Malíř Zašovské Madony

Malíř Zašovské Madony

S radostí uveřejňuji článek, který sice vyšel před časem  v Zašovských novinách, ale je velmi zajímavý a proto má své místo i zde. Tímto děkuji autorovi článku – Jožkovi Krůpovi i autorovi fota Madony Jožkovi Cábovi!

Napadne nás, o jakém malíři může být řeč, když přece dobře víme, že tvůrce našeho slavného obrazu není znám. Odborníci dokázali určit pravděpodobnou dobu a místo jeho vzniku (Malopolsko kolem r. 1450), nikoli však autora.

Máme za to, že obraz Panny Marie Zašovské důvěrně známe, je přece na oltáři našeho kostela odjakživa. Místo „odjakživa“ by se také dalo říct „odnepaměti“. Ta dvě česká slova však velmi dobře připomínají lidské limity. Je-li něco odjakživa, neznamená to, že tomu tak bylo vždy, ale pouze po dobu, po kterou my jsme živi. Vše, co se událo dříve, to už je naší ne–pamětí.

Připomeňme si proto stručně: Roku 1725 (15. července) byl slavnostně přenesen ze starého dřevěného kostelíka do nového kostela milostný obraz P. Marie. Už tehdy byl považován za prastarý, už tehdy nebylo pamětníka, který by dokázal objasnit jeho původ. Na vzhledu obrazu se již negativně podepsalo jeho stáří i kouř oltářních svící a výkyvy teplot, byl proto opravován a vylepšován, až byl nedlouho po ničivém požáru kostela a fary v r. 1871 celoplošně přemalován. (Dříve se to stávalo, vždyť  i celé chrámy byly „modernizovány“ a  přestavovány  – památkáři neexistovali.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V této podobě byl náš obraz na oltáři do roku 1883, kdy se místní rodák P. Josef Žlebčík, tou dobou kaplan ve Vyškově, rozhodl dát naší farnosti velkorysý dar – zcela nový obraz P. Marie Zašovské od tehdy známého brněnského malíře, vyhledávaného portrétisty J. L. Šichana. Takový dar se neodmítá. Proto nový obraz putoval na čestné místo – na oltář, kde ho 19. března 1883 slavnostně posvětil biskup brněnský a pozdější arcibiskup olomoucký František kardinál Bauer. (Starý obraz naštěstí neskončil někde na půdě, ale byl přesunut na zeď vedle oltáře do jednoho ze dvou mohutných vyřezávaných rámů, až byl po desetiletích z iniciativy P. Karla Boháče odborně prozkoumán, očištěn od přemaleb, zrestaurován a vrácen 26. května 1957 na hlavní oltář.)

Doba, po kterou Šichanův obraz nahrazoval ve zlatém rámu na hlavním oltáři zašovského chrámu autentický obraz P. Marie Zašovské, nepředstavuje nějakou zanedbatelnou epizodu v historii našeho kostela, vždyť za tu dobu zde zažil sedm farářů, přečkal dvě světové války a několik změn politických režimů – od monarchie až k nástupu socialismu. Na hlavním oltáři byl dlouhých 74 let, tedy déle, než byl tenkrát průměrný lidský život, a také mnohem déle, než po jakou dobu je na oltáři dnes už dobře známý historický obraz v jeho současné podobě (kdy P. Maria přišla po dvou restaurátorských zásazích jak o „svého“ rytíře, tak o svou korunu).

Naše stařenka (ročník 1899) vzpomínala, s jakou nelibostí někteří lidé nesli, když ten jejich důvěrně známý obraz P. Marie byl v roce 1957 na oltáři nahrazen dosud neznámým obrazem, o kterém jim tvrdili, že to je ten pravý a původní. Lidem sice imponovalo, jak je tento „nový“ obraz historicky a umělecky cenný a unikátní, ale především je zajímalo, kde je ten JEJICH milovaný „starý“ obraz, ke kterému tolikrát s vděčností, ale častěji s prosbou a důvěrou upírali pohled i naději. Pro ně byl právě tento – tedy Šichanův – obraz tím, který byl na oltáři zašovského chrámu odnepaměti, který znali odjakživa…

Z tohoto pohledu byl minimálně pro celou jednu generaci zašovských farníků a poutníků J. L. Šichan tvůrcem Zašovské Madony. Proto si i tento obraz zaslouží naší pozornosti a stejně tak i jeho autor, který je na rozdíl od tvůrce původního gotického obrazu znám a není to jediné jeho dílo v našem kostele. Roku 1888 maloval také obraz sv. Cyrila a Metoděje, který můžeme v tom druhém z dvojice dřevěných rámů, vidět v presbytáři našeho kostela dodnes.

Josef Ladislav Šichan se narodil 5.9.1847 v obci Černčice u Nového Města nad Metují. Ještě týž den byl pokřtěn. Kněz, který jej křtil, se s ním znovu setkal i ve škole, brzy v něm objevil jeho nadání a podporoval jej na studiích jak morálně, tak finančně. Rodina J. Šikana nebyla bohatá, otec byl bednář – mistr řemesla, které však v té době už bylo kvůli počínající průmyslové výrobě na ústupu.   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Díky nadání, vlastnímu úsilí a podpoře svého mecenáše byl Josef Šichan  přijat na pražskou akademii, kde studoval společně s budoucími uměleckými osobnostmi – např. V. Brožíkem, F. Ženíškem, J. Myslbekem, M. Alšem… Následně studoval i na akademii v Mnichově a absolvoval několik studijních cest po Evropě. Svůj malířský ateliér měl v Brně, a protože se nenechal strhnout žádnou módní uměleckou vlnou, byl vyhledáván jako osvědčený, seriózní malíř portrétista a tvůrce obrazů s náboženskou tematikou. Dobře znal a také portrétoval hudebního skladatele Janáčka a jiné známé umělce (např. Ant. Dvořáka, J. Mošnu, K. Světlou), církevní představitele (arcibiskupa Th. Kohna i kardinála Fr. Bauera, dokonce papeže Lva XIII.) i politiky a další známé osobnosti tehdejšího života. Mistr Šichan se později i s rodinou přestěhoval do Prahy a jako na Moravě i tam se dál věnoval jak malbě, tak průkopnické portrétní fotografii. V Praze také krátce po vzniku republiky 19.12.1918 zemřel. Jeho hrob na Vinohradském hřbitově je dnes zapomenut, léty zanikl. Pomníkem mu však zůstávají jeho obrazy. Jeho P. Maria Zašovská je jeden z nich.

V tomto roce jeho rodná obec a Městské muzeum Nové Město nad Metují věnovala svému slavnému rodákovi monografii Josef Ladislav Šichan – malíř, fotograf a jeho doba. Z publikace cituji:

„To, jak je národ kulturní, neukazují pouze jeho špičky, nýbrž je důležité, jak žije běžná společnost, lidé kolem nás. Kolik lidí v místě zpívá ve sborech, kdo hraje na nějaký hudební nástroj, kdo hraje ochotnické divadlo, kdo si kreslí a maluje pro svou radost a radost svých blízkých… Malíř J. L. Šichan se v běhu svého života stal člověkem, kterému vedle „kumštu“ nebyl lhostejný ani život okolo něho. Josefův vlastní život stál na duchovní ukotvenosti a vlastenectví a sociální vnímavosti, z toho vyrůstá Josefova společenská angažovanost. V oblasti sakrální tvorby patřil určitě v oné době k těm nejplodnějším, v oblasti portrétní tvorby se stal velice významným, kvalitním a žádaným dokumentátorem postav moravské a české společnosti.

Josef nikdy nezapomněl na to, že byl velkoryse podporován v mládí, což se odrazilo v jeho osobní velkorysosti při darování hotovosti i vlastních obrazů. Bohu díky za Tebe, Josefe Šichane, za Tvé umění a práci pro tuto zem.“

Tolik slova Karla Václava Nývlta – autora uvedené knihy.

Zbývá dodat, že Šichanův obraz P. Marie Zašovské nikam nezmizel, ani nám ho neukradli ti restaurátoři z Prahy (jak se prý také kdysi tradovalo), v současnosti jej můžeme vidět v zákristii našeho kostela. 

Josef  Krůpa