Počátky sborového zpěvu ve Veselé

Počátky sborového zpěvu ve Veselé

Po delším čase zde velmi rád uveřejňuji článek od paní Jarmily Kubrické – tentokráte o sborovém zpívání …

Nastává období „dušiček“, kdy víc jak kdy jindy navštěvujeme místa odpočinku svých blízkých a zamýšlíme se nad tím, co nám tady zanechali. Ve svých vzpomínkách znovu prožíváme společné chvíle radosti i bolesti. Postupem času ale naše vzpomínky blednou a hodně dávno vyrytá jména na pomnících a náhrobcích mladým už skoro nic neříkají. Škoda…

V letošním roce už uplynulo 35 let od úmrtí pana Josefa Jaroně (zemřel 18.6.1982) a 20 let od úmrtí pana Josefa Bechného (zemřel 11.3.1997), kteří jsou spojeni s působením pěveckého sboru ve Veselé, později známého už pod názvem Veselan. Je škoda, že tento pěvecký soubor už dnes neexistuje, ale ve Veselé jeho kořeny zůstaly, a můžeme si na ně vzpomenout vždy ve veselském kostele na vánoce a o velikonocích …

Jak sborový zpěv ve Veselé vznikal, jaká úskalí jeho nadšení účastníci překonávali, o tom svědčí tento starý, rukou sepsaný záznam: „Sborový zpěv ve Veselé dle vzpomínek pamětníků byl původně jen pro chrámové účely. Pokud byl varhaníkem učitel Josef Šobr, nebývaly například na vánoce žádné zvláštní pěvecké vystoupení při mších. Jakmile však nastoupil jako varhaník v r. 1882 učitel Karel Neuwirth, došlo ke změnám. Učitel Neuwirth zavedl při slavnostních mších zpěvné vložky, které nacvičoval se školní mládeží. Dospělí se za jeho působení nějakého sborového zpěvu nezúčastnili. Ve škole se tento učitel věnoval jak zpěvu tak i hudbě. Naučil děti mimo jiné i národní písně, i píseň „Zasviť mi ty slunko zlaté, na poslední vlasti z vlasti krok…“ Mělo to být na rozloučenou s občany odjíždějícími do Ameriky. Po odchodu Neuwirtha v r. 1911 byl varhaníkem učitel Josef Píš, který však v r. 1914 odešel do války. Vyučování zpěvu ve škole bylo na ustáleném stupni i za dalších učitelů. Zlepšení nastalo až příchodem učitele Chumchala, který zde působil kratičkou dobu několika měsíců, ale zpěv velmi miloval. Zůstala po něm památka v myšlenkách jeho žáků v písničce „Potůček ve stráni do dálky uhání…“ Příchodem učitelů manželů Vosmanských nastal velký obrat jak ve škole, tak i v obci. Hlavně paní Vosmanská byla oddána zpěvu a vyučování zpěvu ve škole bylo pro žáky dobrou průpravou ke zpěvu doma i na poli.

V chrámové hudbě a zpěvu nastal obrat, když po učiteli Píšovi převzal varhanictví Ludvík Bechný. Školní průprava ve zpěvu a hudbě za učitele Neuwirtha nesla ovoce. Pro vánoční dobu sestavil si pěvecký sbor, se kterým nacvičoval celé vánoční mše, takže každoročně tento sbor účinkoval ve vánoce a také na květnou neděli zpěvem pašijí. V tomto sboru zpívali bratři Václav a Adolf Bechní, Jan Daněk, Josef Korábečný, Ludvík Černoch, Františka Porubová, Emilie Kovářová, Anna Bechná – kteří již odešli na věčnost, ale také i několik dosud žijících milovníků zpěvu. Po ukončení I. světové války ustavila se v obci dechová hudba a muzikou a zpěvem se bavila mládež po večerech buď „U smréčí“ nebo na louce u Korábečných (nyní u Malíků). V letech 1934-1935 Václav Bechný sestavil 16-cti členný pěvecký kroužek. Tento kroužek nacvičil několik skladeb, ale na veřejnosti neúčinkoval a během času se rozešel. Zpěv znovu oživl příchodem ředitele školy Vojtěcha Hurníka, který obnovil dobrou pověst zdejších divadelních ochotníků – nacvičil několik zpěvoher a pak i několik operet s doprovodem orchestru. Že zpěv jest u nás oblíben dosvědčí i vyjádření učitele Valentina Skýpaly ze základní devítileté školy v Zašové, že kádr školního pěveckého kroužku na této škole v Zašové tvoří děti z Veselé“. Tolik stařičký záznam, který končí slovy: „ éru Pepy Bechného si sestav sám!“

Tato slova sepsal pan Josef Jaroň, díky jehož svědectví můžeme nahlédnout do historie jednoho krásného snažení veselských občanů, kteří zpěvem zpříjemňovali život sobě i svým posluchačům v té nelehké době. Po Ludvíku Bechném převzal varhanictví jeho syn Josef, který dál pokračoval v cestě svého otce také ve vedení sboru – později už známého veselského pěveckého sboru Veselan. V knize předků pojmenované svými autory RNDr. Jaroslavem Bechným a Ing. Václavem Kubrickým ROD BECHNÝCH u jména Josef Bechný uvedeno, že tento nejstarší syn Ludvíka Bechného pracoval dlouhá léta jako lomařský dělník a hudba byla jeho koníčkem. Hrával s různými kapelami na zábavách a při různých příležitostech, podílel se rozhodujícím dílem na nacvičování vánočních mší v kostele ve Veselé. Byl vedoucím pěveckého sboru ve Veselé, se kterým nacvičil řadu hodnotných vystoupení. Na dobu sborového zpěvu vzpomíná paní Ludmila Piskláková, sestra Josefa Bechného: „ v pěveckém sboru jsem zpívala už jako 11-cti letá, nacvičovali jsme u nás doma. Nacvičili jsme i mši při svěcení varhan, přišla se na nás podívat i paní Duřpeková, učitelka hudby z Valašského Meziříčí, která vedla ženský pěvecký sbor učitelek. Měla připomínky k našemu zpěvu – že nám chybí průprava, dechová cvičení (pozn.: ve veselské kronice je k datu 12.9.1954 záznam: „ za velké účasti farníků a mnoha hostů bylo svěcení varhan, kostelem sv. Martina se nesla česká mše Fr. Kolaříka, skladby J.S. Bacha, Fr. Schuberta, Ant. Dvořáka aj.. Na varhany hrál St. Vrbík, hudební skladatel, na violoncello Jan Poruba, učitel hudby ze Zašové, chrámový sbor dirigoval kapelník Boh. Janke, sólový zpěv M. Duřpeková. Světil kanovník Seget z Rožnova p. R.. Varhany byly vyrobeny továrnou na varhany v Krnově, cena byla 152 tis.. O pořízení varhan se nejvíc zasloužil farář Karel Drong, který na ně prováděl sbírku po domech farnosti spolu s Josefem Pisklákem“. Podle dobových záznamů z kroniky veselského hasičského sboru pěvecký sbor – už pod názvem Veselan – vystoupil 27. června 1970 při výročí hasičů – při otevření dokončené přestavby požární zbrojnice, ta však byla tak rozsáhlá, že šlo ve skutečnosti o postavení nové zbrojnice). Nicméně vystupovali jsme na několika setkáních pěveckých sborů, za což jsme obdrželi čestná uznání. Nacvičili jsme i píseň Leoše Janáčka „ Kačena divoká“, sama se dnes divím, že jsme si na ni troufli. Zpívali jsme ale srdcem!“

Píseň „Kačena divoká“ byla Leošem Janáčkem komponována v r. 1885 pro smíšený sbor na text lidové písně a zažila premiéru 17.3.1901 v Brně, sbor řídil Leoš Janáček. Tuto krásnou píseň mají ve svém repertoáru pěvecké sbory nejen u nás ale na celém světě (objevila jsem na YouTube dokonce nahrávku této písně sborem až v dalekém argentinském  Buenos Aires), milovníkům sborového zpěvu a obdivovatelům díla Leoše Janáčka přikládám možnost shlédnutí nahrávky této písně v podání pěveckého sboru Masarykovy univerzity v Brně:  https://www.youtube.com/watch?v=lpNBrtz5Kjs

Kouzelně „sychravé“ podzimní dny vám přeje Jarmila Kubrická