Cena obce 2025
V letošním roce si celý svět připomněl 80 let od konce druhé světové války. Protože tato válka přinesla ztráty na životech i zašovských a veselských občanů, kteří proti nacistické okupaci bojovali, rozhodlo zastupitelstvo obce udělit Ceny obce za rok 2025 in memoriam těm, kteří byli za své hrdinské činy popraveni.
Cena obce za rok 2025 in memoriam byla předána potomkům Františka Nohavici, Karla Světa a Josefa Hrabovského. Čest jejich památce.
František Nohavica
Zašovský rodák František Nohavica se narodil v roce 1898, v roce, kdy se světila kaple na Radhošti. Žil se svými rodiči v dřevěnce u potoka, která už dnes nestojí. Vystudoval policejní školu a v letech 1919 až 1939 působil jako policista v Bratislavě. V roce 1939, kdy vznikl Slovenský štát a Češi byli ze Slovenska vyhnáni, byl převelen do Brna. Před druhou světovou válkou se jeho ženě Boženě Nohavicové narodily 4 děti. První dcera (*1925) umřela jako dítě, nejstarší syn (*1927) pracoval na velvyslanectví v Bukurešti. Roku 1929 se manželům narodila dcera a o 9 let později v roce 1938 syn František 1938, který dodnes žije v Rožnově a do Zašové dojíždí pečovat o zahradu. Jako nadporučík státní policie v Brně se František Nohavica spolu s dalšími 3 důstojníky po vzniku protektorátu zapojil do ilegální skupiny Obrany národa. Spolupracoval se štábním kapitánem Josefem Brůhou při zpravodajské činnosti, se zprávami zaklíženými do drobných dřevěných výrobků zajížděl do Vídně a na Slovensko. Gestapem byl zatčen 6. ledna 1940, prošel věznicemi v Brně, ve Vratislavi, na Mírově a v Diezu. Lidovým soudem ve Frankfurtu nad Mohanem byl odsouzen pro velezradu k trestu smrti. Na vykonání rozsudku, popravu stětím, čekal celých sto dnů v samovazbě. V dopise na rozloučenou, který napsal své ženě a rodině v den své popravy 19. 2. 1943, píše, že jeho žádost o milost byla zamítnuta, obhájce míti nemůže, „tak je konec všemu“, po 20. hodině večerní bude popraven. Františku Nohavicovi, rodákovi ze Zašové byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939, a je po něm pojmenovaná ulice Nohavicova v Brně –Žabovřeskách. Jeho žena Božena se třemi dětmi našla po jeho smrti útočiště v domě svého otce a bratra v Zašové čp. 55. V Zašové dnes žije několik prasynovců a praneteří a jeden synovec Františka Nohavici. Krásnou vzpomínku na svého prastrýce sepsala do ZN 6/2023 paní Jaroslava Kuchařová.
Ocenění převzal jeho nejmladší syn František Nohavica.
Karel Svět
Karel Svět, rodák z Chotoměřice, okr. Kutná Hora (*4. 7. 1905) se se svými rodiči a sourozenci přistěhoval do Zašové č. 393 po první světové válce. Zde poznal svou budoucí ženu Květoslavu, rozenou Wimmerovou, dceru řídícího zašovské školy a současně obecního kronikáře F. Wimmera. S manželkou, která pracovala jako učitelka, měl dva syny, Pavla a Vladimíra. V roce 1937 se přestěhovali do Veselé čp. 46, Květoslava dostala umístěnku do tamní školy. V roce 1941 se přestěhovali zpět do Zašové, protože Květoslava začala učit na zdejší obecní škole. Téhož roku se jim narodil syn Vladimír. Karel tehdy pracoval jako elektromontér ve zbrojovce Jablůnce. Tam se zapojil do ilegální odbojové činnosti KSČ a působil ve skupině interbrigadisty Josefa Trlici, v níž měl na starosti provádění sabotáží. Podminovával koleje, aby na frontu nemohly jezdit fašistické vlaky s válečným materiálem a zbraněmi. Gestapo však mělo komunistické ilegalisty dobře podchycené díky svým konfidentům, takže rozkrytí a rozbití Trlicovy skupiny jim nedělalo velké potíže. Pro Karla Světa si přišlo gestapo dne 15. října 1941 přímo na jeho pracoviště v Jablůnce. V poutech byl odvezen na Vsetín, kde byl umístěn do věznice okresního soudu. V průběhu věznění na Vsetíně zakusil nesčetné noční výslechy a mučení. Jeho žena se jej třikrát pokusila navštívit, ale už se s ním nikdy nesetkala. Dne 5. listopadu 1941 byl převezen do Brna, kde ho Stanný soud Brno 7. listopadu 1941 odsoudil za zločin proti veřejnému pořádku, porušení vyhlášky o stanném právu a sabotážnímu jednání k trestu smrti. Téhož dne byl Karel Svět spolu s J. Trlicou a dalšími šesti druhy zastřelen v Kounicových kolejích. Jeho popel rodina rozprášila na rozptylovou loučku na hřitově ve Valašském Meziříčí, protože, jak vzpomíná jeho vnučka Eva Skýpalová, nebyly peníze na zakoupení hrobu. Na stejném místě odpočívá i popel jeho ženy Květoslavy Světové, která v roce 1968 tragicky zemřela. Více o jeho životě si můžete přečíst v knize Ferdinand Wimmer, kterou sepsal Richard Sobotka.
Ocenění převzala jeho snacha, paní Jana Světová.
Josef Hrabovský
Josef Hrabovský (pokřtěn jako Josef Jan) se narodil dne 6. 4. 1916 ve Veselé čp. 48 v rodině rolníka a tesaře Josefa Hrabovského (1890–1960) a Ludmily Hrabovské roz. Kovářové (1890–1953) jako druhorozený syn. Byl synovcem manželů Dřevojánkových, kteří vlastní děti neměli a nejdříve jej finančně podporovali při studiu. Během 2. světové války se spolu s nimi se zapojil do odboje. V době jejich pobytu v ilegalitě jim pomáhal udržovat kontakt s nezatčenými odbojáři v Přerově a s rodinnými příslušníky. Gestapo při pátrání po pobytu Dřevojánkových provedlo opakovanou důkladnou prohlídku v jejich přerovském bytě a nalezlo zde písemný materiál dokládající zapojení Josefa Hrabovského do jejich ilegální organizace. Josef Hrabovský byl zatčen za sabotáž v železniční dopravě, podroben mimořádně brutálnímu výslechu, při kterém gestapo zjistilo pobyt Dřevojánkových, kteří byli posléze v Čeladné dopadeni. Když bylo vyhlášeno druhé stanné právo, dalo gestapo před důkladným vyšetřením případu přednost předání zatčených stannému soudu v Brně a následným popravám v Kounicových kolejích. V době popravy dne 1. 6. 1942 mu bylo 26 let. V roce 1946 mu udělil prezident dr. Beneš Čs. válečný kříž 1939 in memoriam. Tragický osud Josefa Hrabovského a jeho širší rodiny, z níž bylo popraveno celkem 8 osob, nelze popsat na páru řádcíc, a proto se ktématu vrátíme – historií této rodiny se věnuje Ing. R. V. Němejc. Ocenění převzala jeho nejstarší neteř, paní Marie Chumchalová roz. Hrabovská žijící v Rožnově.
