Boží muky „Nad smrečím“ ve Veselé

Boží muky „Nad smrečím“ ve Veselé

Díky kronice obce Veselá máme k dispozici i vzpomínku ing. Václava Kubrického na oslavu 150. let postavení kříže i jeho historii …

29.6. 2013 – oslava 150. výročí postavení kříže Boží muky „Nad smrečím“ veselským rodákem Michalem Bechným.
Historický pohled zpracoval a přednesl ing. Václav Kubrický : „když se podíváme na tento kříž, nemůžeme přehlédnout nápis vyrytý na jeho podstavci:  Pochválen buď Ježíš Kristus. Postaven jest tento kříž nákladem Michala Bechného 1863.
Kdo byl vlastně Michal Bechný? Odpověď je možno nalézt v kronikách a matrikách.  Tímto problémem se zabýval také 89ti letý  syn Valentina Bechného z Veselé RNDr. Jaroslav Bechný,   který dnes žije v Opavě a který zpracoval rodokmen rodu Bechných. V něm se dovídáme, že Michal Bechný byl předposledním fojtem ve Veselé. Dříve bylo ve valašských obcích zvláštní sociální rozvrstvení obyvatelstva. V matričních zápisech  z 18. století je u jmen osob připojováno jejich sociální postavení. Nejbohatší vrstvu tvořili sedláci –  majitelé větších hospodářství, kteří vlastnili koňské a volské potahy a zaměstnávali čeleď, nižší postavení měli domkaři – nevlastnili potahy a svá hospodářství obdělávali většinou ručně. Zcela nemajetní byli nájemníci a podruzi.  Horská hospodářství obdělávali pasekáři, kteří svou půdu získávali mýcením lesa.  Společensky nejvyšší postavení měli fojti, označováni v matrikách rychtář nebo dědičný rychtář, byli prostředníky mezi vrchností a poddanými, vlastnili nejcennější polnosti a statky a těšili se největší vážnosti, která pramenila z toho, že měli i určitou pravomoc řešit osobní a majetkové spory obyvatel obce. Úřad fojta byl dědičný. V 17.,  18.  a začátkem 19. století až do roku 1821 zastával funkci fojta ve Veselé rod Grygarů.  Jejich  sídlem byl statek č. 29, dnes č.p. 6 (změna číslování byla vyvolána nařízením Marie Terezie z roku 1857). Posledním fojtem z rodu Grygarů byl Jan Grygar narozený v roce 1768. Oženil se s Kateřinou Šebestovou  a měli spolu šest dětí.  Jan Grygar zemřel v roce 1821, v té době neměl už žádného mužského dědice a nežil ani jeho bratr Ondra a proto se stala dědičkou fojství jeho dcera Kateřina provdaná za Jiřího Bechného, sedláka z Velké Lhoty, který se narodil v roce 1767 a který se stal zakladatelem rozvětveného rodu. V roce 1813 ovdověl a v roce 1814 se jako 47letý oženil s 20letou Kateřinou, dcerou veselského fojta Jana Grygara. Žili na Velké Lhotě v č. 12, tu se jim narodili tři synové: Jiří v roce 1815, Jan v roce 1817 a Josef v roce 1819. Když v roce 1821 umírá veselský fojt Jan Grygar, stala se dědičkou úřadu fojta jeho dcera Kateřina, rodina se stěhuje z Velké Lhoty do Veselé a ujímá se držby veselského fojství. Tu se jim také narodili v roce 1822 František (zemřel v roce 1825), v roce 1824 Michal, v roce 1827 Kateřina, v roce 1831 František a v roce 1834 Martin. Synové Jiřího Bechného a jeho ženy Kateřiny Grygarové založili ve Veselé početné rodiny, jejich otec žil ve Veselé jako vážená osoba do roku 1839, kdy zemřel na stařeckou slabost ve věku 72 let, jeho žena Kateřina jej přežila téměř o 20 let, zemřela v roce 1858. Dědicem fojství se stal syn Jiří, který se oženil s dcerou Františka Hanáka, mlynáře z Hrachovce, jejich čtyři děti zemřely v prvním roce života. Jiří zemřel ve věku 27 let v roce 1842 (úřad fojta vykonával jen tři roky), fojství a úřad rychtáře přešel  na jeho mladšího bratra Michala. A tento nový fojt Michal nechal postavit tento kříž. Michal se v roce 1848 oženil s Annou Černochovou z Velké Lhoty. Při narození svých dětí je Michal v matrikách uváděn jako fojt nebo zákupní rychtář ve Veselé.  Michalovi a Anně se narodilo osm dětí, šest zemřelo ještě v dětském věku.  Delší život byl dopřán jen jeho dceři Amalii, která se provdala za Josefa Rudolfa, syna Josefa Rudolfa – mlynáře z Jarcové, kterým se narodili čtyři synové: Josef, Mojžíš, Aron a Rupert.  Michalův syn František byl po smrti svého otce v roce 1886 posledním veselským fojtem.  V roce 1887 se oženil s Fridolinou Blažkovou, Němkou z Kozích dnes Hranických Louček,  narodily se jim dvě dcery: v roce 1888 Adéla a v roce 1892 Fridolína. František zemřel v roce 1900 a je pohřben spolu se svým otcem na starém  veselském hřbitově poblíž sakristie.  Donedávna zdobil jejich hrob mohutný kamenný pomník z pískovce,  který byl dnešními potomky nahražen menším kamenným pomníkem s žulovou deskou. Po smrti Františka se majitelkami fojství staly jeho dcery Adéla a Fridolína. Adéla se v roce 1906 provdala za Františka Čapku, rolníka z Podivína a fojství ve Veselé se stalo jejich majetkem.  Manželé Čapkovi bydleli v Podivíně a fojství získala odkupem v roce 1908 rodina Zuzaňákova  z Veselé.  Manželé Čapkovi byli štědrými dárci pro veselskou farnost: do kostela věnovali dvě sochy, na novém hřbitově nechali postavit kříž, v roce 1917 u příležitosti desátého výročí svatby darovali do kostela nové varhany, v roce 1923 byly za jejich přispění pořízeny tři nové zvony a v roce 1926 byly na jejich náklady vyměněny dvě okna v presbytáři kostela.  A ještě v roce 1947 věnovali farnímu úřadu 50000 Kč, které byly použity na pořízení vitráže oken veselského kostela.  František Čapka zemřel v roce 1949 ve věku 70 let. Byl to člověk, který se aktivně zapojil do veřejného  života: byl jmenován čestným občanem mnoha obcí na Moravě, byl poslancem říšského sněmu za Rakouska a parlamentu Republiky Československé, členem mnoha veřejných a hospodářských organizací, kde aktivně pracoval“.  Tolik zajímavá historie veselského kříže  „Pod smrečím“ přednesená ing. Václavem Kubrickým,  jeho slova pak  slavnostně umocnily písně přednesené zašovským chrámovým sborem a doplnily společná modlitba místostarosty obce Zašová Jiljího Kubrického  a pozdrav senátora Jiřího Čunka, který se setkání také zúčastnil.  Celé setkání pak bylo ukončeno společným posezením u kulturního domu ve Veselé.