Historie fojtství ve Veselé …

Historie fojtství ve Veselé …

Za tento příspěvek jsem velmi rád a děkuji tímto autorce – Petře Pavelkové, která společně s manželem celé fojtství opravila a dnes tam provozují krásný „Penzion Na Fojtství“

Z  nejstarších dějin Veselé

Ve 13. století byl náš kraj ležící na hranici Moravy a Uher majetkem panujících Přemyslovců, byl to neprostupný prales, který se jako ochrana hranic nesměl kácet. Ve 13. století došlo k osídlování nížin, na němž se podílely především mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace.

Na sklonku středověku, ale zejména po roce 1500, přišel do našich končin pastevecký lid zvaný Valaši a osídlil hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti. Valašské pastevectví a salašnictví má svůj původ v Rumunsku. Paseky se vytvářely získáváním další půdy z lesních ploch, které byly káceny a kučovány. Dobytek, který spásal horské louky a mýtiny byly kozy a ovce. Většina valašských osad vznikala po tatarských nájezdech. Valaši, kteří přišli z východu, byli lidem svobodným, který neměl jinou povinnost, než platit vrchnosti daň za spásání luk, ale postupně pozbývali toto postavení a stávali se poddanými, zejména pokud ke své obživě museli obdělávat i půdu.

Nejstarší písemná zpráva o Veselé pochází z roku 1376, kdy obec byla součástí biskupského léna Arnoltovice (dnes obec Poličná). V r. 1396 prodal biskup Mikuláš léno Arnoltovice i s právem patronátním ve Veselé Lackovi z Kravař, od 15. století pak obec náležela trvale k panství Rožnovskému.

V roce 1676 bylo ve Veselé 7 gruntů, 12 chalup, mlýn a fojtství.

V roce 1728 se začal stavět nový dřevěný kostel s věží, na stavbu kostela přispěly též obce Zašová, Malá Bystřice, Střítež, Brňov a Malá Lhota, vysvěcen byl v r. 1729 ke cti sv. Martina

V roce 1794 již bylo ve Veselé zaznamenáno celkem 42 domů a 264 obyvatel, v roce 1835 je uváděno 58 domů, 395 obyvatel, 26 koní, 49 ks hovězího dobytka a 15 ovcí.

První volené obecní zastupitelstvo v r. 1850 mělo starostu, 2 radní, 5 výborů a 4 náhradníky.

V současnosti má obec Zašová přibližně 500 obyvatel a je zde cca 180 domů. V tomto směru vychází zajímavé porovnání. Od poloviny 19. století se počet obyvatel zvýšil zhruba o 100 osob, počet domů se však ztrojnásobil.

Původ názvu obce

O původu obce a jejího názvu si občané povídají…

Na Hradišti (kopci v dolní části vesnice) mívali zbojníci svůj hrad Veselou. Když pak byl vojskem rozbořen, přebrala osada jeho jméno.

Jiní zase vyprávějí o tom, že zbojníci z lupu svého slavívali svá „veselí“ u studánky, jež na západní stráni údolí veselského doposud svou vodou občerstvuje. Tam že pak vznikly první příbytky osady „Veselé“.

Historie domu – fojtství

Dříve bylo ve valašských obcích zvláštní sociální rozvrstvení obyvatelstva. V matričních zápisech z 18. století je u jmen osob připojováno jejich sociální postavení. Nejbohatší vrstvu tvořili sedláci – majitelé větších hospodářství, kteří vlastnili koňské a volské potahy a zaměstnávali čeleď, nižší postavení měli domkaři – nevlastnili potahy a svá hospodářství obdělávali většinou ručně. Zcela nemajetní byli nájemníci a podruzi. Horská hospodářství obdělávali pasekáři, kteří svou půdu získávali mýcením lesa. Společensky nejvyšší postavení měli fojti, označováni v matrikách rychtář nebo dědičný rychtář, byli prostředníky mezi vrchností a poddanými, vlastnili nejcennější polnosti a statky a těšili se největší vážnosti, která pramenila z toho, že měli i určitou pravomoc řešit osobní a majetkové spory obyvatel obce. Úřad fojta byl dědičný.

Nejstarší záznamy hovoří o fojtu Vítkovi, který koupil fojtství v roce 1612. V 17., 18. a začátkem 19. století až do roku 1821 zastával funkci fojta ve Veselé rod Grygarů. Jejich sídlem byl statek č. 29, dnes č.p. 6 (změna číslování byla vyvolána nařízením Marie Terezie z roku 1770/1). Posledním fojtem z rodu Grygarů byl Jan Grygar narozený v roce 1768. Oženil se s Kateřinou Šebestovou a měli spolu šest dětí. Jan Grygar zemřel v roce 1821, v té době neměl už žádného mužského dědice a nežil ani jeho bratr Ondra a proto se stala dědičkou fojtství jeho dcera Kateřina, provdaná za Jiřího Bechného, sedláka z Velké Lhoty.

Synové Jiřího Bechného a jeho ženy Kateřiny Grygarové založili ve Veselé početné rodiny, jejich otec žil ve Veselé jako vážená osoba do roku 1839. Dědicem fojtství se stal syn Jiří, který se oženil s dcerou Františka Hanáka, mlynáře z Hrachovce, jejich čtyři děti zemřely v prvním roce života. Jiří zemřel ve věku 27 let v roce 1842 (úřad fojta vykonával jen tři roky), fojtství a úřad rychtáře proto přešel na jeho mladšího bratra Michala. Michal se v roce 1848 oženil s Annou Černochovou z Velké Lhoty. Michalovi a Anně se narodilo osm dětí, šest zemřelo ještě v dětském věku. V roce 1887 se František Bechný, syn Michalův, oženil s Fridolinou Blažkovou, Němkou z Kozích, dnes Hranických, Louček, narodily se jim dvě dcery Adéla a Fridolína. František zemřel v roce 1900 a je pohřben spolu se svým otcem na starém veselském hřbitově poblíž sakristie. Donedávna zdobil jejich hrob mohutný kamenný pomník z pískovce, který byl dnešními potomky nahrazen menším kamenným pomníkem s žulovou deskou. Na něm je uvedeno, že Michal a František byli posledními fojty ve Veselé. V tomto směru se však historické zdroje rozcházejí. V roce 1848 byla zrušena robota, vrchnostenské úřady a s nimi i úřad fojta. Michal Bechný by tedy titul fojta již Františkovi předat nemohl. Jiné zdroje však uvádějí, že Michal ještě v roce 1878 úřad fojta předal svému synovi Františkovi, který je uváděn jako poslední fojt v obci. Ovšem již v roce 1850 je v záznamech zmíněno první volené zastupitelstvo (starosta, 2 radní, 5 výborů a 4 náhradníci). Zde je tedy historie nejasná. Po smrti Františka se majitelkami hospodářství staly jeho dcery Adéla a Fridolína. Ty byly v době otcovy smrti ještě nezletilými, jejich poručníkem se stal dosavadní nájemce Jan Zuzaňák. Fridolína zemřela svobodná těsně před sňatkem. Adéla se v roce 1906 provdala za Františka Čapku, rolníka z Podivína a hospodářství se stalo jejich majetkem.

Manželé Čapkovi byli štědrými dárci pro veselskou farnost: do kostela věnovali dvě sochy, na novém hřbitově nechali postavit kříž, v roce 1917 u příležitosti desátého výročí svatby darovali do kostela nové varhany, v roce 1923 byly za jejich přispění pořízeny tři nové zvony a v roce 1926 byly na jejich náklady vyměněny dvě okna v presbytáři kostela. A ještě v roce 1947 věnovali farnímu úřadu 50 000 Kč, které byly použity na pořízení vitráže oken veselského kostela. František Čapka zemřel v roce 1949 ve věku 70 let. Byl to člověk, který se aktivně zapojil do veřejného života: byl jmenován čestným občanem mnoha obcí na Moravě, byl poslancem říšského sněmu za Rakouska a parlamentu Republiky Československé, členem mnoha veřejných a hospodářských organizací, kde aktivně pracoval.

Manželé Čapkovi bydleli v Podivíně, grunt v roce 1908 prodali dosavadním nájemníkům – rodině Zuzaňákové (Jan – poručník Adély a Fridolíny Bechných) z Veselé. Jan a jeho manželka Anna Turková z Hodslavic měli 12 dětí. Václav, Jan (zem. krátce po narození), Jan, Jiljí, Metoděj, Bohuslav (zem. v raném věku), Stanislav, Anna, Marie, Jiřina, Ludmila, Justina. Byli tady také zakladateli širokého rodu. V péči o hospodářství dále pokračoval syn Jan s manželkou Růženou Zezulovou (otec Růženy Zezulové je také autorem dodnes zachovaných reliéfů na fasádě domu i hospodářských budov).

Od začátku 50. let byla ve Veselé snaha zřídit JZD. První pokusy však ztroskotaly přesto, že rolníci byli ke kolektivizaci nuceni neúměrně vysokými, a tím nesplnitelnými dodávkami. I Jan Zuzaňák byl potrestán několikatisícovými pokutami. Nakonec v roce 1957 (teprve po smrti Jana Zuzaňáka, který zemřel po nehodě zaviněné splašenými koňmi v roce 1953) JZD ve Veselé vzniklo. Pro tyto účely byl zabrán právě grunt č.p. 6. Rodina Zuzaňáková jej mohla využívat pouze omezeně. Hospodářství bylo uvolněno z područí JZD až počátkem 70. let, zanecháno bylo však ve velice zdevastovaném stavu. O nápravu se postaral v řadě již třetí Jan Zuzaňák se svou ženou Marií Zetkovou a grunt zase začal vzkvétat. Po smrti Jana Zuzaňáka zůstala starost o celé hospodářství několik let na bedrech jeho ženy Marie, která se jej v roce 2012 rozhodla prodat.

Zde už se začíná psát historie Penzionu Na Fojtství. Protože jsme nevyrostli v rodinách hospodářských, rozhodli jsme se stavení upravit a zpřístupnit ho Vám všem, kteří chtějí poznat toto místo protkané historií a vzpomínkami.

A budoucnost…? Ta je v rukách našich i v rukách Vás všech, kteří jej navštívíte a zanecháte po sobě stopy…

Použité zdroje: Webové stránky obce Zašová.,   Kolektiv autorů; Zašová, obec Zašová 2003.,  Opis z Vlastivědy moravské. 11. Místopis. Val. – Meziříčský okres. Napsal prof. E. Domluvil. Redigoval Dr. František Dvorský; 1914; str. 292 – 301. , Rodinné záznamy a dokumenty.


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace