Do Zašové přijeli Zierotinové z Vídně.

Do Zašové přijeli Zierotinové z Vídně.

V sobotu 17. srpna navštívila Zašovou paní Kira von Zierotin s rodinou.
Paní Kiře přísluší titul hraběnka. Když v roce 1918 vznikla republika, zákaz užívání šlechtických titulů a rodových erbů patřil mezi první nově přijaté zákony, ovšem žádným zákonem se nelze odstřihnout od vlastní minulosti a vymazat historii. Jsme rádi za současné demokratické zřízení, ale to nám nebrání, abychom s respektem nenahlíželi i na to dlouhé období naší historie, které současné demokratické společnosti předcházelo.

Stále více lidí pěstuje amatérskou genealogii – zajímá se o historii svého rodu. Podobně po své historii pátrají města a obce. První písemná zmínka o Zašové je z roku 1370. Známá historie významného moravského rodu Žerotínů je mnohem starší. Všichni víme, že příslušnici tohoto rodu po několik generací drželi a dědili jako součást svého panství i Zašovou.

Tento starodávný moravský rod má svůj původ v obci Bludov, následným získáním vsi Žerotín se jeho příslušníci začali psát „ze Zierotina“ a postupem doby vzniklo několik větví tohoto rodu. Jednou z nich byla větev meziříčská, ta však roku 1692 vymřela po meči a roku 1779 i její nástupnická větev falkenberská. Z této rodové větve pocházeli i Karel Jindřich a jeho mladší bratr František Ludvík, kteří se do dějin Zašové zapsali jako zakladatelé a mecenáši zdejšího kostela a kláštera. František Ludvík a někteří další příslušníci jeho rodiny jsou v našem kostele dokonce pohřbeni. Zvláště založením nového kostela a trinitářského kláštera ovlivnili Žerotínové další vývoj naší obce tak významným způsobem, že černý žerotínský lev na stříbrném trojvrší je právem dominantním prvkem i soudobého moderního obecního znaku.

Po celá staletí významný a bohatě rozvětvený šlechtický rod vymřel po meči smrtí posledního Žerotína Ladislava Petra Pavla, který zemřel v roce 1985 v tyrolském Wörglu. Jeho dcera Livie Augusta von Zierotin zemřela v roce 2016. Její manžel Otto Klinger-Zierotin (ročník 1921) a dcera Kira von Zierotín s rodinou žijí ve Vídni.

Paní Kira von Zierotin nese příjmení po své matce, která si přála, aby jméno rodu nezaniklo. Je třeba říct, že verze Zierotin není důsledek poněmčení českého Žerotín, ale naopak je to jeho původní český tvar, jak se toto jméno psalo před zavedením didaktických znamének.

Paní Kira podle vlastních slov navštívila ještě za minulého režimu i se svými rodiči Československo a zvláště Velké Losiny, které jejich rodu také kdysi patřily, ale na Valašsku nikdy nebyla. To se změnilo díky mladému a nadšenému studentovi historie. Pavel Lasztovcza má hlavní zásluhu na tom, že se návštěva současných zástupců rodu Žerotínů vůbec uskutečnila. Žerotínové jsou velkým tématem jeho badatelské činnosti. Osudy příslušníků tohoto starého moravského rodu zná, navzdory svému mládí, jako snad nikdo jiný a umí o nich poutavě vyprávět. To on „objevil“ jejich existenci, navázal s nimi kontakt a pozval je k návštěvě Valašského Meziříčí a Zašové.

Právě tento zapálený student historie Pavel Lasztovicza mi stručně přiblížil životní příběh a původ těchto současných příbuzných kdysi slavného rodu:

Přemyslav, příslušník losinsko-vizmberské větve Žerotínů se kolem roku 1870 odstěhoval na Slovensko, kde přestoupil k protestantům, za což jej jeho otec Zdenko vydědil a místo něj moravské majetky přenechal Přemyslavovu mladšímu bratru jménem Karel Emanuel Matylda (díky čemuž mohli jeho prapotomci po roce 1989 restituovat zámek Bludov).

Syn onoho vyděděného Přemyslava se jmenoval rovněž Přemyslav, ale na rozdíl od svého otce se vrátil do římskokatolické církve. Účastnil se jako dragoun bojů I. světové války,   upadl do ruského zajetí a zemřel někde v Mandžusku kolem roku 1915 při útěku ze zajetí. Měl jediného syna – Ladislava Petra Pavla ze Žerotína. Paní Kira von Zierotin, která se svým sedmadevadesátiletým otcem navštívila v těchto dnech Valašské Meziříčí a Zašovou, je tedy vnučkou posledního Žerotína.

Všichni, kdo jsme byli této jejich návštěvě v Zašové přítomni, jsme z ní měli velmi příjemný pocit. V prvé řadě jsme byli zaskočeni až neuvěřitelnou vitalitou téměř stoletého otce paní Kiry. Ona sama je pak velmi příjemná, pozitivní, elegantní dáma. Bylo zřejmé, že je jí vlastní jakási nestrojená noblesa a řekl bych, že ten dojem nebyl podmíněn naším vědomím její urozenosti, ale že je jí to prostě dáno – ať už výchovou nebo od přírody. Manžela paní Kiry bych charakterizoval jako velkého sympaťáka, který si byl vědom, že tou celebritou jsou zde jeho paní a tchán. Kromě tlumočnice doprovázel naší vzácnou návštěvu také kastelán měřičského „žerotínského“ zámku pan Jan Anlauf s manželkou a samozřejmě strůjce celého tohoto setkání pan Lasztovicza.

V Zašové si po přivítání starostou obce Kubrickým a panem farářem Poláškem prohlédli v doprovodu zástupců spolku Matice zašovská kostel i klášter. Návštěva nebyla dlouhá, ale příjemná. Jsme rádi za navázání kontaktu s těmito milými lidmi a těší nás, že podobně pozitivní dojem prý měli z návštěvy Zašové i oni sami. Možná tomu napomohlo i náhodné setkání s malou Terezkou, kterou její babička pohotově postrčila, aby paní hraběnce podala právě utrženou kytičku…

Bylo by pěkné a symbolické, kdyby mohli svou návštěvu zopakovat i příští rok a být přítomni oslav 650 let obce. Po zkušenosti z této návštěvy to nevidíme jako nereálné.
Sepsal. Josef Krůpa