Cestou z Meziříčí do Rožnova

Cestou z Meziříčí do Rožnova

Krásný popis cesty od Matouše Václavka – přepsal Jožka Krůpa.


Budu citovat z cestopisu pana Matouše Václavka MORAVSKÉ VALAŠSKO. Knížka byla vydána tiskem v Třebíči roku 1887.
Obrázek studenta objevujícího půvab turistiky je z doby přesně o 10 let mladší – z roku 1897. Tedy text z roku 1887 popisující cestu z Meziříčí do Rožnova se zastávkou v Zašové:

Opouštíme Valašské Meziříčí a ubíráme se po pravém břehu Bečvy. Krásným stromořadím, sestávajícím ponejvíce z věkovitých kaštanů, provázen je chodec kus cesty ustavičně šveholem ptactva, jež ho co nejpříjemněji nalaďuje. Avšak občas pozvedne hlavu a obdivuje krásy krajiny, jež vpravo i vlevo se mu naskýtají. Tu i tam zříme dědiny valašské.
Vpravo dílem na stráních horských, pokrytých svěží zelení, dílem v údolí kolem bystrých potoků jsou vesnice Hrachovec, rodiště to (1841) nynějšího biskupa brněnského dra. Františka Bauera, Veselá a Střítež, ve které poslední jest viděti kostel evangelický. Nad těmito dále na jihovýchod jsou Vidče, Bystřice, Velká a Malá Lhota aj., vesměs dědiny, jež v roklinách a roztokách horských rozloženy jsou, a jejichž obyvatelé nuzně se živí ze skrovného polařství, dobytka, vyráběním kuchyňského nádobí a hospodářského náčiní: putýnek, nošaček, vidlí, hrabí, trakařuv aj.
Na levé straně silnice je hned za Krasnem Krhová, blíže ní v tak řečeném „Jehličném“ byla už r. 1746 známá lázeň se železosirnatou vodou. Nyní je zanedbána. Brzy se dostaneme do Zašové, vesnice to asi pět kilometrů od Meziříčí vzdálené. Navštívíme tu pamětihodný kostel z roku 1714 a bývalý klášter trinitářský, v němž je nyní umístěna fara a škola. Kostel vystavěn od Karla Jindřicha hraběte ze Žerotína. Dvě věže postaveny r. 1768. Roku 1871 kostel vyhořel a věže musely býti z části sneseny; posud nejsou dostaveny.
V kostele jsou dvě sakristie; pod pravou jest hrobka, v níž odpočívají zakladatelé a dobrodinci kláštera zašovského, ponejvíce hrabata Žerotínové, majetníci Meziříčí a Rožnova. Kostel má pět oltářů, hlavní je zasvěcen Nejsvětější Trojici. Nad tabernáklem je obraz zázračné Panny Marie nejnověji od proslulého malíře brněnského Šichana na plátně malovaný. Starý obraz na dřevě malovaný, na němž pod Bohorodičkou jakýsi rytíř s erbem neznámého původu klečí, visí na postranní zdi chrámové.K Panně Marii Zašovské podnikají se už od stara každoročně pouti. Zjevilať se prý P. Marie jistému rytíři v tak řečené „Stračce“, nedaleko Zašové, v místech kde je její obraz na sloupě upevněn a kde vytéká ze skály pramen čisté, křišťálové vody (svaté).
Dne 29. Června r. 1856 přišli nábožní poutníci z Nov. Jičína do Zašové a po službách Božích odpočívali zde ve Stračce v stinném chládku u pramene. V tom zřítilo se několik balvanů ze skály nad studánkou a rozdrtilo několik poutníků, kteří jsou pochováni na hřbitově zašovském.
Klášter Zašovský vystavěl (1725-1728) František Ludvík ze Žerotína pro třináct mnichů trinitářských a postaral se s jinými dobrodinci o jejich výživu. Císař Karel VI. Potvrdil založení jeho r. 1724 nařídiv, aby zde žilo oněch třináct mnichů znalých „moravské „ řeči, aby lid katechismu a začátkům víry učili. Byloť v okolí ještě mnoho protestantů; představený kláštera slul „minister“ a byl volen vždy na tři roky. Oděvem trinitářů byl bílý hábit s červenomodrým křížem na prsou, na nějž přehazovali hnědý pláštík. V sakristii i v presbytáři viděti několik podobizen členů tohoto řádu. Mimo dotčený účel měli řeholníci tito i povinnost vykupovati lidi z otroctví tureckého.
Roku 1783 byl klášter od cís. Josefa II. zrušen, jelikož prý vykupováním křesťanů ze zajetí tureckého mnoho peněz vychází ze země a na místě kláštera zřízena pak řádná fara.
V Zašové dovídáme se, že roku 1848, když za tehdejších nepokojů v našich vlastech zřizovala se z občanů národní obrana (garda), zde národní obránci (gardisté) nosili svůj národní kroj: župici zelenou a kuželovitý klobouk s četinami. Při slavnostech církevních vytáhli vždy v parádě s ručnicemi na ramenou.Opouštíme Zašovou. Kdež co krok téměř upomínají nás obrázky Bohorodičky s Děťátkem na sloupech, že jsme v poutnickém místě, a ocitáme se opět na rožnovské silnici lemované po obou stranách stromem ovocným, najmě švestkovým.  JK


Vyhledat

Rubriky

Výběr fotoalb



Miniatury
Prezentace