Historie kapely RYTMUS 37 – díl IV
Rubriky : Osobnosti , Společenský život , Zašová
Čtvrtým dílem se posouváme ve vzpomínání do šedesátých let minulého století …
Počátkem šedesátých let minulého století stoupala popularita pražského Semaforu. Hrané písničky se zpívaly po celé republice. V té době kapelník Franta Nohavica získal pro pomoc a spolupráci vynikajícího komponistu a hudebního učitele pana Miroslava Borovičku ze Zašové. Ten nové skladby Semafor postupně zaranžoval a dal do not pro jednotlivé hudební nástroje Rytmusu 37. Po zkouškách se ihned začaly hrát na veřejnosti. Také komponoval některé populární písně Yvety Simonové a Milana Chladila. Bylo zásluhou pana Borovičky, že Rytmus 37 dosáhl v oblasti amatérské taneční hudby nejvyšší možnou kvalifikaci a popularita kapely daleko přesáhla tehdejší hranice okresu.
Došlo také k další obměně muzikantů – místo klarinetisty Vojty Tvarůžka nastoupil Alois Holiš ze Zašové, vyměnila se zpěvačka- místo Jarky Koláčkové začala zpívat Anička Drozdová z Vidče. Přibyly také dva saxofony – Jindra Dořičák ze Zubří a Stanislav Matuštík z Hrachovce.
Za vzpomínku stojí uvést některé místa účinkování Rytmusu 37:
sál Osvětové Besedy Zašová, chata Třeštík za Bumbálkou (rekreanti Tatry Kopřivnice), hotel Klenov – Bystřička, střelnice Frenštát p.R., Kaťák Vsetín, Spolák Rožnov p.R., hotel Tanečnice na Pustevnách, hotel Snoza ValMez, hotel Panáček ValMez, restaurace Radhošť ValMez, Sokolovna Valašské Meziříčí (tkz. Čaje – účast 300-500 mladých lidí), Liďák ValMez, kulturák v Zubří, kulturák Vidče, Sokolovna Střítež a v jedné letní sezóně to byla zámecká restaurace Vranov nad Dyjí.
