Co je na tem pravdy, nevím…
Rubriky : Osobnosti , Poutní místo Zašová - Stračka , Společenský život , Zašová
Takto se jmenuje nová kniha, kterou Vám chci doporučit – a to nejen proto, že je tam Zašová také hojně citována …
Co je na tem pravdy, nevím… Příběhy z minulých dob zaznamenané Milošem Kulišťákem. K vydání připravil a doprovodnými texty opatřil Daniel Drápala, vydalo Národní muzeum v přírodě – Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm.
Dočtete se v ní mimo mnohé jiné třeba toto :
O původu pouti do Zašové
Staré památky tvrdí, že poslední velké krůpobití i povodeň byla na Rožnovsku v roce 1824. Bylo to na den apoštolů Petra a Pavla, kdy přikvapila bouře od polední strany. První přišlo hrozné krůpobití, které zničilo kolem Rožnova veškerou úrodu, a pak strašlivý liják. Hážovka se tak rozvodnila, že náměstí bylo možné přejet jenom na koni. Spousty nábytku a všelikého haraburdí se nakupilo kolem tam stojících soch a bylo způsobeno velmi mnoho škody. Hned nato zbožní občané Rožnova a z okolí se uradili a usnesli, že každoročně na ten památný hrozný den apoštolů sv. Petra a Pavla budou ve společném procesí putovat do Zašové k Panně Marii na ten úmysl, aby v budoucnu Pán Bůh rožnovské občany a okolí od pohromy krůpobití ochrániti ráčil, neboť toto krůpobití způsobilo škodu největší. Slib tento se plní až po dnešní dobu a pozoruhodné jest, že od té doby t.j. od roku 1824 Rožnov nižádným způsobem krůpobitím více nebyl navštíven. Je jisté, že jen málo občanů poutníků ví, z jaké příčiny jest tato pouť na den apoštolů sv. Petra a Pavla každoročně konána.
O zázračném uzdravení dítěte v Zašové
Jest temu už 59 rokú (psáno v roce 1906), kdy na Horních Pasekách žili manžele Josef Jakšík a Rozína. Měli jedinú cérku, keréj už dochodily štyry roky a posaváď ešče býl její jazyk zavázaný, ešče nepromluvila ani slova. Zarmúcení rodičé sa už obávali, že jejich díťa zostane na dycky němé. Nezúfali však a rozhodnúli sa, těšíce sa dúvěrú v pomoc Nájblahoslavenější Panny Marije, odebrali sa v pútní deň svatých apoštolú Petra a Pavla aji s jejích dítětem do Zašové, kde v chrámu Páně vykonávali při mši svatéj vrúcí modlitbu za dar řeči pro jejich neščasnú cérku, kerá klečíc podle svojí matky na kolenách, upřeně hleděla na obraz Bohorodičky. Najednúc dotknúlo sa díťa svojí matky a pravilo: „Hleďte, maměnko, jak tá lalička (Jezulátko) na mňa pěkně hledí.“ Matka div od radosti nevykřikla, nebo to byly první slova, kerá jejích cérka od narozeňá promluvila.
