Rám obrazu Panny Marie Zašovské má 300 let
Rubriky : Osobnosti , Poutní místo Zašová - Stračka , Společenský život , Zašová
O slavném obraze Panny Marie Zašovské už toho bylo napsáno mnoho. Za pozornost však stojí i unikátní rám, který tento náš obraz už přesně 300 let zdobí. Rám má zajímavou figurální výzdobu, kterou ale běžný návštěvník kostela v té výšce a vzdálenosti sotva rozezná. Proto se ji pokusím přiblížit slovem i obrazem.
Rám obrazu daroval hrabě František Antonín Rottal se svou manželkou Cecilií, což je zajímavost už sama o sobě. Tento šlechtic je totiž týž, který zhruba ve stejné době nechal stavět nám všem známý svatohostýnský chrám. Když tedy byl budoucí kostel na Sv. Hostýně pro poutníky ještě jen nepřístupným staveništěm, zašovský kostel už nejenže stál, ale poutníci v něm viděli milostný obraz Panny Marie Zašovské v témže Rottalově rámu, jak ho vidíme dnes my. (Zašovský kostel by stavěn v letech 1714-25, hostýnský v letech 1721-48. Nemluvě o tom, že rozhodnutím Josefa II. byl tento hostýnský chrám na dlouhá desetiletí (1787-1841) zpustlý a pomalu se měnil v pouhou ruinu.)
Zajímavostí je, že dodnes můžeme „pohlédnout do tváře“ těchto urozených manželů – donátorů onoho rámu. V Holešově, v Rottalovské tzv. Černé kapli farního kostela, jsou totiž sochy věrně zachycující podobu obou manželů. O původu i stáří rámu dodnes přesvědčivě vypovídá kovový štítek umístěný v jeho dolní části. Štítek obsahuje latinský text, který v překladu (podle F. Šiguta) zní:
„Urozený pán, pan Frant. Antonín, svaté římské říše hrabě z Rotálu, pán panství Holešova a Bystřice, rada jeho císařského veličenstva, přísedící moravského zemského soudu, nejvyšší dědičný pán Stříbrné komory vévodství štýrského, s urozenou paní Cecílií, hraběnkou z Rotálu, rozenou hraběnkou z Trautsmandorfu. L. P. 1726, 20. října.“
Nad tímto štítkem je tzv. alianční erb čili spojený erb šlechtického rodu Rottalů (vpravo) a Trauttsmandorffů (vlevo). Další ozdobou rámu jsou kromě mušlí a rostlinných motivů především postavy devíti andělů oblečených do trinitářského hábitu s typickým křížem na škapulíři. (viz „album andělů“).
Dva andělé jsou na dolní straně rámu po stranách zmíněného aliančního erbu s darovací tabulkou, dva a dva po stranách obrazu na svislých částech rámu a tři postavy andělů jsou na jeho horní části. Některé postavy andělů klečí, jiné stojí. Andělé na dolní části i po stranách jsou vždy v takové pozici, aby byli čelem k obrazu. Roucho andělů je stříbrné, odkryté části těla, tj. ruce, chodidla a tváře, jsou pozlacené. Drobnou zajímavostí je, že andělé nejsou bosí, ale pokud jim zpod roucha vyčnívá noha, je vidět, že mají sandály typu žabka. Stříbrné jsou i obláčky, na kterých andělé stojí nebo klečí. Každý z andělů drží v ruce nějaký symbol či atribut, a také ty jsou pozlacené.
A zde si dovolím malé odbočení.
První se týká nejstarší známé rytiny vytvořené podle obrazu Panny Marie Zašovské a k jeho oslavě. Rytina nese chronogram 1717, čili vznikla v době, kdy byl tento milostný obraz ještě v původním malém dřevěném zašovském kostelíčku. Jak vidíme na přiloženém snímku, kompozice rytiny je velmi bohatá.
Kromě samotného mariánského obrazu je součástí této kompozice v horní části postava představující Boha Otce, který gestem pravé ruky ukazuje na Ježíška v náručí Panny Marie Zašovské. Spolu se symbolem Ducha Svatého v podobě holubice je zde tak znázorněna celá Nejsvětější Trojice.
V dolní části rytiny vidíme na hermelínovém plášti, který drží moravská a slezská orlice, alianční znak Žerotínů – Františka Ludvíka a jeho ženy Marie Ludoviky. Dále jsou zde alegorické postavy – personifikace tří křesťanských ctností: Víry s křížem a eucharistií, Naděje s kotvou a Lásky s planoucím srdcem. Nabízí se zde srovnání se stejnou symbolikou, jak ji známe z výzdoby křtitelnice v našem současném kostele. Kromě toho se na této staré rytině kolem obrazu Panny Marie Zašovské vznáší v oblacích několik postav andílků držících v rukou různé symboly a atributy. Dobře si je prohlédněme: s naprostou většinou z nich se setkáme i ve výzdobě budoucího Rottalova rámu, který však vznikne až devět let po této rytině. Je tedy zřejmé, že tvůrce onoho rámu tuto rytinu dobře znal, nechal se jí inspirovat nebo chtěl zachovat jistou kontinuitu.
Zde je příležitost zamyslet se nad zálibou tehdejších umělců zpodobňovat při výzdobě katolických kostelů množství andílků v podobě polonahých dětí s křidýlky.
Všichni víme, že pokud je v Písmu zmíněno setkání člověka s andělem, pak jsou to vznešené bytosti a v žádném případě se ani vzdáleně nepodobají těm buclatým andílkům, jak nám je prezentují zvláště barokní malíři a sochaři. Tento zvyk se do výzdoby našich kostelů dostal přes renesanci a původ má v antice.
Dá se říct, že barokní umělci tvořící svá díla na sakrální téma si jakýmsi způsobem „pokřesťanštili“ některé antické výrazové prostředky. Z dekorativních putti a amorků se tak stali andělíčci. Jejich výskyt v kompozici barokních obrazů a soch však nebývá jen dekorativní a samoúčelný. Andílci na těchto uměleckých dílech často plní významnou funkci, například tím, že představují nějakou ctnost nebo že nesou nějaký atribut spojovaný s ústřední zobrazenou postavou. Vidíme-li například na barokním sousoší sv. Jana Nepomuckého andílka, který si drží prst na puse, pak je to umělecké ztvárnění odkazu na mlčenlivost sv. Jana ve věci zpovědního tajemství. V našem kostele můžeme na takového barokního andílka narazit na obraze sv. Otýlie: sedící andílek drží na kolenou rozevřenou knihu a v ní vidíme namalované dvě lidské oči. Tento andílek si tedy neprohlíží nějakou obrázkovou knížku o anatomii, ale odkazuje na to, že slepé dívce sv. Otýlii byl v okamžiku jejího křtu zázračným způsobem navrácen zrak. Na oltáři sv. Kříže zase vidíme andílky nesoucí nástroje Kristova umučení.
V této souvislosti nelze nezmínit, že dvě andělské postavy jsou i přímo na obraze Panny Marie Zašovské. V horních rozích obrazu jsou dva andělé nesoucí rozvinutou „stuhu“ s textem modlitby. To je ostatně další a oblíbená funkce, kterou umělci často andílkům svěřovali: prostřednictvím různých nápisových pásek a kartuší předávali divákovi nějaké poselství, nějaký psaný text.
Ovšem právě na postavách andělů z našeho slavného zašovského obrazu Panny Marie můžeme sledovat tento vývoj. Obraz Panny Marie Zašovské vznikl kolem roku 1450 (v době gotiky), a proto i tito andělé se ještě pramálo podobají buclatým dětským andílkům z pozdější doby renesance a zvláště baroka, jak je vidíme třeba na oné rytině z roku 1717.
Nyní se tedy můžeme znovu vrátit k výzdobě Rottalova rámu. Přestože vznikl v době vrcholného baroka, andělé, kteří se zde ve výzdobě rámu vyskytují, kupodivu nesplňují typ dětských andílků, jako na zmiňovaném mědirytu z roku 1717. Naopak jsou to postavy s proporcemi dospělých lidí, a navíc s těly zahalenými do mnišského hábitu s trinitářským křížem na škapulíři.
Jak už jsem řekl, andělé na tomto rámu nesou atributy, které už známe ze staré rytiny z roku 1717. Jsou zde však i odlišnosti. Především tu vidíme postavy představující trojici archandělů: nahoře uprostřed s taseným mečem v jedné a s kruhovým štítem v druhé ruce je archanděl Michael. Dole vpravo od erbů donátorů je postava představující archanděla Rafaela, kterého můžeme celkem bezpečně identifikovat podle jeho osobního atributu – ryby. Proti němu na opačné straně erbu je s největší pravděpodobností postava archanděla, který by zde s ohledem na mariánské téma obrazu neměl v žádném případě scházet – tedy archanděla Gabriela.
Narážíme zde ale na jeden nemilý problém. Právě tato postava nedrží žádný atribut, který by nám s identifikací pomohl. Zdá se, že v andělově pravé dlani zůstal konec čehosi, snad větve nebo stonku. Zbytek se zřejmě v průběhu uplynulých tří staletí ulomil a ztratil. Archanděl Gabriel mívá obvykle jako svůj osobní atribut stvol kvetoucí lilie. Zbývajících šest andělských postav drží tyto symboly a atributy: srdce, královské žezlo, monogram Mariina jména pod královskou korunou, trůn s baldachýnem, sloup a roh hojnosti. Všechny tyto předměty bývají interpretovány tak, že se vztahují k některým invokacím z Loretánských litanií. Kdo zná Loretánské litanie, dokáže si tyto uvedené symboly k některým invokacím přiřadit. Bližšího vysvětlení si možná zaslouží poslední dva symboly – sloup a tzv. roh hojnosti. Sloup bývá v této souvislosti vnímán jako symbol pevnosti a stálosti, ale také jako architektonický prvek zastupující v obrazové zkratce celou stavbu – dům nebo chrám. Roh hojnosti je dalším ze symbolů převzatých z původně antické mytologie. V křesťanském prostředí symbolizuje plnost darů a milostí.
Jistou záhadou je vzhled rámu obrazu, jak ho zachycuje rytina z roku 1857 
Tato rytina věrně zachycuje vzhled všech andělů a jejich atributů, jak je vidíme na Rottalově rámu obrazu dodnes, ovšem s jednou výjimkou. Oproti současnému stavu jsou vzájemně vyměněny postavy andělů s Mariiným monogramem a s královským žezlem.
Archanděl Gabriel (je-li to on), jehož atribut se do současnosti nedochoval, zde na rytině drží v ruce jakýsi neidentifikovatelný předmět. Záhadou je také dvojice erbů – namísto aliančního erbu donátorů obrazu zde vidíme opět erby s heraldickými lvy, jak je známe ze staré rytiny z roku 1717. A do třetice: záhadou je i bohatá ornamentální výzdoba ze stylizovaných rostlinných motivů, která pokrývá celou volnou plochu rámu. Nic takového dnes na rámu obrazu neuvidíme. Pokud tato ornamentální výzdoba není pouze invencí rytce, který svou „reprodukci“ celého obrazu chtěl tímto způsobem obohatit, pak se nabízí i jiné vysvětlení.
Rám obrazu byl v roce 1883 opraven, pozlacen a postříbřen, a to technologií – jak cituje Adolf Bayer rožnovského děkana – „v ohni“. Zlacení či stříbření v ohni znamená, že měděný plech, ze kterého je rám vyroben, je potřen zlatým (stříbrným) amalgámem čili směsí zlata (stříbra) a rtuti, a vypaluje se pak nad ohněm, čímž se rtuť vypaří a zůstane jen pevné a trvanlivé pokovování zvoleným drahým kovem. Tento proces je však kvůli toxickým výparům rtuti velmi nebezpečný a dnes se už nepoužívá. Je tedy hypoteticky možné, že před tímto pozlacením byly figury andělů i všechny ornamenty z rámu sňaty a na místo se pak vrátily již jen postavy andělů, dvojitý erb a štítek donátorů. Při této operaci mohlo dojít i k zmíněnému vzájemnému prohození dvou andělů.
K této zásadní rekonstrukci a masivnímu pokrytí měděného rámu zlatem a stříbrem došlo v roce 1883, a to v souvislosti s tím, že sice původní, ale neumělými přemalbami zcela překrytý obraz Panny Marie Zašovské měl na oltáři našeho kostela nahradit novodobý obraz od akademického malíře Ladislava Šichana. Tento Šichanův obraz byl pak na hlavním oltáři v pozlaceném a postříbřeném Rottalově rámu dlouhých 73 let. Historický gotický obraz Panny Marie Zašovské, ukrytý pod lidovou přemalbou, zatím po celou tu dobu trpělivě čekal na své znovuobjevení, dočasně upozaděn v dřevěném rámu vlevo za oltářem… A pro úplnost a jako doklad, jak si už i naši předkové tohoto rámu cenili a jaká péče mu byla věnována: Nový obraz Panny Marie Zašovské od profesionálního malíře Šichana stál tehdy „jen“ 100 zlatých, kdežto oprava a zlacení rámu vyšlo na 120 zlatých. Na přiložených snímcích jsou některé detaily z výzdoby rámu. Sepsal Josef Krůpa 
