Dvě kulatá výročí
Rubriky : Poutní místo Zašová - Stračka , Společenský život , Zašová
Za dnešní článek děkuji Jožkovi Krůpovi …
Současný hlavní oltář v zašovském kostele pochází z roku 1823 a má tedy 200 let. Podobu původního oltáře neznáme a ani o okolnostech vzniku toho současného nevíme mnoho. Podle Františka Šiguta byl jeho autorem Josef Skladař a nový oltář stál 200 zlatých. Naproti tomu ve farní pamětní knize je v roce 1933 v souvislosti s tehdy 110. výročím oltáře zmiňován jako jeho autor Josef Wladarz z Fulneku, a uvádí se dokonce přesné datum: 2. 6. 1823. Možná se jedná o jednu a tutéž osobu jen při přepisech došlo ke zkomolení příjmení Wladarz – Vladař – Skladař. Ať tak, či onak, bavíme se pouze o nástavbě oltáře. Jádrem nového oltáře zůstaly tři velké kameny z oltáře původního, který byl posvěcen k poctě Nejsvětější Trojice. Po stránce umělecké není na architektuře ani figurální výzdobě tohoto oltáře nic mimořádného, samozřejmě s výjimkou samotného obrazu Panny Marie Zašovské. Co však jistě muselo před dvěma sty lety všechny zašovské farníky i poutníky zaujmout a nadchnout, to je technické řešení svatostánku. Dnes bychom to nazvali „vychytávkou“. Svatostánek je totiž dvoudílný a jeho horní část, určená k uchovávání i k vystavování monstrance, je otočná. Svatostánek se tedy neotvírá primitivně dvířky, jak je tomu ve většině jiných kostelů, ale pootočením vnitřního tubusu svatostánku kolem svislé osy, což bylo tehdy jistě řešení novátorské a efektní na pohled.
(Fotografie z doby, kdy na oltáři nebyl historický mariánský obraz, ale dílo Lad. Šichana z r. 1883. Povšimnout si také můžeme rozvodů elektřiny vedených po stěně za oltářem.)
Další letošní výročí je „pouze“ stoleté. V roce 1923 byla přes naši obec konečně vybudována pořádná silnice (ovšem ještě stále ne asfaltka). Zápis v obecní kronice je strohý:
„V roce 1923 až 1924 vystavěna silnice vzhůru dědinou v délce 1765 m a nový betonový most. Celkový náklad obnášel 252 000 Kč, z toho obec dala 141 000 Kč a stát jako nouzovou výpomoc v nezaměstnanosti 111 000 Kč.“ V pamětní knize zašovské farnosti se pak k téže události píše: „Na jaře nastala veliká nezaměstnanost lidu v továrnách. U nás počalo se pracovati na nové nouzové silnici přes dědinu, které bylo již velmi zapotřebí, neboť na jaře a na podzim tudy nebylo možno ani choditi tím méně jezditi.“ Z obou zápisů je zřejmé, že silnice vznikla paradoxně díky hospodářské krizi, kdy se stát snažil snížit vysokou nezaměstnanost podporou takovýchto obecně prospěšných prací. Proto je nová silnice nazývána „nouzovou“. Zbývá dodat, že betonovým mostem je míněn most proti hřišti. Pochopitelně nikoliv ten současný a ani ono hřiště zde v té době nebylo. Dolní most byl dřevěný a jako takový ho ještě mnozí pamatujeme. Na výřezu z mapy (1834) je dobře vidět, že kdysi regulérní cesta přes obec končila u kříže pod kostelem (označeno kroužkem). Zatímco na mapě jsou jako komunikace barevně vyznačené i takové podružné cesty, jako je ta za klášterem nebo současná cesta ke hřbitovu („panská“), a dokonce i pouhé travnaté příhony v polích, u kříže pod kostelem cesta přes dědinu skutečně končí! Přístup k domkům v horní části obce vedl okrajem štěrkového řečiště tehdy ještě neregulovaného potoka…
