Andělé z Veselé …
Rubriky : Místopis Veselá , Osobnosti , Poutní místo Zašová - Stračka , Společenský život , Veselá
Máme tady třetí čtvrtek v měsíci, což je neklamné znamení toho, že nás čeká Veselské povídání od paní Kubrické – a o čem bude dnes? Téma je jasné : Andělé z Veselé a původní barokní výzdoba farního kostela ve Valašském Meziříčí.
24.3.2015 byla vernisáží v Muzejním a galerijním centru zámku Žerotínů zahájena výstava Andělé z Veselé a původní barokní výzdoba farního kostela ve Valašském Meziříčí. Na informačních panelech se můžete dočíst informace o historii veselské farnosti, která patří mezi nejstarší v regionu, o osudu prvního kostela v této farnosti ale zejména o vzácné barokní výzdobě kostela:
„středověký dřevěný kostelík zasvěcený údajně sv. Trojici měl stát mezi obcemi Veselá a Střítež nad Bečvou v místě nazývaném na Kostelisku ležícím ve střítežském katastru v místech, kde dnes stojí domy č.p. 182 a 183. Držitelé střítežských gruntů č.p. 5 a 99, jimž tento pozemek náležel, proto až do roku 1851 odváděli farnosti z těchto pozemků plat. Do současné lokality nad vsí Veselou byl kostelík přemístěn před rokem 1740. Změna polohy kostela byla zřejmě ovlivněna snahou přiblížit kostel obyvatelům obcí Velká Lhota, Malá Lhota a Brňov, které asi byly původně k Veselé přiřazeny. Farnost ve Veselé nejspíš v průběhu 15. století zanikla a kostel se posléze dostal do rukou evangeliků, z nichž byl v roce 1586 postaven nový dřevěný kostel, který však byl po třicetileté válce navrácen katolíkům. Podle inventáře z roku 1672 měl kostel oltář se starou malbou, stříbrný kalich, mešní roucho, dva prapory, nějaké pozemky a 24 zl. na hotovosti. V roce 1726 byl kostel ve špatném stavu a hrozilo jeho zřícení, dva roky nato byl proto postaven kostel nový. Dřevo na jeho výstavbu daroval majitel panství František Ludvík hrabě ze Žerotína za svých lesů, tesařské práce provedl místní tesař Hrachovec, který dostal za práci 160 zl. Kostel s věží měl půdorys 7 sáhů délky a 5 sáhů šířky (tj. 12,5 x 9 m). V tomto novém filiálním kostele vysvěceném v roce 1729 ke cti sv. Martina a příslušejícím k rožnovské farnosti sloužil rožnovský farář mši pětkrát ročně. V roce 1784 byla pod patronátem náboženského fondu obnovena samostatná farnost, k níž náležely obce Veselá, Brňov, Velká a Malá Lhota. Již v roce 1801 byly vypracovány plány na stavbu nového zděného kostela. Podle plánů Josefa Temničky z roku 1810 byla nejprve postavena nová zděná budova fary s mansardovou střechou a se stavbou samotného kostela se začalo až 10. dubna 1820. Nový kostel stojící hned vedle původního dřevěného byl dostavěn už o rok a půl později, 16. září 1821. Zásluhu na tom měl správce panství Josef Drobník, který obstaral prostředky u náboženského fondu a svou prací přispěli i sami farníci. Kostel měl jeden hlavní oltář, k němuž daroval Josef Drobník obraz od olomouckého malíře Pavla Kammereitha. Vybavení kostela bylo v dalších letech doplněno o kazatelnu a křtitelnici (1851), boční oltář Matky Boží Bolestné od řezbáře Franze Koblischke ze Šternberka (1853) a lavice (1909). Oltář zasvěcený sv. Martinovi tvoří zděná oltářní mensa s dřevěným svatostánkem a obraz v bohatě vyřezávaném rámu, obklopený dřevěnými plastikami čtyř andělů a čtyř hlaviček cherubů. Po stranách oltář doprovázejí sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha. Obraz zachycuje sv. Martina v okamžiku, kdy se dělí o svůj plášť se žebrákem, je to dílo novojičínského malíře Ignáce Bergera (1822-1901). V roce 1882 tato olejomalba nahradila starší obraz od již zmíněného Pavla Kammereitha. Bergerova olejomalba o rozměrech 350×250 cm byla v roce 1936 z podnětu P. Heřmana Štíhela obnovena u majitele rámařské dílny Konstantina Doupovce ve Valašském Meziříčí. Bohatě vyřezávaný zlacený rám obrazu sestavený z rozvinutých akantových listů odpovídá baroknímu stylu první poloviny 18. století, soubor dřevěných bíle štafírovaných soch obklopující oltářní obraz je však mnohem starší než malba i kostel samotný a svým uměleckým zpracováním je pro oblast Valašska výjimečný. Jedná se o části původního vybavení staršího dřevěného kostelíka, které si po roce 1784 přivezl ze svého původního působiště – cisterciáckého kláštera ve Velehradu, první veselský farář Jan Nepomuk Weiser. Mělo se jednat o varhany se 14 rejstříky, tři zvony, dva oltáře zasvěcené sv. Antonínu a sv. Janu Nepomuckého a krásná paramenta (liturgické textilie). Zatímco o varhanách existuje řada archivních dokladů týkajících se jejich původního umístění (kůr chrámu nanebevzetí Panny Marie ve Velehradě), rozhodnutí o jejich darování kostelu ve Veselé (1788) i zprávy o jejich obtížné adjustaci do stísněného prostoru kostela, k sochařské výzdobě už archivní doklady schází. Soubor plastik nepochází s největší pravděpodobností přímo z baziliky Nanebevzetí Panny Marie, ale jedná se o oltář z některého vedlejšího objektu klášterního areálu. Může se jednat o pozůstatky oltářů vytvořených okolo roku 1702 brněnským barokním sochařem Antonínem Rigou (kolem roku 1660-1728). Zda je autorem soch andělů a světců z Veselé Antonín Riga nelze potvrdit, ale sochy „morových světců“ sv. Šebestiána a sv. Rocha Riga vytvořil z kamene pro morový sloup ve Velehradě (1715) i Hodoníně (1717). Vznik andělů z Veselé můžeme obecně zařadit do 1. poloviny 18. století. Kompoziční schéma rozmístění andělů vůči obrazu patrona kostela se během let měnilo, v rámci malby kostela v roce 1977 byly plastiky sejmuty se stěny pro svůj špatný stav. Dvě ze soch andělů byly v roce 2014 restaurovány akad. sochařem MgA. Jakubem Gajdou Ph.D., v roce 2015 budou restaurovány zbylé sochy andělů a v následujícím roce bude restaurování oltáře sv. Martina pro kostel ve Veselé dokončeno“.
Podle informací od P. Jiřího Poláška, farnost Veselá obdržela na opravu prvních dvou andělů dotaci 120 tis. Kč z Ministerstva kultury ČR. Celková oprava stála 133.400,- Kč.
Několik údajů o možném autorovi soch andělů:
Antonín Riga (žil mezi lety 1660-1728) Antonín Riga po vyučení řezbářem a sochařem přišel někdy před rokem 1689 do Brna, kde sňatkem s vdovou po Baltazaru Frobelovi získal sochařskou dílnu. V Brně a okolí vytvořil se svou dílnou řadu sochařských realizací, zahrnujících jak řezbářské, tak kamenosochařské provedení. Práci na Velehradě mu zadal opat Nezorin v roce 1702. Hlavní oltář stavěl od 13. května do 11. června 1707 a sochy zde umístil do stojící polohy. Už roku 1700 zhotovil pro Velehrad oltář sv. Benedikta a další vedlejší oltáře vyrobil roku 1702, a to sv. Václava a sv. Floriána, sv. Cyrila a Metoděje po boku presbytáře, pod ním sv. Anny a za chórem sv. Josefa. Oltáře se nedochovaly, jelikož je zničil požár r. 1719. Je také například autorem výzdoby varhanních skříní ve většině brněnských kostelů, ale podílel se i na dalším chrámovém mobiliáři. Riga zhotovil i dva významné morové sloupy – v Hodoníně a Uherském Hradišti, pracoval na sochařské výzdobě fasády brněnského dominikánského a mikulovského bývalého svatoanenského kostela. Tvořil také solitérní skulptury, např. několik variant sv. Jana Nepomuckého či sv. Floriána. Rigův umělecký rukopis upřednostňoval zpravidla spíše úspornější formy a zaměřoval se hlavně na realistické detaily, přesvědčivou fyziognomii a působivý výraz postav. Až na nepatrné výjimky se jeho dosud rozpoznané dílo pohybuje v oblasti sakrální tématiky a zahrnuje tedy především světecké a andělské figury. V jeho řezbářském repertoáru však nechybějí ani bohatě propracované, ponejvíce rostlinné dekorativní prvky, kterými oplývá i rám obrazu z kostela sv. Martina ve Veselé.
Pro úplnost je třeba uvést, že na výstavě je možné vidět i barokní sochy – původní výzdobu farního kostela ve Valašském Meziříčí. Výstava bude otevřena veřejnosti od 25.3. do 17.5.2015.
Jarmila Kubrická
