Druhá světová válka ve Veselé …

Druhá světová válka ve Veselé …

Jak to vypadalo ve válečné době před 70 lety ve Veselé – tak to nám zprostředkuje článek paní Kubrické …

V těchto dnech vzpomínáme 70 let konce 2. světové války, s velkým časovým odstupem ale slovo válka nic neztrácí na svém smutném významu, ironií je, že se s ním možná v posledním období setkáváme častěji než dříve před několika lety. Vzpomeňme situaci na Ukrajině, což je geograficky docela blízko, ale skoro každý den čteme či posloucháme zprávy o válečných zvěrstvech v Africe, či na Blízkém východě.

Zkusme si vzpomenout či připomenout, jak to bylo v těchto dnech před sedmdesáti lety ve Veselé:

… dělostřelba, kterou bývalo slyšet z dálky, se přiblížila, několik dní stála fronta u Rožnova. Město nebylo vidět – bylo zahaleno dýmem a plameny. Zdálo se, že celý Rožnov je vypálen a pobořen. Nebylo to tak zlé, asi do dvaceti domů shořelo, poškozených bylo víc. Vyhořela ulice od Hážovic, z této strany Rusové hlavně útočili. Lidé v obci schovávali šatstvo, obuv a jiné věci – zakopávali do země, ve sklepě bylo úkrytů nejvíce. Elektrický proud nešel, jen kdo měl rozhlasový přijímač na baterie, mohl poslouchat rozhlasové zprávy. 5.5. přišla do obce asi jedna rota německých vojáků – štáb s několika muži zůstal na Dolině, ostatní odešli do lesů v Sojově a nad kostelem. Bylo odtud slyšet celou noc řídkou střelbu. Před úsvitem se Němci shromáždili před školou a odešli polní cestou přes Roveň do Valašského Meziříčí. Místní rolníci museli svými potahy koňskými vézt jejich věci. Koně rolníků Heryána a Zuzaňáka se nevrátily, za to Jaroslav Hrabovský si přivezl zpět o jednoho koně navíc. V č.p. 29 u kostela zaspali dva němečtí vojáci. Rusové se už blížili, na protější stráni, když se Němci po probuzení myli. S křikem „ivan“ utekli. Byli později zajati v Hrachovci. Jeden z nich, prý inženýr z Brna, mluvil česky a choval se vzpurně, takže byl ruskými vojáky zabit a zakopán poblíž mostku přes Hrachovecký potok v rohu silnice a chodníku, po němž se chodí z Veselé do Valašského Meziříčí. Když Němci odešli, několik občanů z Doliny se šlo podívat, co se děje. Na rovině v Zašové se pohybovali jacísi muži. Náhle hvízdla kulka. Na místě, kde býval prozatimní most, který po příhodě s Vlasovci (v dubnu v noci přijelo několik osobních a jedno nákladní auto obsazené Vlasovci prozatímní most ve Veselé, který se probořil pod těžkým nákladním autem) a nebyl úmyslně opravován, se objevil ruský voják. Po chvíli přijely povozy, které se přes řeku v mělčím místě dostaly na veselský břeh. Důstojníci přijeli na koních. Nastalo první vítání Rudé armády, za chvíli se to rudoarmějci jen hemžilo. Spousty povozů i tanky přejížděly přes řeku. Místní muži obnovili zřícený most ve velmi krátké době. Rusové už mohli první den po silnici z Rožnova do Valašského Meziříčí – byla ale zatarasena a odstřelována Němci. Ustanovením Revolučního místního národního výboru pověřil major Murzin – velitel partyzánů – Vojtěcha Kubrického, který byl v té době vedoucím funkcionářem obce. Ten pak jmenoval členy Revolučního místního národního výboru: František Stodůlka, Vojtěch Hurník, František Černoch – jako užší výbor a dalšími členy byli: Bechný Jan, Romuald Hříva, Josef Jaroň, Václav Kovář, Jan Zuzaňák, Karel Skalka, Richard Bechný, Michal Bechný, František Mičola, Antonín Rudolf a Josef Palát. Krátce po osvobození byla provedena sbírka potravin. Každý dal, co mohl. Oslava osvobození se konala 8.5. – průvod se seřadil u školy na Dolině a šlo se do kostela, kde bylo slavnostní díkůvzdání, potom se šlo k Lípě svobody, kde slavnostní projev přednesl ředitel školy Vojtěch Hurník. Předneseny byly recitace a zazpívány národní hymny. Místní kapela vyhrávala. Srdce všech překypovala radostí, kterou kalila vzpomínka na ty, kteří položili život na novou svobodu. Vděčně vzpomínáno Rudé armády osvoboditelky a ostatních spojenců. Při této slavnosti vybráno na pomník padlých 16 tis. Kč…

Oběti z řad občanů Veselé:

Karel Svět – byl popraven 7.11.1941 v Kounicových kolejích v Brně, do svého zatčení pracoval ve Zbrojovce v Jablůnce, kde se zapojil do ilegální činnosti, v novinové zprávě se psalo, že byl členem teroristické skupiny, která ničila či se pokoušela ničit trať mezi Vsetínem a Ústím, skupina také tiskla letáky, kde vyzývala k sabotážím.

Antonín Bechný – byl zatčen 9.3.1945 a zemřel 9. nebo 10.4.1945 – za války se zapojil do skupiny Jana Žižky jako spojka. Do skupiny se však dostal Čech – gestapák, který ostatní členy zradil. Podle dalších zpráv se Antonín Bechný dostal do Mauthausenu, odkud se již nevrátil.

Josef Hrabovský – byl umučen v Kounicových kolejích v Brně 1.6.1942, do té doby pracoval v Přerově jako výpravčí vlaků, sabotoval dopravu. Po válce byl 13.4.1946 vyznamenán „In memoriam“ Československým válečným křížem 1939.

Ludvík Kovář – zahynul 29.8.1944 při náletu v Ostravě, kde pracoval, byl nemocen a jel do Ostravy na lékařskou prohlídku, kde jej však zastihl nálet.

Vězněn byl František Černoch.

Památkou na tyto občany je již vzpomínaný Pomník padlých, který se stává místem setkání občanů Veselé , kteří děkují a vděčně vzpomínají na ty, kteří se osvobození v květnu 1945 nedožili a položili svůj život za naši svobodu.

S použitím zaznamenaných vzpomínek p. Richarda Bechného z č.p. 82 uvedených v kronice obce u roku 1945 sepsala Jarmila Kubrická