Hrabovský Josef

Hrabovský Josef

V článku o letošních oceněných jsme slíbili, že se vrátíme k osobnosti Josefa Hrabovského – zde tedy článek z pera Rostislava Němejce …

Hrabovský Josef *6. 4. 1916 Veselá čp.48 – †1. 6. 1942 Brno, Kounicovy koleje

Josef Hrabovský (1916-1942) na maturitním tablu přerovské obchodní akademie a ve věku 25 let

Josef Hrabovský (pokřtěn jako Josef Jan) se narodil dne 6.4.1916 ve Veselé čp.48 v rodině rolníka a tesaře Josefa Hrabovského (1890-1960) a Ludmily Hrabovské roz. Kovářové (1890-1953) jako druhorozený syn. Měl staršího bratra Jaroslava (1913-1971), dědice rodné usedlosti, a mladší sourozence Bohuslava (1919-1945), Václava (1920-2010), Ludmilu provdanou Šimarovou (1925-1980) a Antonína Martina (1935-2009). Rodiče kromě rolnictví provozovali v čp.48 v letech 1928-1936 krupařství. Jelikož Josef od mala projevoval přirozenou bystrost a nadání pro obchod, byl finančně podporován svou bezdětnou tetou Marií Dřevojánkovou roz. Dvořákovou (1894-1942) a strýcem Josefem Dřevojánkem (1898-1942) na středoškolských studiích (absolvoval Obchodní akademii v Přerově). Strýc Josef byl úředníkem Čsl. státních drah v Přerově a teta Marie účetní Středomoravských elektráren tamtéž. Josef v jejich domácnosti bydlel (Wilsonova tř. 17) a měl svůj sen s jejich podporou vystudovat práva, bohužel k tomuto vlivem válečných okolností nikdy nedošlo. Během války proto pracoval jako pomocný výpravčí na železniční stanici v Přerově. Manželé Dřevojánkovi byli s celou širokou rodinou zapojeni do protinacistické ilegální činnosti, za své vlastenecké cítění a hrdinství však všichni zaplatili cenu nejvyšší.

Ústřední postavou odboje v rodině byl Josefův další strýc František Lančík (1886-1976), profesí úředník, člen Čsl. strany sociálně demokratické, mnohaletý komunální politik a poslední předválečný starosta města Přerova (z funkce byl ihned odvolán v březnu 1939 po obsazení republiky Nacisty). Ihned poté založil buňku, složenou z členů sociálně demokratické strany, která patřila mezi nejaktivnější skupiny PVVZ na Moravě. Zpočátku se skupina zaměřovala zejména na distribuci letáků dodávaných z Prahy prostřednictvím železničních zaměstnanců. Protože Františkovi Lančíkovi hrozilo v souvislosti s akcí Albrecht I. dne 1. 9. 1939 zatčení (varován německým známým), uprchl do zahraničí na Slovensko a odtud přes Maďarsko a Jugoslávii se dostal do francouzského Agde, kde se přihlásil (ač pro svůj vyšší věk nemusel) do formující se československé armády (od 21. 10. 1939). V řadách čsl. zahraničních jednotek se zúčastnil v týlu bojů o Anglii a dalších aktivit až do samotného konce války. Na přelomu roku 1939/40 odchází za otcem do Francie i jeho syn Jaroslav Lančík (1921-1941), který s ním později přechází do Anglie, kde se stal příslušníkem 311. čsl. bombardovací perutě. Zahynul při bojové akci dne 2.7.1941 (sestřelen). Matka Hermína Lančíková roz. Dvořáková (1893-1942) (sestra Marie Dřevojánkové) s dcerou Evou Lančíkovou (1924-1942) se doma zapojily společně s ostatní rodinou v odboji, osudnou se jim stala pomoc paraskupinám z SSSR vysazeným na Moravě v září 1941. Do odboje byla zapojena i jejich nejmladší svobodná sestra (všechny rodačky z Krásna n.B.), Věra Dvořáková (1912-1942), absolventka gymnázia a učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí, povoláním učitelka chlapecké školy v Přerově a jejich bratr Rudolf Dvořák (1900-1942), povoláním úředník, oba členové Sokola a ČSSD, bydlištěm ve Valašském Meziříčí.
Výsadkáře prozradil člen tohoto výsadku Ferdinand Čihánek (1920-2005) ze Střílek, který se dobrovolně nabídl olomouckému gestapu jako konfident (po válce uprchl ze země, nikdy nebyl potrestán, umírá ve věku 85-ti let ve Francii) a vydal do rukou gestapa svého velitele a přerovského rodáka Karla Hovůrku (1914-1941) a další členy výsadku a jejich spolupracovníky a podporovatele. Manželům Dřevojánkovým se podařilo zatčení vyhnout, ukrývali se na různých místech, naposledy v Čeladné (Tkáčovi). Kontakt s nezatčenými odbojáři v Přerově a s ostatními rodinnými příslušníky jim pomáhal udržovat právě synovec Josef Hrabovský. Ostatně v Čeladné je i navštěvoval. Až po opakovaných důkladných domovních prohlídkách byly nalezeny písemné materiály dokládající zapojení Josefa Hrabovského do této ilegální organizace. Josef Hrabovský měl být dle vyprávění zatčen již 12. května, ale viděl přicházet přerovské gestapáky z okna svého bytu a nepustil je dovnitř. Doma měl prý ukrytou vysílačku, kterou údajně odnesl na faru. Asi tři dny před svým zatčením mluvil se svým bratrem Jaroslavem Hrabovským (1913–1971) na náměstí ve Valašském Meziříčí, jenž říkal, že zmizí. Jaroslav měl dojem, že chce utéci za hranice. Zatčen byl ve svém bytě za dva dny 14. května 1942, převezen do Brna, kde byl podroben mimořádně krutému výslechu. Manželé Dřevojánkovi byli dopadeni 26. 5. 1942 v Čeladné, kde se ukrývali po více než ½ roku. Poté byli zatčeni jejich další podporovatelé, rodinní příslušníci a spolupracovníci, kteří s nimi byli v kontaktu po jejich útěku. Když bylo vyhlášeno druhé stanné právo, dalo gestapo před důkladným vyšetřením případu přednost předání zatčených stannému soudu v Brně a následným popravám zastřelením v Kounicových kolejích.

Tablo umučených a padlých členů rodiny Lančíkovy, Dvořákovy a Josefa Hrabovského (Zdroj: SOkA Přerov, fond Fr. Lančík, kart. 4, inv. č. 198).

Marie Dřevojánková, v níž gestapáci tušili jednu z hlavních osobností přerovského odboje, projevila i v této tragické situaci velkou statečnost a odmítla při vyšetřování uvést jména dalších osob, které s ní v ilegální činnosti spolupracovaly. Díky tomu mj. unikli zatčení někteří pracovníci Středomoravských elektráren, kteří byli také do odbojové činnosti zapojeni. Marie Dřevojánková roz. Dvořáková (†47), její muž Josef Dřevojánek (†43) a jejich synovec Josef Hrabovský (†26) byli výrokem brněnského stanného soudu 30. května 1942 odsouzeni k trestu smrti zastřelením pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a pro přípravu velezrady a k zabavení veškerého majetku. Rozsudek byl vykonán o dva dny později 1. června 1942. Jejich těla byla zpopelněna v krematoriu 2.6. Sestry Věra Dvořáková (†29), a Hermína Lančíková roz. Dvořáková (†49) byly popraveny o dva dny později 3. června, teprve 18-ti letá dcera Eva Lančíková pak 25. června. Bratr Rudolf Dvořák (†41) byl umučen již 30. dubna 1942 v koncentračním táboře Mauthausen… Poslední slova Hermíny Lančíkové roz. Dvořákové před popravou zněla: „Setkáte-li se s mým manželem, řekněte mu, že jsem byla činná a pracovala pro vlast tak, jak si to přál.“

Po válce byl Josef Hrabovský posmrtně za své činy vyznamenán prezidentem ČSR Dr. Edvardem Benešem Československým válečným křížem 1939. Jeho jméno je uvedeno mezi obětmi nacismu na pamětní desce umístěné v prostorách železniční stanice v Přerově, v obchodní akademii v Přerově, v památníků v Hrabyni u Ostravy a na pomníku padlých ve Veselé. Letos u příležitosti 80. výročí konce 2. světové války obdržel během zašovských slavností z rukou starosty naší obce ocenění, které s hrdostí převzala jeho neteř, paní Marie Chumchalová roz. Hrabovská.
Zpracoval: Ing. Rostislav V. Němejc, Ph.D.