouhým pasem spjatý
jakoby tkaný ze hvězd zářících;
rytíři dává konec pasu zlatý,
a milý úsměv plá jí po lících.
Uchopil vojín zlatého se pasu,
ó, jaký sladký, zázračný to sen!
Vanotem libým, za hvězdiček jasu,
cítí se v dálné kraje donesen.
A když se budí za bílého rána,
zašovský vidí kolem sebe les,
a v dubě nad ním chválí nebes Pána,
radostný šum a ptáčků milý ples.
V zraněném těle cítí život nový,
radostným žasem až se zaleká;
kterak má Bohu děkovati slovy?
Pozvedá zrak a na zem pokleká.
Na dubě však, hle, jaký zjev to kyne?
Marie Panny obraz tamo tkví:
Z tváře i zraků milý úsměv line,
a kolem boků zlatý pás se stkví.
Toť milá paní královského rodu,
která mne vedla cestou zázračnou;
ó, díky, Matko, tvého za průvodu,
spasil jsem život, spasil volnost svou!
Klášter a chrám ať toto místo zdobí!
Řád svaté Panny si je zasvětí,
a vězně padlé do Turecké zloby
prostit má otrockého zajetí.
A brzo skvělé báně krajem září,
Marie slávu zvony zvěstují,
ve službě její bratři Trinitáři,
o jaté bratry věrně pečují.
Zanikl klášter, avšak obraz svatý
v zašovském chrámě dosud bleskotá;
z poroby hříchu Mariin pás zlatý
vyvádí posud k branám života.
